Poločas rozpadu Timofeje Berezina

,,PU-239 JE ČLOVĚKEM VYROBENÝ IZOTOP, PŘEMĚNĚNÝ Z URANU-238 V ŘETĚZOVÉ REAKCI....“ /// Děti pojďte se podívat! Jaderná elektrárna houká na poplach….no vono nakonec není tak zle, jen taťka má trochu prekérku. ,,JAK SE CÍTÍŠ? BUDEŠ V POŘÁDKU.“ (už jsem myslel, že mu to nikdo neřekne!) Velký Rusko. Drž držku a chcípni. Jenže Timo má svůj plán (vyhnout se smrti – neblbni, byls někdy v Černobylu?), a tak se na plac dostávaj (zřejmě aby bylo veselo) tři parodie na gangstery (vole, to je vobraz Moskvy těch porevolučních dní!). Zatím co Timo vypadá hůř a hůř, systém (ruskýho) volnýho trhu není schopnej pojmout Pu-239. Fandím mu (v nelegálním obchodu? Víš co by chcíplo nevinnejch spoluobčanů? Seš divnej…), ale serou mě ty karikatury, vydávající se za mafii. Přemejšlím, jestli příběh o chlápkovi prodávající plutonium (v Rusku) nemá bejt černá komedie. Není? Neříkejte…groteska střídá drámo, drámo zase grotesku a fakt netuším, co z toho má film táhnout. Takže: nikdy nic neprodávej dementům. Páč umřeš chudej. Inu což. Konec dobrý, všechno dobré. Ale já fakt čekal něco kapku jinýho. Spíš to drámo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu Pu-239 and Other Russian Fantasies (1999), kterou napsal Ken Kalfus číst nebudu. 2.) Při kontrolním testu se mi zbláznil dozimetr. 3.) Thx za titule ,,Batista“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (09.09.2012)

Jedním slovem, beznaděj! Motýli na špendlíku, nebo ve sklenici byli prakticky všichni "hrdinové" filmu. Možná tak silně zapůsobil snímek jen na mě a pár soukmenovců, tedy dle aktuálního hodnocení, ale já dávám 5 a nemám s tím žádný problém. Dvě dějové linky byly pravda trochu nesourodé, ale v poslední třetině... no, ruská jízda jak má bejt. Ono vůbec, Rusáci, to je světový výkvět civilizace, bohužel věřím, že takhle nějak to tam "v zemi kde dnes, již znamená zítra ", opravdu funguje. Proto- SPOILER- závěrečná jaderná lajna byla pro mě takovou malou satisfakcí. Chvílema jsem měl pocit, že režíroval Guy Ritchie a rozhovory byly zase trochu historkově podsvětní :), nicméně to právě příběhu hodně přidalo. Hele, takže ok, a protože jsem hysterická a vyměklá pipina mužského pohlaví, pak byl i konec pro mě celkem vytažení z nejčernější prdele. Nicméně, smutno bylo v tlupě Mamutíkově, to je jasný... doporučuji. Putine, chcípni...a je to! (12.01.2012)

Jsem bohužel od fochu, a tak mě některé scény, především ta, kde hlavní hrdina s ukradeným plutoniem přijde na tržiště s cedulkou "Prodám levně plutonium", přišly jako hodně nejapná komedie a z celého příběhu jsem jasně cítil, že scénárista se v branži pohybuje opravdu povrchně a má představy běžného laika. Ten, kdo by se dostal k čistému plutoniu a dokázal ho propašovat ven, by zatraceně dobře věděl, na koho se obrátit a především by se dokázal postarat o to, aby materiál nikde nechyběl. Plutonium se ve skutečnosti nekrade a nepašuje, protože má specifické vlastnosti, které ho dokážou velice snadno identifikovat a odhalit. To, co se dostává na černý trh, je obohacený uran, který zdaleka tak nezáří a je hůř odhalitelný. Jenže toho by bylo potřeba na výrobu zbraní opravdu velké množství. Ve filmu mi přišla nevyvážená snaha o jakési poselství na jedné straně a na druhé straně snaha o zábavný film s rázovitými postavičkami z podsvětí a la Guy Ritchie. Jako ryze oddechový film celkem funguje a dal bych mu 3*, ale obecně nemám rád snahu vézt se na vlně strachu z jaderného průmyslu a démonizovat ho. Pokud už dochází k průšvihům s jaderným materiálem, je to v drtivé většině v medicíně, kde šlendrián dovoluje zašantročit zářiče z rentgenů tak, aby končily na smetištích a ohrožovaly životy lidí. Tahle story je ryze vykonstruovaná, kdyby došlo - a k tomu dochází zcela výjimečně - k podobné nehodě, zacpalo by postiženému a rodině ústa štědré odstupné. To, co by představovalo největší průšvih pro vedení, by bylo zveřejnění jakýchkoli negativních informací, protože média i veřejnost jsou k naší branži hodně kritické a vždycky naladěné k hysterii. Celkový dojem: 45 %. (06.03.2011)

Některé věci se mohou stát jen v zemi neomezených možností a podivných skutečností, a tou Rusko s baťuškou Borisem Jelcinem na stěně bylo. Některé náhody a nehody, jako by napsal sám život. Třeba co všechno se dá dělat s PU-239, když nevíte o co se jedna. Abych moc neprozrazoval, jedna se o tu věc se srolovanými bankovkami. (31.10.2010)

Nevyváženost. To je můj hlavní dojem a ta nevyváženost má několik rovin. Zrovna čtu knihu Modlitba za Černobyl od Světlany Alexijevičové, mimochodem asi nejpříšernější a nejpřímější výpověď toho co se v Bělorusku po výbuchu v Černobylu v roce 1986 opravdu dělo. Hned první příběh jednoho z hasičů vyprávěný jeho přeživší ženou, která o něj do posledních chvil pečovala ač lékaři tvrdili, že už to není lidská bytost, ale reaktor - mnou totálně otřásl. Proto jsem si celkem uměl představit při dávce co Timofej dostal co se asi bude ve filmu dít dále. Nemoc z ozáření byla ztvárněna přesně a věrně i to jak tělo doznávalo změn v podobě krvácení, loupajícíc se kůže a vypadávání vlasů... Potud jsem to drama sledoval se zatajeným dechem i ty ruské postsovětské reálie. Jenže pak do toho nepochopitelně přišla humorná vložka v podobě tří zlodějíčků a začalo to být značně žánrově nevyvážené. Vážné momenty ozářeného, který věděl co se děje i jak je rodině nebezpečná jeho přítomnost střídaly ,,akce'' gangsterů jejichž debilita asi měla být humornou částí filmu... Timofej navíc chtěje zajistit rodinu ukradne PU - 239 a prodává jej na tržišti tak, že má na kartónu napsáno tužkou PU - 239. A tak tam stojí s tímto nápisem mezi babkami s jablky a zelím a prodejci magneťáků a dvdéček... Ať mi nikdo neříká, že odborník, který mohl k radioaktivnímu materiálu nevěděl kam s ním jít... Pak už se film tak nějak podivně točí v kruzích k očekávanému konci. Pobavilo sice závěrečné šňupnutí, ale ten ,,happy end'' si tvůrci mohli odpustit. Dál nebudu spoilerovat. Takže za mně průměr a i mírné zklamání... Dávám tedy jen za 3 000 doláčů. * * * (22.05.2018)