Polnočný bozk

Naprosto ukázkový příklad amerického nezávislého romantického filmu. Půlnoční polibek je opět hodně ukecaná záležitost. Minimum komparzu a lokací. Hlavní je filozofování hlavních postav a jejich slovní přestřelky. Celkový dojem z filmu se snaží umocnit jeho černobílé provedení, které v mých očích výsledný dojem spíše kazí. Rozhodně se dá říci, že zde máme originální kousek pro náročnější publikum. (09.10.2016)

Nejen L.A., ale každé mnohamilionové město je odjakživa plné osamocených lidí. Dnes už ti single nešťastníci mají i připojení na internet. No to je mi novina. Jen nechápu, proč jsem se kvůli takovému objevnému zjištění a nějakému lůzrovi díval hodinu čtyřicet na televizi. Korunováno rozhovorem: „Čekám dítě.“ „A co budeš dělat? Necháš si ho?“ „Nevím...“ Takže je schopná si třeba hodit korunou a když padne orel, tak jít na potrat? Velmi romantické. Nesympatický lůzr a čerstvá single kráva. Na ČSFD krásných 75%. No comment. Asi mají zdejší single uživatelé radši líbání (jednou za rok o půlnoci pod silvestrovským ohňostrojem), než děti... (11.08.2014)

I jednoduché, navíc tisíckrát odvyprávěné příběhy se dají zpracovat originálně a Půlnoční polibek patří k té menšině snímků, která umí pozitivním způsobem překvapovat. Dokáže být nekonvenční a provokativní jako rané filmy Kevina Smithe, volí černobílou kameru a umí s ní vykreslit zajímavou atmosféru, je schopný nabídnout neokoukané herce, co dokážou zaujmout. A co je nejdůležitější, není umělohmotný a mělký. Těm postavám jejich myšlenkové pochody a rozhodnutí věřím, jakkoliv Sara Simmonds v prvních minutách překypuje takovou dominancí a sebestřednou arogancí, že bych na Wilsonově místě záhy odešel středem. Půlnoční polibek je hořkosladká romantika o citovém zrání ve stínu hollywoodských studií natočená v duchu těch nejlepších tradic americké nezávislé scény. Celkový dojem: 80 %. (10.04.2015)

Pokusím se oprostit od veškerého pozadí filmu, kde kontrastuje vzhled takového indie nezávislého, lehce artového filmu proti tomu, že ani jedno vlastně pořádně není, a kouknu se na samotný požitek. Ve sledu amerických romantických komedii je to opravdu doušek na probuzení smyslů. Je hodně romantický, je to i komedie, ale na seriózní úrovni. A jeho černobílost podtrhuje pocit výstřižku z novin, malého výstřižku z rubriky obyčejných neobyčejných lidí. A hezky to plyne, řádek po řádku... místy melancholicky, místy ironicky. Má to prostě svoje kouzlo i přes zjevnou minimalističnost a snahu zapůsobit "alternativně". Což je chvályhodná snaha, co se povedla, ale když to člověk prožene hlavou sem a tam, ve výsledku poněkud okatá. To však nic nemění na faktu, že je to moc pěkný snímek, který ocení (a možná i docení) hlavně citlivější charaktery a milovníci romantických komedií všeho druhu (což občas zavání mentálním masochismem), jako jsem já. (23.09.2010)

Tenhle film si jde svou vlastní cestou, která je tolik odlišná od drtivé většiny, podobných snímků. Takže nečekejte nějakou hloupou komedii typu One day, ale úplně pravý opak. Dva ztroskotance, jejich schůzku, která je spíš výstřelem od pasu a pak už jen konverzačku, která se z večera lehce mění až do rána. Moc milou, nenucenou a hlavně uvěřitelnou. Poslední den v roce, v černobílém provedení. Půlnoční polibek mě přesvědčil o tom, že i v záplavě romantických komedií se dá najít kus, který stojí za to. Chce to jen pořádně hledat. (03.02.2015)