Všetci sú v pohode

Tak tento snímok nabitý hereckými hviezdami rozhodne nesklamal. Pritom som vzhľadom na často omieľanú sentimentalitu toho veľa nečakal. Obával som sa prvoplánovosti, umelých sentimentálnych dialógov zachádzajúcich do trápnosti a tak podobne. Našťastie sa nič z toho nepotvrdilo, síce tu sentimentálnosť je, to áno, ale je taká príjemne melancholická, krásne posmutnelá. Hlavne mi všetko prišlo reálne a úplne prirodzené. Riešia sa tu bežné problémy, ktoré sa týkajú (alebo skôr budú týkať) mnohých z nás a to bežným, prirodzeným spôsobom, pričom dialógy sú myšlienkovo bohaté a zaujímavé. Z toho dôvodu zaujme i celý príbeh, pričom na záver príde aj k nejakým emóciám. Som spokojný a milo prekvapený, De Niro tentoraz zabodoval. 80/100 (06.10.2014)

Film je de facto remake italskýho filmu Všem se daří dobře s Marcello Mastroiannim, takže bych sem klidně mohl zkopčit koment od tohoto filmu, protože beztak ten koment nikdo nečet a byl bych z obliga, ale to by mě hryzalo svědomí, že jsem tuhle databázi ochudil o můj veledůležitej názor na tenhle film, kterej jistě každýho strašně zajímá. Nejsilnější složkou filmu je jednoznačně Robert De Niro, jen díky jeho výkonu vyniká celá bolestná podstata filmu a skutečně bych nechtěl být v jeho kůži ani na jednu minutu. Hrozně se mě líbilo jak fotil, to bylo nejlepší na celým filmu a ocenil jsem, že během závěrečných titulků ty fotky ukázaly, třeba ten autobus, taková milá a upřimná fotka. No a nemůžu nezmínit konec. Znáte to, někdy scénarista tlačí tak na pilu že nás obláží závěrečným dojímavým patnáctiminutovým projevem hlavního hrdiny v marné snaze zaslzet oči po celým světě. Tady jsem nenašel ani milimetr neupřimné citové gradace ve snaze dojmout i sedací soupravu před TV. Tady stačil krátký, ale zato upřimný záběr na jeden obraz a pak do očí Roberta De Nira a z očíček začaly skákat slzy jak paragánská jednotka při výsadku. (27.11.2010)

Film je celkem v pohodě, ale zároveň taky trochu nuda. Robert De Niro v poněkud netradiční roli nemocnýho důchodce, kterej cestuje po USA a navštěvuje svoje "povedený" dětičky. Je to dobře zahraný, celkem uvěřitelný, ale zároveň tohle neni téma, který by mě zrovna dvakrát zaujalo. Kdybych neměl De Nira rád, tak možná nedám ani ty 3 hvězdy. (10.01.2011)

Škoda, že Jones neudržal nervy na uzde a neponechal príbeh v uveriteľnejších tónoch. Na druhej strane sa mu darí až prekvapivo dostať pod kožu De Nirovej postave a jeho problémy nevyznievajú vôbec triviálne. Aj napriek relatívnemu happy endu (kto vie, čo bude po tej večeri, keď sa všetci znova rozpŕchnu domov) pôsobí scenár úprimne a aj ono celkové vyznenie môžeme brať ako súčasť hry a melanchólia je predsa emocionálnou výbavou dôchodcov. Taktiež sa k nemu dostaneme poriadne tŕnistou cestou, hlavná postava si toho dosť užije. Pokiaľ máte De Nira zafixovaného ako herca jednej úlohy, tak vám Everybodys fine vrelo doporučujem. Taký malý polonezávislý (jedným slovom Miramax) film, ktorý na prvý pohľad možno pohľadí na duši, na ten druhý však ukazuje veľmi tienisté stránky životného obdobia, ktorý si ešte mnohí ani nepripúšťame, že môže vôbec prísť. (23.12.2013)

Robert De Niro působí patřičně unaveným dojmem a navíc mu jeho ratolesti lžou až se jim od pusy práší. Film ač postrádá jakékoliv tempo vyprávění nemohu říct že by mě jakkoliv nudil. Trošku mě zarazilo že slibovaná komediální rovina se žádná neuskutečňuje a film je čistokrevným dramatem o vztahu otce s dětmi, které né vždy dokázaly dosáhnout na tatínkem nastavenou laťku očekávání. Herecké výkony není třeba hodnotit, protože každý svou trošku do mlýna něčím přispěl. Začínám se pomalu ale jistě obávat, zda-li pan De Niro ještě dokáže natočit nějakou Scorseseho pecku. 60% (05.04.2010)