Hodinu nevíš...

Václav Jiráček vypadá vskutku úchylně a inspirace heparinovým vrahem je spíše reklamní tah, přesto si nemyslím, že Hodinu nevíš Dana Svátka je špatný film. Ano, souhlasím s tím, že není dobrý, ale ponoření do šedozelené deprese v podivném nemocničním ústavu mu podle mě dosti přidává. Do kina ne, hezky večer doma ano. ;) (31.05.2010)

V hodnocení jsem značně rozkolísaný. Filmů s podobnou tematikou a podle skutečných událostí je více. Srovnání s příběhem Petra Zelenky se přímo nabízí. Jednoznačně výborná je kamera i s použitím filtrů, byť evokuje nemocniční horrory a člověk chvílemi čeká, kdy se začnou mrtvoly zvedat z pitevního stolu. Vhodně, alespoň pro mne, je použita Bauerova hudba, i když se mi zdá, jako by hledal inspiraci u Luboše Fišera ( stačí srovnat některé pasáže např.s Valerií). Příběh sám o sobě nabízí napětí i děsivost, čehož se hlavně v druhé půli nedostává. Divák, místo aby soucítil s oběťmi, je tlačen k tomu, aby držel palce masovému vrahovi... K obětem si nelze ani, díky plošnému vykreslení, cestu najít. Zcela zahozené šance velkých hereček - Jaroslava Adamová, Libuše Švormová, Zuzana Kronerová, avšak i herců např. M.Táborského. Spíše zklamání, ale současně musím přiznat, že se mi film drápkem zachytil v paměti a nějak se drží... (04.04.2011)

Hodinu nevíš je solídny český televízny triler, ktorý sa dostal trochu omylom do kín. Nemá žiadny komerčný potenciál, ale v rámci možností pomerne dobre funguje. Chcelo to trochu viac dotiahnuť hlavne scenár, ale aj réžiu, ktorá zaváňa Cronenbergovštinou a dalo sa v nej zájsť ešte omnoho ďalej. Solídne psycho s dobrým záverom, ktorý sa, rovnako ako celý film, mohol viac dotiahnuť. (05.06.2012)

Film, u kterého jsem nemyslela na to, kdy už skončí. Nevypovídá to o hodnotě filmu, nevypovídá to ani o jeho kvalitě. Možná jenom už mě třeba ta maturita dohání. Nebo fakt málo spím. Každopádně převládající pocit po bezprostředním shlednutí filmu je jakési neurčité pozitivno. Z filmu. Který podle mě dost trpí tím, že jaksi, byť nevysloveně, pořád za sebou vláčí ten přívlastek podle skutečné události. Jako by se z piety (?) bál jít ještě dál po - nedotažené - slibné lince o narušené osobnosti a jejím vnitřním svět+. Kde je psychologie, ptám se? Pár zdeformovaných záběrů na lidské obličeje motivaci nedělá. Tady už si musím položit otázku, zda není na čase pohledného škaredu Jiráčka předstat protěžovat nebo omlouvat a prostě ho osočit z toho, že hlavní roli ještě ztvárnit nedokáže, alespoň ne tak, abych já mu to věřila. Co mi na něm přišlo přesvědčivého byla rozumová omezenost a dětská naivita, s jakou chtěl urputně neustále pokračovat po stejných kolejích jako vždycky, což jsi nejsem úplně jistá, jestli bylo záměrné. Těžiště filmu potom dozajista spočívá ve formálních hrátkách a vykreslování atmosféry. Hudba byla solidně morbidní, rozhodně vcelku dobře korespondující s neutěšenými reáliemi, které nejsou výplodem filmařské historie, jak by si mohli někteří odchovanci rozvinutějších měst myslet, co jsem tak ve zdejších komentářích četla. I v menších nemocnicích, které si třeba někde vydupaly peníze a teď staví nové pavilony a podobně, jsou staré budovy pořád ve stavu, v jakém byly za mého narození, a s nějakými opravami se ani nepočítá. Takže tam najdeme plesnivá dřevěná okna, zelené nátěry zdí, i depresivní zářivky najdeme, všechno najdeme. Trochu mi ale přišlo, že Varhan začal hned od začátku nějak moc tlačit na pilu. Představovala bych si trošku pomalejší, záludnější rozjezd, než se spadne do té psychedelie. A té je opravdu hodně, vlastně je takovým pojítkem všeho, co je nám předkládáno. Celý film je spíš než příběhem jakýmsi volným sledem epizod, zejména v úvodu to ale ještě vypadá poněkud nezvládnutě. To se zlepší, ale závěrečná konfrontace doktrora se zřízencem působí tak nereálně a prostě divně, jak kdyby si ji někdo taky jenom představoval. Za tu naprostou zavírací scénu jsem velmi ráda, škoda jen, že film se celý nenesl v takovém duchu, aby opravdu právoplatně mohl takhle skončit. (13.10.2009)

What the fuck?! Všichni současní i bývalí sanitáři všech zemí, vzbouřete se. Očekával jsem, že to bude špatné, moc špatné, ale toto překonalo všechny moje "nejzelenkovitější" představy. Toto dílo je prakticky po všech stránkách nekoukatelné a nedokoukatelné, ale když tomu tu šanci dáte (jako já), dostane se vám zábavy takové, že vám smíchy málem praská bránice, při samotném finále mě záchvat smíchu doslova skolil k zemi. No vida, pánové Svátku a Jiráčku, ke skolení člověka není třeba ani Heparin:)). Tahle mrdka se neschová, ani za alibistické - fiktivní příběh. (04.08.2010)