Lidice

Drama LIDICE, které natočil Petr Nikolaev podle scénáře Zdeňka Mahlera, který nabízí pohled na tragický osud Lidic z 2. světové války z neobvyklé perspektivy. V hlavních rolích se představil Karel Roden v dobrém výkonu a jde vidět, že se na svou roli dlouho připravoval. Pohled na tragický osud Lidic prostřednictvím mezilidských vztahů, prolínaný obrazy s vrcholně osobníma scénami v doprovodu hudby Michala Hrůzy. (13.11.2011)

Nikoli neživý pomník, ale film, který se může plně postavit na roveň tomu nejlepšímu, co na podobný téma u nás vzniklo, aniž by se cokoliv z toho pokoušel napodobit. Jsem rád, že i přes marasmus český kinematografie, přes neustálou zahleděnost do malejch lidiček a rádobyumělecký pokusy ala Protektor (čim víc na něj vzpomínám, tím prázdnější a nudnější mi připadá) u nás může vzniknout film s jednoznačným obsahem, kterej se nestydí sám za sebe a nepokouší se všechno řečený relativizovat, odpáklovat a zatlouct. A přitom ne že by nebyl plnej absurdity dějin, kdy o osudový události rozhodne malá pitomost a kdy je obyčejnej člověk semletej událostma ještě dlouho potom, co se stanou. Dle mýho názoru je ve filmu (resp. ve skvělým Mahlerově scénáři) vyvážená jak tahle rovina osobní, tak rovina dějinná. Přepínání mezi oběma polohama je plynulý a logický, pokud divák dokáže vnímat a zařadit si jednotlivý dějový monety (Heydrichovo prehudování krátce nato doprovozenej větou "a kde myslíte, že je ten čtvrtej z kvarteta"), nenápadný zakrytí Benešova obrazu při prohlídce a podobně, prolínaný s vrcholně osobníma scénama jako Rodenova cesta přes prázdnou zasněženou pláň nebo předání dopisů. Nechybí to ani postavy, skrz který si může divák sám pokládat otázky, jak by se zachoval v krizový situaci (četník Vlček). Původně jsem měl v úmyslu odměnit to čtyřmi hvězdami, ale když o tom přemýšlím, soudím, že maximum je tu zcela oprávněný. (04.06.2011)

Film pracuje se silnými motivy - vlastními, i těmi historicky podloženými. O to více zamrzí, že v celé své okázalosti nevyždímá téměř žádné emoce. Tvůrci mohli méně spoléhat na melodramatickou hudbu (která mi nepřišla zase tolik triviální, jak jsem dříve slyšel) a malebné záběry čehokoliv a v odpovídajících chvílích více přitlačit (samotný masakr je odbytý doslova za několik sekund, což k patřičnému efektu hrůznosti tak úplně nestačí). Proč tam hopsají bílí králíci - nevím. Zásadní předěl v osudu titulního hrdiny proběhne navzdory stopáži dosti rychle: děj ho jednoduše krátce po TÉ události vyžene z vězení přímo na místo činu, přičemž ten stihne akorát zabrblat něco tom, že nikdo nepíše a všichni na něj kašlou (vůbec bych se nedivil, kdyby se zahraniční divák divil, proč se Šíma rochní ve sněhu na poli a nepokračuje k troskám Lidic - jistě, detail, který dobře známe, avšak mám dojem, že ve filmu není o úplném srovnání Lidic se zemí ani zmínka). Největším kladem pro mě zůstávají fantastické herecké výkony Karla Rodena a Zuzany Bydžovské, kteří také účinkují v titulní a jediné silnější dějové linii. Vše ostatní zůstává v rámci hezky natočených šablon a kýčových momentek. (06.12.2011)

Zklamání. Úvod fungoval dobře. Pak přišla ta část sbližování postav s divákem, rozumím tomu, čeho chtěl Nikolaev dosáhnout. Emoce jsou pak mnohem větší, když divák nějakým způsobem splyne s postavou, zaujme ho a jeho život mu není lhostejný, ale za sebe musím říct, že kromě Šímy mě postavy nějak zvlášť nezaujaly. Pár těch kýčovitých momentů filmu odpouštím, ale problém nastal u atentátu na Heydricha, tato scéna mi přišla strašně divná. Pak přicházejí již ty zásadní momenty. U těch nejdůležitějších pasáží zoufale chybějí emoce. Když už neždímat emoce z diváka u tohoto tématu, tak u jakého? Postrádala jsem tam tu sílu. Zkrátka jsem tomu nevěřila. Vím, že to už bych chtěla asi moc, ale já zkrátka necítila vůbec nic z obyvatel, u scén poprav nešel z očí mužů absolutně žádný strach, nebo beznaděj, nic co by se přeneslo na diváka, něco z čeho by mi stouply chlupy na těle. Není to tak dávno, co jsem slyšela výpověď muže, který žil ve vesnici pár kilometrů od Lidic, se slzami v očích říkal, že celou noc šlo slyšet křičení lidí, řev dobytka a celá tahle asi pětiminutová výpověď mě emočně dostala mnohem víc, než celý dvouhodinový film. Mám výtky také k závěru, film měl skončit o cca 10-15 minut dříve. Celý závěr má samozřejmě svůj význam, ale pro mě film skončil scénou ve sněhu. Musím se také vyjádřit k hudbě, je hezká a věřím, že samostatně by zněla skvěle. Jenže ve filmu se snažila být až příliš epická i ve chvílích, kdy to vůbec nebylo potřeba, strašně mě to tam rušilo. Lidice rozhodně nejsou vyloženě špatným filmem a určitě kino není ztráta času. Kdybych srovnávala Lidice pouze s českými filmy, tak bych dala asi 4*, ale to by nebylo objektivní. (03.06.2011)

Po realizačnej stránke patrí ambiciózny, náročný projekt k najvyrovnanejším dielam ponovembrovej českej kinematografie. Najviditeľnejší podiel na tom majú vyvážené výkony hereckého ansámblu. To však nemôže zamaskovať niektoré sporné aspekty učebnicovo poňatého filmu, súvisiace avšak už s dramaturgiou. Na film som sa veľmi tešil, ale som trochu rozpačitý. Neviem z akých prameňov autor čerpal. Zaujímalo by ma, či jeden muž z Lidíc, ktorý prežil naozaj existoval. Ale určite viem, že peniaze za atentátnikmi dostal Čurda, nie tí, čo uvádza autor a nie je mi známe, že by v hre bolo iných 10 mil. korún. Ale v celku bol príbeh veľmi zaujímavý. Čo sa týka štábu. Neviem, či kameraman sa snažil o nejaké umenie, keď plno scén nechal príšerne rozostriť. Niektoré scény boli neskutočne tiahle a tie dramatické zase veľmi krátke. (28.10.2019)