Avengers: Pomstitelia

Luxusní týmová zábava, která skutečně potřebuje svých 133 minut (pak jdou titulky), a u které můžeme jen děkovat, že se v ní sešli tak dobří herci, a že je vedl tak zručný popcorňák jako Joss Whedon - což je skutečný Director Fury (v tom nejlepším smyslu slova Fury;)). A že na to producenti dali takový balík;) Samozřejmě to není žádná velká kultura, ale díky těm komponentům výborně fungují masové bojové scény i "komorní" slovní i fyzické třenice hlavních hrdinů. Jejich odlišné charaktery dávají týmu Avengers takřka reálnou chemii, která není složená předvídatelně jako v jiných tradičních týmovkách. Byť jsou všichni výborní, když si hrají to svoje, tak nikdo nemá na Marka Ruffala - z toho jsem měl při scéně konfrontace v laboratoři SHIELDu opravdu husí kůži. A taky jeho Hulk u mě vyvolal jediné dva momenty hlasitého smíchu (samozřejmě poslední pěsťovka Thorovi a "Puny god.";)) Sice nevím, jestli se ještě někdy odhodlám podívat znova (možná před dvojkou), protože tuhle část Marveláckého univerza zas tak nežeru, ale jsem stoprocentně za, aby tu dvojka byla co nejdříve. Tedy vlastně ne - aby tu byla v ten správný čas, až bude všechno hotové minimálně ve stejné kvalitě jako předvedli Avengers. BTW Scarlett mi tu přišla poněkud dost vyzrálá... a sošná, abych ji neurazil:) Škoda, že G.I.Joe se s Avengery nemůže v žádném rozumné ohledu měřit - dámy totiž měl výrazně přitažlivější než Natašu;) Tak to už by asi stačilo - dám 80%, protože i když je to natočené "do plných", je to pořád jen nezávazná zábava bez hlubšího smyslu. (24.01.2013)

// Distribútor: Buena Vista // Počet premietajúcich kín v USA: 4,349 // Otvárací Víkend USA: $207,438,708 // Dámy a Páni, ak hľadáte jeden z najlepších sci-fi-akčno dobrodružných snímkov s nenormálne naloženými audo-vizuálnymi efektami a totálne vtipnými hláškami, tak hľadáte určite The AVENGERS. Videné v kine.... 100% (17.03.2013)

"Mám armádu!" - "My máme Hulka." Na toto som čakal 20 rokov a je to nakoniec presne také dobré, ako to za daných okolností byť malo a mohlo. Každý z hrdinov má svoje veľkolepé okamihy, medzi postavami to správne iskrí, každá je iná a nad všetkými stojí otec Nick Fury a snaží sa stoj čo stoj uzmieriť rozhádaných členov svojej novej rodiny. Šikovný scenár si nájde viacero spôsobov, ako proti sebe postaviť viacerých hrdinov, hoci sú to spojenci (Hulk vs. Thor, kapitán vs. Iron Man...). Je to svižné, zábavné a má to všetko, čo od toho čakáte. „Je to šialenec!“ – „Pozor na ústa, je to môj brat.“ – „Za dva dni zabil osemdesiat ľudí!“ – „...Je adoptovaný.“ (09.01.2017)

Žádné zbytečné vytáčky, přímý tah na bránu. Tvůrci sázejí na to, že znáte předchozí filmy, víte, o co šlo na Asgardu, kdo skončil jako kus ledu a proč má někdo problém se svou druhou identitou. Je to rozumné, protože v opačném případně by film působil jako zbytečná rekapitulace (na druhou stranu se však nedostává dostatečného backgroundu postavám bez „vlastního filmu“). Whedon to každopádně ustál a přestože děj mohl být o něco méně classic, není důvod, proč brblat. Týmovka se vydařila a nabízí přesně to, co fanoušci chtějí (=vydatnou porci kvalitní akce, hlášek a ikonických scén, hodných svých hrdinů). Jako bonus dost možná nejlepší ukončení monologu záporáka, jaké kdy bylo natočeno! (25.04.2012)

Nepamatuju, kdy naposled jsem v tak krátkém období změnil tolikrát názor na jeden film. Příčí se mi hodnotit filmy výhradně podle formalistických kritérií nebo toho, jestli jsou dobrou zábavou, přestože zábava kolikrát může být tím, o co se film primárně snaží. Jenže snad každý film je politický (v širším smyslu toho slova) a film s Kapitánem Amerikou tuplem. Ale Avengers jako kdyby se snažili jakékoli důsledné symptomatické/ideologické čtení filmu znemožnit a zároveň předstírat "hloubku", nebo alespoň minimálně sebeuvědomělou práci s jednotlivými motivy/žánrovými klišé. Ano, McGuffin se doslova nachází v kufříku, o staromódnosti kostýmu Kapitána se otevřeně mluví ve spojitosti s potřebou tradičních hodnot a Lokiho kopí je přímo přirovnáváno k falickému symbolu. To je ovšem všechno - film jako kdyby naznačoval uvědomělost a snad i snahu o nějakou dekonstrukci, ale nic z toho nedotahuje do konce, o ničem z toho se nedá mluvit jako o důsledně rozpracovaném tématu. Všechny pokusy film interpretovat ve vztahu k politice USA, válečným postojům obecně, nebo problematice genderu, totiž vždycky narazí na roztříštěnost a nejednotnost filmu, kdy řada potenciálně zajímavých věcí je podřizována okamžitému efektu v podobě jednoho z třeskutých vtípků a jakýkoli systematičtější výklad ve finále končí u "HULK SMASH!". Pokud tedy Avengers mají nějaké ústřední téma, pokud skutečně něco vyjadřují, pak glorifikaci konceptu "fanboyství". Protože o čem jiném je celý třetí akt, včetně závěrečné bitvy, než právě o znovuustavení fanouškovství jako funkčního společenského fenoménu? Agent Coulson je od začátku jednoznačně "audience insert character", neboli postavou, do níž sama sebe projektují cíloví diváci. On je tím, který je spojujícím prvkem pro všechny a sbírá kartičky superhrdinů. Po jeho sebeobětování je pak Nickem Furym právě tato jeho fanboyovská úloha manipulativně vytěžena ke sjednocení Avengers. Pro film tedy ve skutečnosti není důležitá občanská svoboda, nebo snad obrana nějakých vyšších hodnot, ale právě pomsta jednoho oddaného fanouška, který metaforicky stojí nad vším ostatním. Proto je tento film silně problematický, protože sám ve svém textu nekriticky oslavuje roli svého oddaného publika, a co víc - dělá z něj potenciální mesiáše, bez kterých by tyhle komerční frančízy nemohly existovat. Film je tak sice oslavou "svobody", ale svobody pouze ve spojení s možností zvolit si svého oblíbeného supehrdinu (jak ukazuje mediální montáž v závěru), svůj idol. (18.05.2012)