Usmievavá tvár

Šéfredaktorka módního časopisu dostane "objevný" nápad - uděláme modelku z obyčejné dívky! Knihovnice Audrey Hepburnová vyfasuje výstřední šaty, líčení jako cirkusový klaun a Fred Astaire bude mít co nafotit na titulní stranu... Co si budeme říkat, na staré muzikály se člověk nedívá proto, aby se nechal oslnit originální myšlenkou, neotřelou zápletkou a hlubokým ponorem do psychologie postav. ;-) Ale Funny Face se nese v rovině až provokační bezduchosti. Obsahuje scény, které jsou vizuálně moc krásné (mám dvě oblíbené - tu s architektonickými skvosty Paříže a sekvenci, ve které se Audrey v rychlém sledu stylizuje do různých simulací pro fotky), ale dvě zcela zásadní věci mě zklamaly. 1.) Použití Gershwinovy hudby. Snad nikdy jsem neměl u muzikálu tak silný pocit, že by se z něj měla vystřihnout všechna hudební čísla, přestože některé z použitých písní mám MIMO TENTO FILM docela rád. Funny Face je zařazuje mechanicky, samoúčelně a v neprospěch rozvíjející se lovestory, kterou uřvané hudební aranžmá a křečovité tance vždy beze zbytku zadusí. 2.) Nemůžu si pomoct, ale půvab Audrey Hepburnové vidím v neokázalosti a snad i jisté neohrabanosti. Silné líčení a móda jako ze snu šíleného cukráře ji v mých očích hyzdí. Čekal jsem, že film vyústí v obligátní klišé, že je důležité, jaký je kdo uvnitř, k němuž jsem se začal upínat jako k jedinému způsobu, jak ten film obhájit. Kupodivu se to nestalo nebo ne v míře, která by pro mě byla dostatečná. Je mi líto, jsem poměrně zklamaný. 60% (27.02.2010)

Skrz naskrz průměrný muzikál s průměrnou muzikálovou šablonou, průměrnými melodiemi. To, co ho staví do trochu příznivějšího světla jsou samozřejmě hlavní představitelé, i když, upřímně, dokážu si představit i lepší filmovou dvojici. Zpočátku jsem trochu zápasil s určitou netečností a mírnou umělostí, od jistého momentu však dostal muzikál přeci jen tu správnou šťávu. A tím momentem bylo číslo v pařížské noční kavárně, kde to Audrey opravdu parádně rozbalila a svou moderně pojatou taneční scénou dost možná přinesla celému muzikálu kýženou hvězdičku navíc. (06.04.2006)

Mimoriadne hlúpučký a gýčovitý film, aký dokážu spáchať iba Američania. Pre mňa zaujímavý iba tým, do akých kravín sa nechala nahovoriť moja najobľúbenejšia herečka a ako jej to tam napriek všetkému slušalo. Muzikálové vložky nezapadali do príbehu, Astairove tanečné kreácie som už videl v omnoho lepších filmoch, takže naozaj iba Audrey. Škoda, od režiséra Spievania v daždi som oprávnene očakával viac. (09.01.2015)

V pravdě průměrná show. Klišovitá dějová šablona doprovázená průměrnou muzikální stránkou. Tohle nezachrání ani kukadla mé milované Audrey! V hlavě mi tak probíhal text zcela jiné písně, než té titulní: "...I make money like Fred Astaire..." od Interpolu, ke kterýmu tak přibyla nepříliš pozitivní konotace. (09.03.2009)

Zdejší módní časopis má jasné poselství a krásné bílé vydavatelství. Všude se zpívá a tančí. V kavárnách se diskutuje. Celý film už je natáčen na krásnou barevnou kameru a pohledy na padesátkovou Paříž jsou moc nádherné. Audrey Hepburn  káže o empatii a můžeme si její krásu užít ve všech podobách. Ona byla zkrátka tak roztomlá, že je skoro úplně jedno, co se kolem děje.  Ano, pane Oskare,. I já vím, že její krása, je i v neokázalosti a děkuji, že jste to napsal za mě. Ale musel jsem uznat,  že jako panička se zlomeným srdcem nebo princezna na plese se spanilým princem holoubkem vypadá rovněž úžasně. Tak jsem si s ni opět během Vánoc dal film a opět to byl krásný výlet do starých časů a pohlazení na duši. Letos už Wilderoviny došly, ale i u Stanleyho Donena se mi líbila celková režie a líbívá scénografie scén s pestrobarevnými kulisami. Na tohle se zkrátka krásně kouká. Opravdu mě mrzí, že jsem stále nezpíval v dešti.  Ale zpívat s Fredem a Audrey ve svatebním bylo taky hezké.  Zjistil jsem, že z tohoto filmu pochází možná stejně ikonických  fotek jako z omílaného Tiffanyho a znám je už od prvních dob, kdy jsem se o Audrey začal více zajímat.  Nejradši mám tu, kde Audrey drží balónky. Má to vůbec chybu? Ano, totálně brakový  příběh (hlavně v závěru, kdy Fred umlatí slizkého filozofa kytarou, to jsem si říkal, že je WTF)  a opět velký věkový rozdíl mezi Audrey a jejím partnerem. Legendárního Freda Astaira jsem rád konečně někde viděl. Nic proti jeho výkonu jinak nemám, líbil se mi určitě víc než Cooper loni v Odpolední lásce (jinak by u mě oba ty filmy skončily jako plichta.) Fredovi nejde nic vytknout. Byl elegantní, vtipný, tancoval krásně...Ale  i on by mohl Audrey dělat dědečka.  Také je škoda, že postava Audrey tak zapomněla na své ideály ze začátku a ve výsledku se plně oddala světa modelingu, se kterým ze začátku nesouhlasila. Trochu jsem čekal, že děj uhne jiným směrem. Ale ne, jinak to chybu nemá. A pokud ano, tak kdo jsem já, abych ji soudil?:D (30.12.2023)