Gomora

Potenciál, který toto téma má je obrovský a bohužel zůstal zcela nedotknut. O tom hovoří i to, že nejvíce z celého filmu na mě zapůsobily závěrečné titulky, říkající konkrétní čísla a zajímavé informace o mafii. Až tehdy jsem ucítil pocit mrazení v zádech, přestože vlastně tyto informační titulky nijak přímo nenavazovaly na film. Ten je totiž strašně chaoticky vylíčený, s velkým počtem postav, které ale nejsou nijak propracované, aby se jim divák dostal pod kůži. A pokud natáčím film z podsvětí, je pro mě identifikace s postavami jedním z nejdůležitějších faktorů, protože napětí je jedním ze zásadních požitků, které u podobných žánrových filmů mám... Postavám chybí i motivace a do prostředí jsou mnohokrát až příliš násilně zasazeny. Stejně tak pokulhává i technická stránka filmu, která je i na evropské poměry žalostná. Kameraman si nedokázal ohlídat expozici a tak jsme svědky, že na mnoha místech obraz podexponováním ztmavne nebo naopak díky přeexponování je bílý a není na něm vidět žádná kresba. A přitom by stačilo trochu si pohrát s nasvícením. V celku jde o velmi chatrně vystavěný film, který pořádně neví jestli chce sledovat osobní příběhy jednotlivých postav anebo se komplexně vyjadřovat k tématu italské mafie... (01.01.2009)

Kvůli konkrétním údajům o aktivitách mafiánských špiček od roku 2006 musí žít hrdinas pod policejní ochranou. Gomora svého režiséra nejspíš dostane jen do palby fotografů. Garrone totiž natočil především velmi dobrý snímek, což mu právem vyneslo Velkou cenu v Cannes i Evropské filmové ceny. Před výpovědí o konkrétní činnosti ale dává přednost vyprávění o obecnějších mechanismech fungování mafie. Gomora postrádá klasicky pojatý příběh i hlavního hrdinu: sledujeme paralelně několik protagonistů, kteří se vlastně nikdy nepotkají. Film se tak vyhraňuje i proti módním "uměleckým" mozaikám typu Babelu a zvýrazňuje bezmoc a osamělost postav uvězněných uvnitř izolovaných osudů. (13.06.2020)

Tak a máme tu další drsný snímek ze života mafiánů. Tentokrát však bez jakékoliv uhlazenosti. Nic ve stylu "Kmotra" nebo "Mafiánů". "Gomora" nám jako jediný film, ukazuje praktiky italské zločinecké organizace Camorra. Snímek je točen takřka dokumentárním stylem využívající ruční kameru a dlouhé záběry. Pro běžného diváka se ale jedná o skoro nestravitelné sousto. Ne, že by film byl extrémně brutální (ve skutečnosti je překvapivě mírný) ale absolutně postrádá jakýkoliv příběh nebo hlavní postavu. Snímek jen sleduje několik postav, které buď jsou gangstery nebo by jimi chtěly být. To je hlavní kámen úrazu, protože divák zde nemá nikoho komu by mohl držet palce nebo kdo by si alespoň trochu získal jeho sympatie. Navíc je toto více jak dvouhodinové sledování jednotlivých scén neúměrně zdlouhavé a zbytečně natahované. Ze začátku bylo zajímavé sledovat reálnější pohled na dnešní mafii, kde novodobý "Kmotrové" nežijí v honosných vilách ale oprýskaných panelácích, určitě to ale šlo natočit lépe a zábavněji. (14.05.2009)

Několik epizod z jakési italské chudinské čehosi. Jedou tady drogy, zbraně, meziklanová válka a byznys v oblastech fashion & svoz odpadů. Moc jsem nepochopil, v čem vlastně spočívala práce toho účetního, který vyplácel peníze různým osobám - nevím za co. Ale syrovost z toho jen čiší, že člověk opravdu věří, že to je autentické, skoro dokumentární. Možná se to více rozvine v seriálu, na který jsem slyšel ódy, ale tenhle film na mě působil tak nějak průměrně. A kdo už se těší do Itálie na dovolenou? (09.03.2024)

Nudné? Možná pro milovníky mafiánských pohádek. Pokud máte rádi syrový a nepřikrášlený styl a zajímá vás, jak se to má s novodobými Kmotry, máte naději na podobný emoční ústřel, který Gomora přivodila mně. Na plný kotel nejdu jen proto, že film je skutečně příliš dlouhý a Garrone (jakkoli odvedl skvostnou práci!) prostě místy nestíhá. Gomora patří z mého pohledu k nejpůsobivějším filmům posledních měsíců. Ale vřele doporučuju si alespoň rámcově přečíst, na co jdete. Zbloudilých duší, které se přišly juknout na další Skrytou identitu, sedělo v kině celkem dost. (13.03.2009)