Božský

Trefně to popsal uživ. Radek99.... REŽIJNÍ orgasmus. Já za sebe dodám... i KAMERAMANSKÝ, následně přetavený i v DIVÁCKÝ. Pro plné vychutnání si snímku je dobré, před jeho samotným shlédnutím, alespoň částečně se obeznámit s politickou situací Itálie v období ( poč. 50 let - zač. let 90-tých, postačí však 80.-tá léta ) a osobou jménem Giulio Andreotti. Paolo Sorrentino totiž neztrácí drahocenný čas s nějakým " seznamovaním se " diváka, ale rovnou ho vrhá do víru událostí. Vynikající myšlenkou se ukázalo, vložení popisných titulků s jednotlivými jmény postav, tolik důležitých pro samotný příběh. Razím heslo a zde se mi to pouze potvrdilo, že ( pokud je toho dotyčný schopen ), je dobré, pokud je režisér i zároveň scénaristou snímku. Potom může snáze tu svoji konkrétní a jasnou představu o daném snímku převést na filmové plátno. Co se týče snímku samotného, tak nejvíce ho vystihují slova ( již tady několikrát zazněla ) FORMÁLNĚ dokonalé STROHÉ dílo. Hlavní předností snímku je jeho dokonalé souznění obrazové a zvukové stránky, která spolu s precizní režií, navíc podpořenou vynikajícím úsporným, precizním, minimalistickým ( nevím, jaký nejvýstižnější výraz použít ) hereckým projevem Tonyho Servilla ( coby Giulia Andreottiho ) dělají pro mě osobně z tohoto dílka, jeden z nejpůsobivějších ( nejen ) politických snímků, za hoodně dlouhou dobu. Zda-li je to NÁHODA nebo věc PROZŘETELNOSTI ponechám na každém z vás :o) p.s. moc rád bych do rukou dostal původní scénář. Je patrné, že tvůrci byli " nuceni " dosti krátit. Tento snímek by si zasloužil stopáž min o 45min delší! Zcela upřímně, o kolika snímcích se dá toto napsat?! V drtivých případech je tomu zcela naopak...... 95% (19.09.2010)

Čiernoprdelnícka mafia mrazivo zábavne. Voskovo koženný xicht predstaviteľa božského Giulia Andreottiho by mohol rovno kandidovať do senátu. Strnulá hlava so smiešne odstávajúcimi uškami v scéne pod tmavým obrazom zvieraťa živo pripomenula obrazobáseň čiže básňobraz Hlava brava z knižky Ľubomíra Feldeka Zelené jelene, v ktorej bol tiež vladár (Aladár) , likvidujúci prejavy opozičného myslenia. Škoda len toho množstva, mien, vzťahov a udalostí v náznakoch, v ktorých som sa ako neznalec talianskej politiky dosť strácal. (03.12.2008)

Skvelé, bravúrne...len škoda, že neznalý dejín sicílskej Cosy Nostry si film neužije ako by potreboval. Film v podstate odkazuje na všetky významné politické vraždy od 78 až po 92, smrť Falconeho. Snáď by som dal iba jednu výčitku, a to, že film s informáciami od nie vždy spoľahlivých pentitov narába ako s pravdou, nanajvýš sporný bod je bozk Andreottiho s Riinom, ale dajme tomu. Už Buscettovo doznanie treba brať trošku s nadhľadom, keďže sám seba nie vždy líčil objektívne, ale skôr ako nejakého hrdinu v tomto zločineckom svete, čím však znevažovať jeho prácu s políciou, ktorej odhalil skutočne veľa nechcem. Ak sa vyznáte do politickej scény Talianska a hlavne zločineckej odnoše, je to skvelý sprievodca vo vysokých politických kruhoch v skvelom filmárskom remesle s podmanivým soundtrackom. (17.09.2013)

Důvod proč jsem si vyhledal v programu právě tenhle film rozhodně není kvůli jeho obsahu. Nemám rád politiku a na politiky mám přímo alergii, ale mám rád režisérský rukopis Paola Sorrentina a práci jeho dvorního herce Toniho Servilla a podle toho to taky přesně dopadlo. Zatímco nad genialitou některých obrazových kompozic jsem se doslova vznášel a nad hereckým Giulia Andreottiho v podání Toniho jsem chrochtal blahem, protože takhle divácky nevstřícná postava ve filmu nevegetí moc často, tak nad obsahou stránkou filmu jsem si uspořádal minimistrovství v délce zívání. Možná to bylo i díky mé nulové znalosti italské politiky a neochotě se tou celosvětové typickou koalicí politiků a zločinců nějak hlouběji zabývat . V každým případě jsem rád, že jsem viděl další "sorrentinovku" i když do zítra na ní zapomenu. (28.03.2015)

Vizuálne a hudobné úchvatná záležitosť. Ak sa nedá Sorrentinovi niečo vytknúť tak je to jeho cit na poli formálnych klišé a ich neustálom prekonávaní. Je epický, rozbohybovaný a hudba v jeho filmoch hrá rovnako veľkú úlohu ako obraz. Problémom Il Diva je ale fakt, že Andreaottiho a jeho politiku nepoznám. A keďže sa film umne vyhýba akémukoľvek stanovisku je pre mňa takmer nemožné vytvoriť si k celému dielo väčší emotívny vzťah. Je to celkom škoda, pretože je to jeden z tých príbehov, čo zasiahnu len úzku skupinu ľudí a nemyslím si, že by to bol najzaujímavejší režisérov počin. Pravda je že Toni Servillo je vo svojej úlohe fantastický, ale mozaikovitosť, nelineárnosť a zastieranie skutočného charakteru hlavnej postavy, je síce úmysel, ale mňa v konečnom dôsledku nechal chladným. Forma v tomto prípade značne prekonáva obsah. (05.10.2014)