Gomora

Syrová, skoro dokumentární sonda do životů lidí pod taktovkou neapolské mafie. Film s absencí příběhu popisuje několik epizod různorodých postav (mladej klučina co se chce stát mafiánem, módní návrhář který přejde od Italů k Číňanům, dva mladí pouliční gangsteři, šéfík řídící obchod s odpadem…) které spojují témata násilní, beznaděje a všeprostupující Camorry. Oproti jiným filmům o mafii neuvidíte moudré a spravedlivé dony jezdící v luxusních autech, ale pouliční gangstery na skútrech a pupkaté cápa v laciných šusťákovkách, kteří nejdřív střílejí a až potom myslí. Film sice není geniálním počinem, ale nechává diváka nahlédnout do praktik současného Neapolského organizovaného zločinu a prezentuje neuvěřitelnou dusivou atmosféru, kdy nevíte komu kdo kdy prostřelí hlavu. Stylově podobné Městu bohů… (02.11.2008)

Velmi rozporuplný film, mě si však získal na svou stranu. Děj je sice rozkouskován, ale to mi v žádném případě nevadilo. Naopak, o to nadšeněji jsem přijímal autentičnost prostředí. Syrovost, žádná laciná vyumělkovanost - to je Gomora. Absence zběsilého střihu a hudby to jenom podporuje. Koná se nuda? Pro mě nikoliv. Výsledek: Film, který si na nic nehraje, divák se však pouští do velkého dobrodružství. Klidně mu dám 9/10 a vůbec se za své hodnocení nebudu stydět. P.S: Prostředí neapolské camarry mi vyhovalo, protože nemám příliš rád kmotrovskou uhlazenost. (16.03.2009)

Autenticita je svatým grálem současné postmoderní kinematografie a Matteo Garrone je jejím veleknězem. Gomorra není ani tak film, jako spíš syrové a absolutně uvěřitelné dokudrama o životě v podzemí neapolské společnosti. Tahle podívaná je tak autentická, že má člověk občas pocit, že Garrone točil skrytou kamerou opravdové mafiány. City of Gods proti ní vypadá jako kašírovaná ochotničina. Nebude to rozhodně vyhovovat všem, není tu žádný příběh, děj, či zápletka, která by stála za řeč, Garrone se v adaptaci slavného Savianova románu zaměřil čistě na vizuál bez nějaké větší snahy o narativ....skoro by pod filmem mohl běžet titulek "Bez komentáře", jako u těch "tichých" pětiminutovek na ČT24. Tahle volně poslepovaná mozaika historek z italského podsvětí je ale pro mě osobně působivá velmi a z hlavy ji hned tak nedostanu. (06.12.2008)

Já v Neapoli párkrát byla, Je to jedno z nejkrásnějších a zároveň nejpříšernějších měst. Absolutní nádhera a absolutní bída ve scenérii přírody, až se tají dech. Luxusní budova banky, před ní zahrádka, v ní u stolku luxusně oblečený chlápek s noťasem, pět metrů od barikáda z odpadů a za rohem hořící kontejnery, z kterých se valí dým,Nikoho to nevzrušuje. Hořelo ve spoustě ulic, válka o odpady vrcholila. Hlavně se nesmíte křivě kouknout na karabiníka, končí všechna legrace. Asi týden po návratu se v Neapoli vystřílelo asi osm lidí ze dvou rodin. Kvůli obchodu s odpady. Karabiníci přihlíželi a čekali, až to skončí. i to je nádherná Itálie., A tenhle film, to byla realita. A ne pěkná. (08.07.2014)

Na Gomoru nemá smysl pohlížet jako na zábavný žánrový snímek z prostředí italského organizovaného zločinu, na tohle v podstatě záměrně rezignuje a jde svého druhu spíš o hraný dokument, který analyzuje strukturu, projevy a dopady činnosti mafiánských band. Vydírání, obchod s drogami, pašování, otrocká práce, manipulace se státními zakázkami nebo obchod s jedovatým odpadem, to všechno ukazuje z první ruky a podává dokonalou deziluzi o mafii jako nějaké organizaci s charismatickými osobnostmi a fungujícím kodexem cti. Tohle jsou spíš kreatury, které vyšly z těch nejnižších sociálních vrstev a myšlenkově na téhle úrovni taky zůstaly. Snímek nemá celistvý děj, je to spíš sled obrázků a příběhů o tom, jak organizovaný zločin nahrazuje státní struktury a ovládá život lidí. Jak už jsem uvedl, nemá smysl od něj očekávat zábavu a la Kmotr, ale spíš syrový pohled dovnitř. Mimochodem, investigativní novinář, který napsal stejnojmennou knihu a pohyboval se inkognito mezi touhle sebrankou na jihu Itálie, je v horší situaci než byl svého času Salman Rashdie po vyhlášení fatvy. Celkový dojem: 90 %. (25.03.2011)