Hodinu nevíš...

Další díl čím dál tím odpornější frašky "česká kinematografie a závažná témata". V hlavní roli přehrávající ramenatý playboy a režisér, který vyvanuté sdělení vyvažuje sterilní formální exhibicí. Ve vedlejších rolí: afektovaný soundtrack V. O. Bauera, Nemocnice na kraji města, nedostatek žárovek a ledabylá artikulace, se kterou by mnozí herci neudělali přijímačky ani do Ochotnického divadla okresní logopedie. Pozitivním rysem snímku je naprostá sterilita prostředí a ukrutně panoptikální obraz českého zdravotnictví, který je místy tak přehnaný, až je zábavný. (25.08.2009)

Paráda, vyjímečně jsem se nenudil u českého filmu a jsem spokojen. Konečně někdo natočil napínavý drama o vrahovi, který nebije do očí českejma reáliema. Jiráček je výbornej záporák, paradoxně mi byl sympatičtější než zbytek nemocnice. Bravo! Jen nechápu, proč to v MF Dnes propagovali jako film podle kauzy heparinového vraha, tohle je prostě dobrá psychárna o vrahovi, kterej řádí v nemocnici. (25.08.2009)

Úplne najlepšie je použiť marketingový slogan "podľa skutočných udalostí", veď ľudí najviac zaujíma to, čo nie je vymyslené, ale naozaj. O pravdivosti inšpiračných zdrojov však nemôže byť ani reči. Film Hodinu nevíš... nie je natočený podľa skutočnosti, ale z druhej ruky na základe knihy psychiatra M. Skačániho Vraždy zo závisti (2008). Príbeh heparinového vraha je značne skreslený. Petr Zelenka je prezentovaný pomaly ako neuznaný génius, ktorý v mizernej nemocnici nie vlastnou vinou robí „blbého pošuka“ a vyzbrojený injekčnou striekačkou sa snaží pomstiť nenávideným doktorom, ktorí ho ustavične využívajú, tak, že postupne vyvražďuje ich pacientov. To, či vražedné besnenie Zelenku bolo motivované jeho závisťou a mindrákmi nie je až také jasné ako si to myslia tvorcovia filmu. Svátek sa príliš spolieha na jednostrannú psychiatrickú hypotézu a neberie veľmi do úvahy svedectvá. Mimochodom, Zelenka bol odsúdený na doživotie, ale v base sedí od roku 2008, takže je to aj čerstvý a konkrétny prípad. Pre pozostalých jeho siedmich obetí, môže byť preto nedôstojné pozerať sa na takýto povrchný film, ktorý navyše obsahuje niekoľko klišé. Napríklad kamera používa slizký zelený žabací filter a vnucuje predstavu pochmúrneho príbehu, ktorý sa odohráva v ošumelej nemocnici, teda v prvoplánovo traumatizujúcom prostredí. Temné chorály, V. O. Bauera – špecialistu na filmovú hudbu, sú použité tak naivne, že je hneď každému jasné, že Zelenka ide opäť niekoho zavraždiť. Herecké výkony nemá hlbší zmysel hodnotiť, veď ani nebolo čo hrať, pretože postavy sú schematické (jedna je ako druhá a obete ako vrah) a miestami pôsobia až neživotne. (11.09.2010)

Filmy o masových (sériových) vrazích mám docela rád, ale jen málo z nich stojí za pozornost. Ani zde tomu není jinak, protože po jeho shlédnutí jsem měl hodně rozporuplné pocity. Přišlo mi, že režisér vlastně ani moc neměl představy, jak by měl film jako celek vypadat a rozhodoval se až za pochodu. Chvíli jsem měl totiž pocit, že sleduji psychologické drama o zhrzeném mladíkovi, kterému se štěstí vyhýbá obloukem a on je ze všech stran jen šikanován. Tyto pasáže měli zřejmě diváky obměkčit a nějakým způsobem jim dopomoci k tomu, aby hlavní postavě snad i začali fandit. Potom se z toho začala stávat taková polo detektivka a jen sem tam se objevil jakýsi náznak děsivé atmosféry. No a když přišel na řadu závěr filmu, tak jsem se začal chytat za hlavu už úplně. Jediné slovo „trapnost“ snad všechno vystihuje. Snímek má i několik světlejších momentů, ale těch je zde opravdu docela málo. Vraždy jsou většinou docela odfláknuté, téměř stereotypní a hlavně únavné. Některé oběti sice dostanou ony očekávané záchvaty, ale jinak je vždy všechno důležité přerušeno otravným střihem. Hlavní hrdina ač na první pohled hodně emotivní chlapec je však v těchto chvílích skutečně hodně dobrý. Herec Jiráček patřil asi k tomu nejlepšímu co nám zde tvůrci nabídli. Proměna charakteru jeho postavy je místy i uvěřitelná a v určitých momentech dokáže vzbudit i strach. 50% (01.05.2011)

Možná to tak docela na plné 3* není, ale díky příjemně mrazivé atmosféře, vyvolané především perfektní stylizací (zejména interiéry jsou naprosto úžasné) a přesně na míru padnoucí hudbou, mi to prostě nedá, abych film ohodnotil hůře. Rovněž musím pochválit obsazení, a to hlavními rolemi počínaje (kde mě Franěk pouze utvrdil v tom, že je opravdu horrorový typ, a Jiráček zase v tom, že jeho výborný výkon v Jánošíkovi rozhodně nebyla náhoda) a těmi nejmenšími konče. Je zvláštní, jak použití až bizarně vyhlížejících individualit, byť jen na pár vteřin na plátně se objevivších, dodá atmosféře na hutnosti. Hodinu nevíš... je tak velice kvalitním horrorem/thrillerem, na české poměry až nebývale. I s ohledem na rok vzniku se tak nelze ubránit srovnání s filmem T.M.A., a i když Hodinu nevíš... pořád tak trochu působí jako studentský film (ačkoliv teď mě tak napadá, že T.M.A. vlastně taky - Herz, neHerz), vyznívá tento pomyslný souboj výrazně pro film Dana Svátka, jehož jméno mi tak rozhodně výrazně utkvělo v paměti a jsem velice zvědavý na jeho další počin. P.S.: A je mi fakt upřímně jedno, jestli se film dostatečně kvalitně vyjadřuje k závažnému tématu skutečného heparinového vraha - to bychom museli v podobném duchu nadávat každému filmaři, který si jako předlohu zvolil skutečnou historickou událost - jestli je stará 10 nebo 1000 let totiž podle mě nehraje roli. (31.10.2010)