Avengers: Pomstitelia

Whedon to dokázal. Propojil všechny Marvelovky posledních let, dokázal dát postavám lidský rozměr, díky němuž mnohem lépe vynikají jejich schopnosti a vše zakončil absolutním akčním infernem, které ustojí srovnání s těmi největšími z největších. Na emoce se mohlo trochu přitlačit a především v první polovině trochu zlobí střih kontaktní akce, jinak ale naprosto precizní. Za zmínku pak stojí především způsob, jakým neuvěřitelně jemným způsobem Whedon pracuje s humorem a to i v jinak docela dost vážných scénách. (04.05.2012)

Pár slov o tom, proč v Avengers nefungují akční scény a jaké to má příčiny. ____ Problém akce v Avengers spočívá podle mě v tom, jak moc je komiksová a jak málo je filmová. Ne každý si to asi uvědomuje, ale mezi akcí v komiksech a akcí ve filmech je obrovský rozdíl, protože obě ty média jsou zcela rozdílná. Zatímco komiks stojí na izolovaných okénkách, film stojí na rozpohybovaných okénkách. Akce v komiksech je tudíž založená na tom, že se v zastaveném okénku zachytí ten nejvýjimečnější moment, kdežto filmy staví na rozpohybovanosti a kontinuitě. Ačkoliv jsou tedy Avengers filmem, akci pojímají komiksově, a to jaksi ne vždy funguje – názorným příkladem toho je souboj Iron Mana s Thorem v lese, kde Thor nejprve třískne s Iron Manem, velká pauza, načež Iron Man práskne s Thorem, další pauza, Thor zase zasáhne Iron Mana atd. Problém je, že taková akce nevyužívá plně potenciál filmového média, které staví na kontinuitě a nikoliv na izolovaných momentech jak z komiksových políček. Nakonec už od samotného počátku kinematografie byla pro filmaře tou největší metou schopnost udržovat kontinuitu, přičemž cokoliv jako porušování plynulosti střihu (godardovské jump-cuty záměrně vypouštějící prostředek záběru) nebo návaznosti záběru (hraní si s pravidlem osy) odsouvalo filmy do oblasti experimentu. Není proto vůbec náhodou, že všechny tři pilíře filmové akce – honička, boj či přestřelka –, které filmaři po celá desetiletí pilovali, jsou z hlediska kontinuity zcela ideální. Jenže jak chcete natočit honičku, boj či přestřelku s komiksovými hrdiny? To nejde. Nefungovalo by to. Těžko může Iron Man s Thorem vézt pětiminutový souboj à la kung-fu, nebo se honit v autech jako normální dvě lidské bytosti (možná to je jeden z nejpodstatnějších důvodů, proč Nolan zrealističtil Batmana, aby mu fungovala akce). Stejně tak se můžeme zeptat, kolik existuje v komiksech kvalitně zpracovaných automobilových honiček či kung-fu bitek? Moc ne, ba téměř žádná. Samozřejmě i Avengers pojímají akci místy velmi filmově, třeba zápolení Iron Mana se soupeři během letu nějakou klasickou honičku dost připomíná, závěr je každopádně ten, že komiksové filmy vypustily džina z lahve, jehož je těžké zahnat zpátky, a bude tudíž nutné vymyslet zcela nový jazyk akčních scén, který by si nějak dokázal poradit s rozdílem mezi tím, jak je akce pojímána v komiksech (jednotlivá okénka vybízející k zachycení výjimečných okamžiků) a jak ve filmech (kontinuální, hladce rozpohybované záběry s minimem průtahů). (02.09.2012)

Již od vzniku Avengers od "God of the Nerds," Josse Whedona, jsem je nijak extra nemusela a vůbec mě nelákali. Měla jsem dojem, že beztak jen půjde o jeden z dalších přehypovaných a přeceňovaných blockbusterových superhrdinských spektáklů. Doba plynula a já zhlédla pár podobných snímků, které mě zase naopak zcela dostaly a tímto tak postupně nažhavily na to, že bych Avengery velmi ráda zhlédla. Plus ještě fenomenální Honest Trailer, který mě dostával zas a znova, pokaždé, když jsem se na něj dívala. Avengers mě dostali a pro mě je to jeden z těch snímků, které mě teprve až s opakovaným zhlédnutím začaly brát ještě více. Superhrdinský "All Stars Team Crossover" a film, který má na poli komiksových adaptací jeden z nejlepších castingů vůbec. Nejvíce vyniká zejména Robert Downey, v jehož pojetí získává "Genius, Billionaire, Playboy, Philantropist", Tony Stark tak silný charakter a osobnost, jakou má Robert sám. Jeho ztelěsnění Iron Mana ve spojení s jeho vlastní sebevědomou povahou, a kdysi rebelstvím a trablemi s drogami, vyzní tak opravdově, že se prostě z Iron Mana musela stát v současnosti zřejmě nejslavnější Marvelovská postava a z Roberta zase megahvězda, po níž šílí davy fanoušků. Přemýšlím, kde by byl Robert bez Iron Mana a Iron Man bez Roberta:) První polovina filmu je pro někoho možná trochu zdlouhavá a méně akční, já jsem však konverzační a seznamovací první část přivítala s nadšením. Každý hrdina tak dostane svůj vlastní prostor, abychom ho měli možnost více poznat a zároveň tak trochu nahlédli pod jeho "drsný, hrdinský štít", který ho chrání. Uvidíme tak především Tonyho Starka opět hláškujícího, cynického a sexy, než kdy dřív, stejně jako zlomeného. Jeho "Entrance" v Berlíně za doprovodu Shoot To Thrill je ikonické a je to jedna z těch scén, kdy si říkám, že on je prostě nejlepší. Tom Hiddleston coby "Kissák" Loki se zařadil mezi skupinu "British charismatic actors playing blackhaired, Bad Guys.":) Druhá část do toho jde na plné koule a všechno to vydá na pořádný akční nářez. Joss Whedon se postaral i o vymakaný scénář plný hlášek a slovních přestřelek, Brian Tyler zase o parádní hudbu. Vizuál je naprosto dokonalý. Komiksové adaptace zažívají zlaté časy a období velmi bohatných žní. CGI technologie už dnes nemají hranice a nic není nemožné vytvořit, studia chrlí jeden snímek za druhým a vydělávají kurevské peníze, takže adaptace budou vznikat ještě hodně dlouho. Co se však týká samotných charakterů, příběhu a zpracování, tak X-Meni a Avengers pro mě budou patřít mezi ty nejlepší Marvelovské eposy. "Stark, we need a plan of attack." - "I have a plan. Attack.", "I have an Army." - "We have a Hulk." (22.02.2014)

Ale jo, docela se povedlo. Nad drobnými nedostatky se, myslím, dá mávnout rukou. Spousta akce, málo vysvětlování pro tupohlavé (super!), a musím uznat, že ty asi dva opravdu dobré vtípky mě rozesmály stejně jako celé kino. Captain America mi narozdíl od svého filmu skoro nepil krev, Stark ze sebe sypal hlášky, které se daly, no a vůbec spousta postav byla mnohem méně křečovitá, než v předešlých filmech. Pro mě nejsympatičtější opět Thor, ale kupodivu Nataša mu docela šlapala na paty. A Hulk - první zfilmování mě tehdy ukrutně zhnusilo, další jsem neměl nejmenší chuť vidět, ale jestli bude v tomto obsazení nový, třeba se nechám zlákat... P. S. Joss Whedon si mě asi nezvratně získal seriálem Firefly, kde se předvedl jako skvělý vypravěč a bojovník s klišé - a já jsem celý na trní z možnosti, že po obrovském úspěchu Avengers by mohl dostat volnou ruku a peníze na návrat do vesmíru Serenity... (02.05.2012)

Pro lidi, co se nechali poslední čtyři roky ládovat marveláckými filmy, je to asi událost roku. Což jenom ukazuje, že Avengers jsou kulminací kultu, jenž věrný své podstatě soustavně pracoval na tom, aby diváky zbavil jakékoli soudnosti. Jinak si nedokážu představit, jak u takhle rozvleklého a nezáživného filmu plného otřepaných pseudo-hlášek můžou tak nadšeně všichni masturbovat. Pro člověka nezasaženého či přímo otráveného předchozími marveláckými filmy jsou Avengers v zásadě úmorným zážitkem. Zastánci samozřejmě budou kontrovat tím, že právě znalost předchozích snímků dává neživoucím sekvencím z Avengers energii právě díky předchozí profilaci postav. Jenže je řeč o profilaci, jež nejde hlouběji než je jedna věta (např. Stark je hejsek, ale taky správňák). Zatímco filmy podle komiksů od DC (a nutno dodat, že jako výjimka potvrzující pravidlo i "Amazing Spider-Man" od Marvelu) se snaží své hrdiny polidštit, ukázat odstíny v jejich povaze či jim alespoň do cesty stavět nejen akční, ale i citové a dramatické překážky, pak v Marvel Studios pouze poslední roky soustavně pracovali na tom, aby mohli z povrchních figur z filmů se šablonovitými scénáři udělat vystřihovánky do leporela, jež bude sestávat výhradně z nabubřelých či užvaněných výjevů, jejichž prázdnotu budou svou hvězdnou září maskovat právě ony figury. Příznačně lze podobně popsat princip fungování bulváru. (28.12.2012)