Avengers: Pomstitelia

Nepamatuju, kdy naposled jsem v tak krátkém období změnil tolikrát názor na jeden film. Příčí se mi hodnotit filmy výhradně podle formalistických kritérií nebo toho, jestli jsou dobrou zábavou, přestože zábava kolikrát může být tím, o co se film primárně snaží. Jenže snad každý film je politický (v širším smyslu toho slova) a film s Kapitánem Amerikou tuplem. Ale Avengers jako kdyby se snažili jakékoli důsledné symptomatické/ideologické čtení filmu znemožnit a zároveň předstírat "hloubku", nebo alespoň minimálně sebeuvědomělou práci s jednotlivými motivy/žánrovými klišé. Ano, McGuffin se doslova nachází v kufříku, o staromódnosti kostýmu Kapitána se otevřeně mluví ve spojitosti s potřebou tradičních hodnot a Lokiho kopí je přímo přirovnáváno k falickému symbolu. To je ovšem všechno - film jako kdyby naznačoval uvědomělost a snad i snahu o nějakou dekonstrukci, ale nic z toho nedotahuje do konce, o ničem z toho se nedá mluvit jako o důsledně rozpracovaném tématu. Všechny pokusy film interpretovat ve vztahu k politice USA, válečným postojům obecně, nebo problematice genderu, totiž vždycky narazí na roztříštěnost a nejednotnost filmu, kdy řada potenciálně zajímavých věcí je podřizována okamžitému efektu v podobě jednoho z třeskutých vtípků a jakýkoli systematičtější výklad ve finále končí u "HULK SMASH!". Pokud tedy Avengers mají nějaké ústřední téma, pokud skutečně něco vyjadřují, pak glorifikaci konceptu "fanboyství". Protože o čem jiném je celý třetí akt, včetně závěrečné bitvy, než právě o znovuustavení fanouškovství jako funkčního společenského fenoménu? Agent Coulson je od začátku jednoznačně "audience insert character", neboli postavou, do níž sama sebe projektují cíloví diváci. On je tím, který je spojujícím prvkem pro všechny a sbírá kartičky superhrdinů. Po jeho sebeobětování je pak Nickem Furym právě tato jeho fanboyovská úloha manipulativně vytěžena ke sjednocení Avengers. Pro film tedy ve skutečnosti není důležitá občanská svoboda, nebo snad obrana nějakých vyšších hodnot, ale právě pomsta jednoho oddaného fanouška, který metaforicky stojí nad vším ostatním. Proto je tento film silně problematický, protože sám ve svém textu nekriticky oslavuje roli svého oddaného publika, a co víc - dělá z něj potenciální mesiáše, bez kterých by tyhle komerční frančízy nemohly existovat. Film je tak sice oslavou "svobody", ale svobody pouze ve spojení s možností zvolit si svého oblíbeného supehrdinu (jak ukazuje mediální montáž v závěru), svůj idol. (18.05.2012)

Nikdy nechcem vyrásť z toho, že sa budem rozplývať a ulietavať si na takomto type filmov. Dokonalé odtrhnutie od reality, v ktorom som chcel aj ja byť na chvíľu jedným z tímu superhrdinov, nech to znie akokoľvek infantilne. Zatiaľ bezpochyby popcorňák roku, v ktorom je všetko takmer dokonale zohraté. Samozrejme mi budú oponovať tí, ktorí nezachytili niektorý z filmov jednotlivých marveloviek, ktoré tvoria základ a východisko pre tento. Môžu sa tak občas stratiť v súvislostiach, čo kazí celkový dojem, ale to je už ich problém. Ja som sa zo začiatku tiež trošku obával, pretože už od prvej FF som mal pochybnosti, či dokáže niekto skrotiť comicsovú tímovku tak, aby nevyzerala smiešne a pôsobila konzistentne. Ale práca Jossa Whedona môže byť vzorom pre ďalšie pokusy, keďže týmto filmom sa s nami Averngers zrejme nelúčia. Tie dve hodiny a dvadsať minút bola radosť sa pozerať na plátno, aj keď nejaké štrbinky by sa našli. Možno voľba jedného záporáka nebola najlepšou voľbou. Každá z postáv si predsa v jednotlivých filmoch poradí so záporákmi tohto typu tvárou v tvár. Takáto enkláva rôznych superschopností si mohla poradiť s väčším bremenom, než bol Thorov sólo nepriateľ. To je ale asi jediné, čo by som vytkol. O kvalite efektov som nemal pochýb, tým viac som bol nadšený, že som dostal dvojitú dávku ako obyčajne. 3D platforma konečne využila to, čo sa od nej očakávalo a nebola len trápnou okrasou a žmýkačkou peňazí. Takže ultimátny zážitok, ktorý som zhltol na jeden šup a bezpochyby poskytol dôvod prečo sa tešiť na ďalšie pokračovania jednotlivých malveloviek. 100%. (06.05.2012)

Šel jsem na projekci od půl desáté, po fyzicky velmi vyčerpávajícím dnu, a tak jsem se zařekl, že pokud mě ten film dokáže zabavit tak, že u něj neusnu, má pět hvězd jistých... takže tady jsou. Ale vážně: Avengers jsou dokonalý blockbuster s ohromným smyslem pro humor, nevídanou chemií mezi postavami a krásnou akcí. Když člověk nečeká batmanovskou depku, watchmenovskej přesah (či cokoli podobně "navíc") a chce se jen kvalitně filmově pobavit, není co řešit, v mezích oddechových letních blockbusterů to prostě skoro nemá konkurenci. A to říkám jako člověk, kterého předchozí marvelovky příliš nebavily. A do Whedonova seriálového fanklubu se taky neřadím. Na konec jen malá výtka: Black Widow a Hawkeye působí mezi těmi ostatními superhrdiny jako pěst na oko a děsní chcípáci. A teta Robin je v řídícím centru SHIELDu divná. Hulk/Banner rulez. (09.05.2012)

Již od vzniku Avengers od "God of the Nerds," Josse Whedona, jsem je nijak extra nemusela a vůbec mě nelákali. Měla jsem dojem, že beztak jen půjde o jeden z dalších přehypovaných a přeceňovaných blockbusterových superhrdinských spektáklů. Doba plynula a já zhlédla pár podobných snímků, které mě zase naopak zcela dostaly a tímto tak postupně nažhavily na to, že bych Avengery velmi ráda zhlédla. Plus ještě fenomenální Honest Trailer, který mě dostával zas a znova, pokaždé, když jsem se na něj dívala. Avengers mě dostali a pro mě je to jeden z těch snímků, které mě teprve až s opakovaným zhlédnutím začaly brát ještě více. Superhrdinský "All Stars Team Crossover" a film, který má na poli komiksových adaptací jeden z nejlepších castingů vůbec. Nejvíce vyniká zejména Robert Downey, v jehož pojetí získává "Genius, Billionaire, Playboy, Philantropist", Tony Stark tak silný charakter a osobnost, jakou má Robert sám. Jeho ztelěsnění Iron Mana ve spojení s jeho vlastní sebevědomou povahou, a kdysi rebelstvím a trablemi s drogami, vyzní tak opravdově, že se prostě z Iron Mana musela stát v současnosti zřejmě nejslavnější Marvelovská postava a z Roberta zase megahvězda, po níž šílí davy fanoušků. Přemýšlím, kde by byl Robert bez Iron Mana a Iron Man bez Roberta:) První polovina filmu je pro někoho možná trochu zdlouhavá a méně akční, já jsem však konverzační a seznamovací první část přivítala s nadšením. Každý hrdina tak dostane svůj vlastní prostor, abychom ho měli možnost více poznat a zároveň tak trochu nahlédli pod jeho "drsný, hrdinský štít", který ho chrání. Uvidíme tak především Tonyho Starka opět hláškujícího, cynického a sexy, než kdy dřív, stejně jako zlomeného. Jeho "Entrance" v Berlíně za doprovodu Shoot To Thrill je ikonické a je to jedna z těch scén, kdy si říkám, že on je prostě nejlepší. Tom Hiddleston coby "Kissák" Loki se zařadil mezi skupinu "British charismatic actors playing blackhaired, Bad Guys.":) Druhá část do toho jde na plné koule a všechno to vydá na pořádný akční nářez. Joss Whedon se postaral i o vymakaný scénář plný hlášek a slovních přestřelek, Brian Tyler zase o parádní hudbu. Vizuál je naprosto dokonalý. Komiksové adaptace zažívají zlaté časy a období velmi bohatných žní. CGI technologie už dnes nemají hranice a nic není nemožné vytvořit, studia chrlí jeden snímek za druhým a vydělávají kurevské peníze, takže adaptace budou vznikat ještě hodně dlouho. Co se však týká samotných charakterů, příběhu a zpracování, tak X-Meni a Avengers pro mě budou patřít mezi ty nejlepší Marvelovské eposy. "Stark, we need a plan of attack." - "I have a plan. Attack.", "I have an Army." - "We have a Hulk." (22.02.2014)

Skoro furt tak nějak bavilo (pooomalý rozjezd), takže přidávám do kolonky laskavých neurážlivých blockbusterů hned vedle Ironmanů. Nýmandský seriálový režisér celkem mile překvapil - akce ok (i když vzájemný bitky zbytečně zdlouhavý), vtipy ok (až na trapnosti typu "A mě nepozval!"). Jako vzdělávací kroužek Marvelu na plátně asi taky dobrý - viděla jsem jen Iron Many a nějaký strašný Hulky, takže za pár objasnění dík: Kapitán Amerika je přesně takový dement, jakýho naznačuje jeho přezdívka, a Thor je nevýrazný ta-ble-ty Brad Pitt s vlasama jak Michal Kolesa. Velký pozitivum je určitě rozkošný záporák Loki (škoda, že musí být tolik za vola) - chlap s ulízanými vlasy dozadu je vždycky lepší neulízanýho. Další pozitivní fakt je, že Hulk konečně není za patetickýho pokusnýho králíka, se kterým nějaká pizda hraje loutkový divadlo. Ruffalo mu dal takový to něžně-chlapský charisma, po kterym ženskejm vlhnou kalhotky. Dík. A samozřejmě obligátní dík i za IM. ... Už bude dvojka? (3,5*) (04.05.2012)