Gomora

Dospievanie chlapcov v hnusnom talianskom gete má svoje zákony, a tamojšiemu životu sa musia „prispôsobiť“, ako vedia. Zo začiatku sa mi zdalo, že sa vo filme bude iba drogovať a prepočítavať prachy. Niekedy sme v mafiánskych filmoch boli zvyknutí na doláre, teraz je to trochu zvláštny pocti, keď mafiáni prepočítavajú rovnaké peniaze, aké mám v peňaženke, len nie v takej hrúbke a také špinavé. Okrem prachov došlo aj na zbrane, streľbu a toxický odpad, ktorý by som označil ako najvážnejšie posolstvo filmu. Príbeh bol dosť rozkúskovaný bez uvedenia do situácie a tak som možno nie všetko správne pochopil, napríklad aj vložku s módnou zákazkou pre čínsku štvrť. –––– Tak a teď jsi chlap. Bravó. –––– Buď jsi s námi nebo proti nám. Vyber si. Když jsi proti nám, tak odsud neodejdeš, protože ti nevěříme. (09.11.2013)

Potenciál, který toto téma má je obrovský a bohužel zůstal zcela nedotknut. O tom hovoří i to, že nejvíce z celého filmu na mě zapůsobily závěrečné titulky, říkající konkrétní čísla a zajímavé informace o mafii. Až tehdy jsem ucítil pocit mrazení v zádech, přestože vlastně tyto informační titulky nijak přímo nenavazovaly na film. Ten je totiž strašně chaoticky vylíčený, s velkým počtem postav, které ale nejsou nijak propracované, aby se jim divák dostal pod kůži. A pokud natáčím film z podsvětí, je pro mě identifikace s postavami jedním z nejdůležitějších faktorů, protože napětí je jedním ze zásadních požitků, které u podobných žánrových filmů mám... Postavám chybí i motivace a do prostředí jsou mnohokrát až příliš násilně zasazeny. Stejně tak pokulhává i technická stránka filmu, která je i na evropské poměry žalostná. Kameraman si nedokázal ohlídat expozici a tak jsme svědky, že na mnoha místech obraz podexponováním ztmavne nebo naopak díky přeexponování je bílý a není na něm vidět žádná kresba. A přitom by stačilo trochu si pohrát s nasvícením. V celku jde o velmi chatrně vystavěný film, který pořádně neví jestli chce sledovat osobní příběhy jednotlivých postav anebo se komplexně vyjadřovat k tématu italské mafie... (01.01.2009)

Gomora je film s autentickými zábermi, mrazivý a šokujúci. Hrajú v ňom ľudia, nie herci. Mrazí a šokuje hlavne tým, že v skutočnosti naozaj existujú podobné špinavé mafiánske praktiky a samotný capo nemusí byť nahodený v značkovom obleku. Gomora je iný pohľad na svet (podsvetie), o ktorom málo kto vie, že existuje v takejto podobe. Aj keď je plný násilia a surovosti, osobne ho vnímam ako neprikrášlenú filmovú realitu. K lepšiemu a kompaktnejšiemu dojmu by skutočne pomohla kratšia minutáž. (15.12.2011)

Snaha o autentickosť s využitím dokumentaristických postupov môže pôsobiť ako trefa do čierneho ale výsledok je úplne opačný. Vytvára to chladnosť medzi postavami. Tie k divákovi nemajú ako preniknúť. Samotná tématika mafie je načrtnutá a pohybuje sa po povrchu - čo na jednu stranu funguje ak nechceme zbytočne pôsobiť pateticky, na druhú stranu to ale nepomáha divákovi, neznalému problematiky pochopiť látku, ako tvorcovia zamýšľali. Jeden z tých filmov, ktorý značne rezonuje v Taliansku, než niekde inde. Seriál je možno prepracovanejší a komplexnejší, ale neviem či sa k nemu dakedy dostanem. Natočené je to fajn. Ale je to predvídateľné. Nikto nemôže odísť a tým, ktorý sa to podarí.. stratia viac, než by možno chceli. Najviac prekvapivé je, že to naozaj pôsobí ako parta petržalských gangov, než niečo čo sa spájalo s noblesou a bohatstvom. (05.11.2019)

Na tenhle film jsem měl políčeno už kdysi dávno v nějakém artkinu, pak na něj nějak zapomněl a teprve teď se mi dostal do rukou. A nadchnul mě skoro stejně, jako kdysi brazilský Cidade de Deus. Skvěle mi sedl jeho dokumentární styl umocňující jeho syrovost a realističnost a při jeho sledování mi neustále na mysl tanula památná Hopperova slova, že "všichni Siciliáni jsou negři". Protože i když jsou tihle Napolitánci Evropani a křesťani, mentalitou patří zjevně spíš do Afriky nebo na Blízký Východ. Orientální (rozuměj neevropskou) atmosféru umocňují i bezútěšné exteriéry města i krajiny, kterým vévodí fascinující panelákový komplex připomínající jakési betonové pueblo nebo jihoamerické favely. Už jen narodit se a vyrůstat v takovém prostředí musí člověku zákonitě předurčit jeho životní cestu. A zajímavé bylo pro mě i setkání s neapolským dialektem, který mi svou zvukomalbou spíš než italštinu celou dobu evokoval brazilskou portugalštinu. Zapamatováníhodných scén je ve filmu spousta, rád bych tu ale vypíchnul aspoň rituál přijímání mladíků (nebo spíš kluků) ke camoře střelbou do neprůstřelných vest. A dodnes jsem taky netušil, že pro mafii je lukrativní byznys třeba i krejčovství. Existenciálně silný zážitek. (24.04.2020)