Lidice

Film pracuje se silnými motivy - vlastními, i těmi historicky podloženými. O to více zamrzí, že v celé své okázalosti nevyždímá téměř žádné emoce. Tvůrci mohli méně spoléhat na melodramatickou hudbu (která mi nepřišla zase tolik triviální, jak jsem dříve slyšel) a malebné záběry čehokoliv a v odpovídajících chvílích více přitlačit (samotný masakr je odbytý doslova za několik sekund, což k patřičnému efektu hrůznosti tak úplně nestačí). Proč tam hopsají bílí králíci - nevím. Zásadní předěl v osudu titulního hrdiny proběhne navzdory stopáži dosti rychle: děj ho jednoduše krátce po TÉ události vyžene z vězení přímo na místo činu, přičemž ten stihne akorát zabrblat něco tom, že nikdo nepíše a všichni na něj kašlou (vůbec bych se nedivil, kdyby se zahraniční divák divil, proč se Šíma rochní ve sněhu na poli a nepokračuje k troskám Lidic - jistě, detail, který dobře známe, avšak mám dojem, že ve filmu není o úplném srovnání Lidic se zemí ani zmínka). Největším kladem pro mě zůstávají fantastické herecké výkony Karla Rodena a Zuzany Bydžovské, kteří také účinkují v titulní a jediné silnější dějové linii. Vše ostatní zůstává v rámci hezky natočených šablon a kýčových momentek. (06.12.2011)

Můžete plivat na to, jak to bylo natočené, jaký je scénář, kolik v tom hraje hudby, ale tu sílu událostí odepřít nemůžete. Takže krom toho, že film natočili, aby vydělal prachy, dalším záměrem bylo oprášit a připomenout, co se tehdy vlastně stalo! Dalším zajímavým aspektem je fakt, že můžeme film srovnat s Habermannovým mlýnem, u kterýho si většina diváků zanadávala, jaký byli Češi tehdy svině. Aniž bych to chtěl nějak shazovat, tady je vidět, že se lidem nedalo až tak divit. (06.07.2011)

Drama LIDICE, které natočil Petr Nikolaev podle scénáře Zdeňka Mahlera, který nabízí pohled na tragický osud Lidic z 2. světové války z neobvyklé perspektivy. V hlavních rolích se představil Karel Roden v dobrém výkonu a jde vidět, že se na svou roli dlouho připravoval. Pohled na tragický osud Lidic prostřednictvím mezilidských vztahů, prolínaný obrazy s vrcholně osobníma scénami v doprovodu hudby Michala Hrůzy. (13.11.2011)

Když jsem se před pár lety doslechl, že vznikne snímek Lidice, byl jsem nesmírně šťastný. Jedna z nejsmutnějších kapitol našich moderních dějin (a nejen moderních) si přenesení na filmová plátna zaslouží. Jako memento a uctění památky všech obětí nacismu. Nikdo z nás si nedovede představit onu hrůzu, kterou museli lidé v Lidicích zažít. Film jako takový mě oslovil hereckým obsazením, příběhem, který čerpá z historie co nejvíce, hudbou v některých scénách a kamerou, která je opravdu lahůdková a potěší. Samotné zpracování vypálení se mi ale nelíbilo. Očekával jsem daleko více, něco, co diváka naprosto odrovná, kdy se bude cítit jako jeden z občanů Lidic, že bude mít pocit, že to, co se děje na plátně prostupuje k němu, zahlodává se mu do morku kostí, že není úniku a tísnivý pocit bude znemožňovat dýchat. To se nestalo. K tomu navíc hrála naprosto nevhodně zvolená hudba a dojem ze scény, která měla mít gró a dominantou celého filmu, nebyl ani zdaleka tak silný, jak možná mohl být. (17.11.2011)

Přes rozporuplné komentáře má film velmi dobré hodnocení: A tak je to i s celým filmem. Vytýkat lze mnohé, mohl bych napsat několik stran, co se mi nezdálo, co mohlo být jinak. Například scéna, kdy se klučina hrdý na to, že je mu 15 let a patří mezi muže, dobrovolně přihlásí, aniž by tušil, do čeho jde. Před popravčí četou se nabízela dramatická scéna, leč kluk stojí odevzdaně, jako by stál ve frontě na zmrzlinu. Skutečnost by musela být jiná. Jenže já chci vyzdvihnout, že vznikl film o události, která by neměla být zapomenuta. A reakce v kině, kdy 14 a 15 letí se podivovali, kdo že je Heydrich a proč se ho někdo pokouší zabít, ukázala, jak dnešní generace až na výjimky netuší.... Jak natočit film o vypálení obce ( která nebyla jediná, ale stala se symbolem válečných hrůz)? Jedině rozehráním příběhů a epizod jednotlivých obyvatel. Pravda, diváka sjíždějícího výhradně akční filmy bude svírat nuda. Ale to přece není chyba filmu! Mně utekl neuvěřitelně rychle a dokázal jsem si ho prožít s jednotlivými postavami. Výborná hudba, velmi dobrá kamera ( jen v některých obrazech se jakoby třásla, což ale mohla být chyba při promítání) a dobří herci ( někteří výborní, jiní obstojní). Tenhle film, místo dlouhých komentářů, za podívání stojí. (14.09.2011)