Polnočný bozk

Film o čare jedného dňa, jednej noci. On a ona, postupne sa spoznávajú, tak trochu v štýle Linklatera. Na čiernobielom melancholickom pozadí sa v priebehu hodiny aj pol predstavia dva ľudské príbehy, ktoré sa stretnú a spoločne prešľapú pár Los Angelských ulíc. Nenápadný skôr klubový film, ktorý rozhodne stojí za to vidieť. Mix romantiky, vzťahového iskrenia, štipka humoru a hlavne správneho odľahčenia. (21.08.2012)

Photoshopový trápno-smiešny prcičkovský začiatok navodí trochu inú náladu, akú film naozaj má, a ihneď nasledujúce priateľské rozhovory v trojke majú svoje neobvyklé čaro. Čaro zoznámenia hlavného páru je už o niečo menšie, ale kto sa nenechá odradiť, ako sa nenechal ani Wilson, potom to je už stále iba lepšie. Aj keď je film hlavne romantický, a to veľmi príjemným štýlom, vo filme sa stále niečo deje. Nepochopil som len, načo je čiernobiely, na retro štýl sa nehrá a tak bez farby sa zbytočne stráca množstvo informácií a pocitov, trebárs aj na fotkách stratených topánok, ako hlavnej úchylky Vivian. Ďakujem za pôvodné znenie s titulkami, atmosféra LA tak neutrpela prekladom, a bezchybné výkony hercov dostali priestor aj s originálnymi hlasmi. (14.08.2013)

Obyčejné ale přesto zajímavé. Seznámení dvou lidí přes seznamku, fajn..ale to co z toho vykouzlil A. Holdridge je paráda. To, že je celý snímek ještě černobílý a natočený stylem dokumentu (co se týče kamery, ne děje), tak má takové zvláštní kouzlo. Herci na první pohled nejsou vůbec sympatičtí ani známí (což samozřejmě nevadí), ale postupně si vás získají na svou stranu. Co se týče příběhu, tak vás stále překvapuje až do samotného konce, né že by bylo úplně nečekané, co se stane, ale mám na mysli, těmi detaily a různými peripetiemi. (09.09.2012)

V předvečer Valentýnské neděle jsme vyrazili s mojí milou do kina na tematicky snad nejvhodnější filmy, Půlnoční polibek a Na sv.Valentýna. Oba jsou tak nějak na čtyři až pět hvězdiček, každý kouzelný a originální něčím jiným, ale vzhledem k výjimečnosti situace, zamilované nálady a příhodné atmosféry dávám oběma filmům známku nejvyšší. Myslím, že každý v sále včetně nás dostal chuť na sladký půlnoční polibek :-) (17.02.2010)

I jednoduché, navíc tisíckrát odvyprávěné příběhy se dají zpracovat originálně a Půlnoční polibek patří k té menšině snímků, která umí pozitivním způsobem překvapovat. Dokáže být nekonvenční a provokativní jako rané filmy Kevina Smithe, volí černobílou kameru a umí s ní vykreslit zajímavou atmosféru, je schopný nabídnout neokoukané herce, co dokážou zaujmout. A co je nejdůležitější, není umělohmotný a mělký. Těm postavám jejich myšlenkové pochody a rozhodnutí věřím, jakkoliv Sara Simmonds v prvních minutách překypuje takovou dominancí a sebestřednou arogancí, že bych na Wilsonově místě záhy odešel středem. Půlnoční polibek je hořkosladká romantika o citovém zrání ve stínu hollywoodských studií natočená v duchu těch nejlepších tradic americké nezávislé scény. Celkový dojem: 80 %. (10.04.2015)