Lidice

Další případ nerovného boje tématu a jeho zpracování. Existence Nikolaevova filmu je stoprocentně legitimní, už jen proto, že některé historické události je potřeba mít neustále na paměti. Pak se třeba nestane, že dítě v osmé třídě napíše do písemné práce, že "Lidice jsou zdraví lidé a Ležáky nemocní, bez možnosti pohybu", což se na mou duši stalo.. Pokud však forma neposkytne soulad s obsahem, přichází rozpačitost, vzhledem k ožehavosti tématu pak o to více markantní. Přesto autoři zaslouží uznání, že nechali diváka vnést si do filmu patos i emoce jen na základě individuálních potřeb.. (02.05.2012)

Obávám se, že jsem nalezla protipól k Protektorovi, byť jsou Lidice filmem příkladně jiným. Zatímco selhání Protektora se neslo v duchu falešné výpravy a falešné snahy o "jiné" drama na pozadí atentátu okořeněné o falešné herecké výkony a nevšedně lichou práci s tehdejší masmediální kulturou – v Lidicích máme atentát opět jen jako nefunkční vějičku na pozadí příběhu "skutečných" lidí. Filmu Petra Nikolaeva chybí pevná ruka dramaturga a proto se celek během celé stopáže tříští a tříští a nenalézá žádné pevnější návazné momenty. Ukrajování času probíhá ledabyle a ač je naznačen prolog už v roce 1939 a v závěru se setkáváme i s pointou nepointou pokvětnových dnů roku 1945, jakýs takýs konzistentní vývoj se týká jedině Šímy Karla Rodena. Naopak naprosto do ztracena vyznívá příběh padělatele Kowalskiho (Mariusz Osmelak) s celým absurdním koloritem tehdejšího vězeňství. Chybí základ příběhu panské kuchařky v podání Sabiny Remundové, totéž platí v půdorysu jinak zřejmě velice silného vztahu Šímové v podání Zuzany Bydžovské a Vaňkové v podání Zuzany Fialové. Bohužel naprosto selhávají všichni mladí v čele s Kubařovou a Adamczykem, nekonče pak například Šoposkou. Úvod, který by měl ukázat příběh lidí z Lidic ve všech základních nuancích všedního dne, se bohužel více podobá pokusům typu Rytmu v patách a bohužel v některých momentech dosahuje až parodie hodné seriálu Haló, Haló, což je trestuhodné. Lacině také vyznívá primitivní casting soustředěný v nejlepších rozpolcených rolí výlučně na slovenské herce, kteří už v prvním plánu splňují určitou cizorodost. Vedle Fialové se objevuje Roman Luknár jako Vlček a společně s Bydžovskou a Rodenem tvoří jediné pevné mantinely tohoto neukočírovaného fiakru. V očekávání a během příprav samotného lidického filmu, se objevily určité otázky kontrastující zejména s vyzněním Herzova Habermannova mlýna. Musím konstatovat, že výsledný Nikolaevův projekt si ukrojil příliš velké sousto, na které nestačil. Není zde rozdíl mezi úředním šimlem českého prospěchářského poštmistra a lidickými nacistickými pohlaváry, kteří jsou opět jen prospěchářskými byrokraty. Elitu Třetí říše zastupuje pouze ve dvou nicotných skicách Heydrich, který na tomto minimálním prostoru nepřekračuje odrážku z přehledové učebnice. Kontrastován je řadovým vojákem, který raději volí dobrovolnou smrt, než aby se podílel na transportu lidických dětí. Leč ani tento motiv není řádně rozvit. Čili ve spojení s pokrytectvím reprezentovaným poválečnou uměle vytvořenou lidickou pietou, nedocházím k žádnému souznění s vlastním národem a opět jen pociťuju zmar nad českou povahou. (03.06.2011)

Nemůžu si pomoc, ale byl jsem dojat. Nejednou. Asi jsem měkota:) A rozhodně to není tak špatný, jak mnoho lidí naznačuje. Jasně, není to dokonalý film, jak by mohlo naznačovat moje absolutní hodnocení, ale přesto mi to přišlo jako fakt dobrý kousek a určitě je dobře, že byl natočen. Emočně na mě ani tak nepůsobil samotný film či příběhy jeho postav, ale spíše skutečná událost stojící za ní. Nějak se ale nedokážu odprostit od historického pozadí a rozhodně si nemyslím, že by film nedejbože zneuctíval památku Lidic. A jen ať na to povinně jdou všechny školy, možná bude o pár popíračů nacismu míň. (04.06.2011)

Tak nějak nevím. Asi už opravdu přestávám ztrácet naději ve zlepšení stavu českého filmu. Myslím, že nejsem sama, kdo od Lidic, při docela slušném hodnocení, očekával alespoň nějakou možnost v silný a mrazivý zážitek, hodný oné kruté události, která se tehdy odehrála. Lidice nejsou špatný film, zpracováním i výkony velmi kvalitní, spíše dle velkých očekávání mnoha diváků však zklamáním. Já patřím k těm, kteří doufali, že ztvárnění tohoto činu bude více krutější a silnější. Samotnému vypálení Lidic se film nevěnuje dohromady snad ani dvacet minut. Jestli si pan režisér myslí, že k navození pocitu hrůzy postačí náckové vyhánějící obyvatele z domovů a polévání obydlí benzínem, tak se poněkud spletl. Vždyť to je k vidění ve většině válečných filmů. Hlavní zádrhel spočívá v tom, že se příliš zaměřuje na jednotlivé osudy postav, především před atentátem na Heydricha. Karel Roden se ještě před tím dostane do basy, takže velkou část děje sledujeme jeho pobyt ve vězení, kde mu dělá společnost třeba Jan Budař. Tím pádem je z celé situace v podstatě venku. V závěru pak vidíme Karla, kterak přijíždí vlakem do Lidic, sněhem se vydává k vesnici, jde dál a dál, jenže vesnice už tam není. I to na mě nejspíš mělo zapůsobit, ale nestalo se. Soustředit se na jednotlivé osudy postav je dobrý tah, ale pokud se tak děje zhruba přes hodinu, pak dvacet minut vypalování, k navození silného dojmu a nějakých emocí už nezbývá žádný prostor. Lidice nejsou především o vypálení Lidic, nesleduje obyvatele v oněch krutých okamžicích, kde by se třeba děj zaměřil na transporty, osudy lidí po onom činu a následky. Je to spíše o postavách a příběhu vyprávěném před onou událostí. Já jsem očekávala něco jiného. (19.06.2012)

Možná to bude o půlhvězdu více než si zaslouží, ale stejně musím dát plný počet. Od Lidic jsem čekal leccos, ale že na mě tak zapůsobí, to ne. Vděčí za to v první řadě Mahlerovu výtečnému scénáři, který není nijak extrémně patetický, i přes množství postav je snadno čitelný, nic zbytečně nepřikrášluje... Zkrátka působí opravdu věrohodným dojmem. Nikolaevova režie je scénáři, dá se říct, přímo úměrná. Většinu stopáže decentní, v několika okamžicích velice silná. Náladě rozhodně přispěla i hudba (opravdu netuším, proč někomu vadí, že hraje takřka pořád), kamera, která ze všech barev asi nejvíce využívá modrou a šedou, a pak samozřejmě herci. Lidice určitě nejsou hezký film. Ale dobrý film, to ano. A dal-li jsem Habbermanovu mlýnu hvězdy čtyři, musím tady přitlačit. Ještě teď mě z toho, co jsem viděl, mrazí. (03.06.2011)