Hodinu nevíš...

Filmy o masových (sériových) vrazích mám docela rád, ale jen málo z nich stojí za pozornost. Ani zde tomu není jinak, protože po jeho shlédnutí jsem měl hodně rozporuplné pocity. Přišlo mi, že režisér vlastně ani moc neměl představy, jak by měl film jako celek vypadat a rozhodoval se až za pochodu. Chvíli jsem měl totiž pocit, že sleduji psychologické drama o zhrzeném mladíkovi, kterému se štěstí vyhýbá obloukem a on je ze všech stran jen šikanován. Tyto pasáže měli zřejmě diváky obměkčit a nějakým způsobem jim dopomoci k tomu, aby hlavní postavě snad i začali fandit. Potom se z toho začala stávat taková polo detektivka a jen sem tam se objevil jakýsi náznak děsivé atmosféry. No a když přišel na řadu závěr filmu, tak jsem se začal chytat za hlavu už úplně. Jediné slovo „trapnost“ snad všechno vystihuje. Snímek má i několik světlejších momentů, ale těch je zde opravdu docela málo. Vraždy jsou většinou docela odfláknuté, téměř stereotypní a hlavně únavné. Některé oběti sice dostanou ony očekávané záchvaty, ale jinak je vždy všechno důležité přerušeno otravným střihem. Hlavní hrdina ač na první pohled hodně emotivní chlapec je však v těchto chvílích skutečně hodně dobrý. Herec Jiráček patřil asi k tomu nejlepšímu co nám zde tvůrci nabídli. Proměna charakteru jeho postavy je místy i uvěřitelná a v určitých momentech dokáže vzbudit i strach. 50% (01.05.2011)

O tomhle filmu se všude hodně mluvilo ve spojitosti s heparinovým vrahem ale nakonec film na něho konkrétně nenaráží ale přímá pojem vraha daleko obecněji, vykresluje psychologii narušeného člověka, který má tu možnost provést a vcítit se do role pána tvorstva za pomoci nemocničního systému, který on sám špatně pochopil. První co bije do očí už od prvních minut je neobvyklá vizuální stránka za použití mnoha filtrů, která je netypická pro českou tvorbu i přesto, že např. snímek Normal jí zrovna nešetřil. Obsazení Václava Jiráčka do hlavní role se ukázalo jako dobrý tah a bylo vidět že se do své role vžil. Atmosféra je tu postupně budována, režisér a scénáristi odvedli dobrou synchronní práci stejně jako kameraman s jeho klaustrofóbními záběry, nebo zvukař, který použil různé hloubky či vložil do pozadí různé zvukové tóniny (některé připomínaly vzdálené a nevýrazné rozbouřené moře) do záběrů pasovaly, stejně jako chorálová či operní hudba zase určená k zamyšlení vraha. Velice nedoceněný film, který konkuruje i takové české jedničce loňského roku jako Protektor 70% (28.04.2010)

QUA HORA NESCIE.......Při sledování tohoto snímku mne napadla otázka, zda je opravdu tak jednoduché zabít tolik pacientů a nevzbudit v nikom žádné podezření. Nebo už jsme opravdu tak znuděný životem, že hledíme jen na sebe a činnost někoho jiného nás nezajímá? Řekl bych, že nepoznat z tolika vražd, co se děje je snad nemožné a že primář nemocnice, svou leností, pomáhal Hynkovi vraždit. Je nezodpovědnost hřích ? Není, ale z velké části nás za ní nikdo nepotrestá. Hynek Michálek ( Václav Jiráček ) je sice ke své první vraždě přemluven pacientem, ale kdo rozhoduje o smrti ostatních ? A bylo to rozhodnutí oprávněné ? Jenže pak se vše otočí a z lítosti se stane nenávist Úplně k někomu jinému. Film z nemocničního prostředí, podpořen operetní vážnou hudbou je příběhem doktorů, sester, saniťáků a v neposlední řadě hlavně pacientů, kteří jsou nuceni žít pod jednou střechou, i když má každý jiné poslání. Někteří však na své poslání zapomenou a stanou se někým jiným. Finální scéna byla nečekaná a lehce vše vyřešila. Snímek je natočen podle knihy, Vraždy ze závisti, kterou napsal Miroslav Skačány, který se také, spolu z režisérem Danem Svátkem, podílel na scénáři. " Temná " kamera Jakuba Šimůnka zvýraznila smutné nemocniční prostředí, kde se převážně děj odehrává. Ta operetní hudba, která nás provádí filmem, je nahrána v evangelistickém kostele u Salvátora v Praze a podílel se na ní Varhan Orchestrovič Bauer. Ve filmu zazní i song Modrý plyn od skupiny Longital http://www.youtube.com/watch?v=xlweu7DgVuk V bonusu na DVD je samozřejmě i videoklip hlavní písně z filmu od Richarda Müllera http://www.youtube.com/watch?v=a7I3mG7fy8s ........HODINU NEVÍŠ. (11.02.2010)

Paráda, vyjímečně jsem se nenudil u českého filmu a jsem spokojen. Konečně někdo natočil napínavý drama o vrahovi, který nebije do očí českejma reáliema. Jiráček je výbornej záporák, paradoxně mi byl sympatičtější než zbytek nemocnice. Bravo! Jen nechápu, proč to v MF Dnes propagovali jako film podle kauzy heparinového vraha, tohle je prostě dobrá psychárna o vrahovi, kterej řádí v nemocnici. (25.08.2009)

Film, u kterého jsem nemyslela na to, kdy už skončí. Nevypovídá to o hodnotě filmu, nevypovídá to ani o jeho kvalitě. Možná jenom už mě třeba ta maturita dohání. Nebo fakt málo spím. Každopádně převládající pocit po bezprostředním shlednutí filmu je jakési neurčité pozitivno. Z filmu. Který podle mě dost trpí tím, že jaksi, byť nevysloveně, pořád za sebou vláčí ten přívlastek podle skutečné události. Jako by se z piety (?) bál jít ještě dál po - nedotažené - slibné lince o narušené osobnosti a jejím vnitřním svět+. Kde je psychologie, ptám se? Pár zdeformovaných záběrů na lidské obličeje motivaci nedělá. Tady už si musím položit otázku, zda není na čase pohledného škaredu Jiráčka předstat protěžovat nebo omlouvat a prostě ho osočit z toho, že hlavní roli ještě ztvárnit nedokáže, alespoň ne tak, abych já mu to věřila. Co mi na něm přišlo přesvědčivého byla rozumová omezenost a dětská naivita, s jakou chtěl urputně neustále pokračovat po stejných kolejích jako vždycky, což jsi nejsem úplně jistá, jestli bylo záměrné. Těžiště filmu potom dozajista spočívá ve formálních hrátkách a vykreslování atmosféry. Hudba byla solidně morbidní, rozhodně vcelku dobře korespondující s neutěšenými reáliemi, které nejsou výplodem filmařské historie, jak by si mohli někteří odchovanci rozvinutějších měst myslet, co jsem tak ve zdejších komentářích četla. I v menších nemocnicích, které si třeba někde vydupaly peníze a teď staví nové pavilony a podobně, jsou staré budovy pořád ve stavu, v jakém byly za mého narození, a s nějakými opravami se ani nepočítá. Takže tam najdeme plesnivá dřevěná okna, zelené nátěry zdí, i depresivní zářivky najdeme, všechno najdeme. Trochu mi ale přišlo, že Varhan začal hned od začátku nějak moc tlačit na pilu. Představovala bych si trošku pomalejší, záludnější rozjezd, než se spadne do té psychedelie. A té je opravdu hodně, vlastně je takovým pojítkem všeho, co je nám předkládáno. Celý film je spíš než příběhem jakýmsi volným sledem epizod, zejména v úvodu to ale ještě vypadá poněkud nezvládnutě. To se zlepší, ale závěrečná konfrontace doktrora se zřízencem působí tak nereálně a prostě divně, jak kdyby si ji někdo taky jenom představoval. Za tu naprostou zavírací scénu jsem velmi ráda, škoda jen, že film se celý nenesl v takovém duchu, aby opravdu právoplatně mohl takhle skončit. (13.10.2009)