Avengers: Pomstitelia

Tohle je válka! Superhrdinové tady sice jsou sebestřední pošuci (jako Watchmen), ale když je svět potřebuje, vědí, co dělat a dlouho nad tím neváhají (jako Superman). Nordický bijec s kladivem a sklony k teatralitě, vědátor, který se čas od času vytočí až do zelena, oživená akční figurka – dokonalý produkt amerického válečné propagandy, jinak taky hrdinové marvelovského univerza. Všichni byli v souladu s cílovým publikem vsazeni do nerdovského světa Tonyho Starka (tzn. protagonisty dvou komerčně nejúspěšnějších titulů série). Nadsazená optika popkulturně poučeného diváka, kterou je na Thora nebo Kapitána pohlíženo, film chrání před přílišnou vážností, aniž by na druhou stranu vznikal dojem, že vlastně o nic nejde. Emocionální vtažení do děje představuje hlavní cíl Whedona, který potřebuje přesvědčit diváky, i Furyho, které musí dovést k pevnějšímu semknutí hrdiny. Jde přitom skutečně o čistě pragmatický cíl, pracovní úkol, chcete-li, takže se nekoná zbytečné sentimentální plkání a plakání. Teprve zneužitím smrti jedné z důležitějších postav končí sebe-destruktivní přeměřování eg a děj se může přesunout k vícekrát zmíněné válce „my“ versus „oni“ (Avengers jsou v důsledku jenom dalšími zbraněmi hromadného ničení, až na ty emoce…). Neznamená to, že by předcházejících sto (nebo kolik) minut nemělo mimo akční scény a Starkovy hlášky co nabídnout. Je radost sledovat, s jakou důsledností, a bez otravného opakování pro natvrdlé, tvůrci využívají každičkou poskytnutou informaci, díky čemu se nemusíme sami sebe ptát, jak ta a ta postava ví tohle a tamto. První třetinu vyplňuje postupné, chytře provázané představování jednotlivých superhrdinů (přesněji jejich uvádění na scénu, neboť většina z nich byla představena v samostatném filmu). Následuje konfrontační druhá třetina, kde je Whedon očividně na jemu blízkém bojišti – stejně jako ve Firefly zde diriguje partu individualistů na palubě jednoho dopravního prostředku. Pouze konflikty, které mezi nimi vznikají jsou díky jejich schopnostem i díky rozpočtu filmu výrazně těžkotonážnější. Nutnost potlačení individuálních úchylek ve prospěch týmu tvoří jádro vyprávění, jak názorně ukazuje poslední záběr s emblematickým Áčkem. Dát dohromady peníze (Stark), vědu (Banner), idealismus (Rogers) a mravní étos (Thor), dostat všechny hrdiny s odlišným stylem vystupování i mírně odlišným stylem režie „jejich“ scén (staromódně patriotický Kapitán, hororově neodhadnutelný Hulk, divadelně veletragický Thor, konverzačně komediální Iron Man) na stejnou loď (ve významu doslovném i přeneseném). Sladění různých stylů nutností semknutého boje, to je hlavní cíl Avengers. Přibližně dvě třetiny filmu jsem si říkal, že je to zábava velmi dobrá, nikoli mimořádná. Teprve finální akční bakchanálie a speciálně dvě nepopsatelné a na takhle masivní mainstream odvážně sebeironické scény s rozzuřeným Hulkem mne přiměly nehodnotit jenom spokojeně, ale rovnou nadšeně. Jsou to přízemní důvody, vím – ty důmyslnější si nechávám pro snímky, které nenabízejí atrakce typu jednookého Samuela L. Jacksona s bazukou. Pro příště bych akorát prosil méně techno-fetišismu a více Scarlett Johansson, hrající zřejmě historicky první superhrdinku, již lze brát vážně, neboť křehkost a emoční labilitu pouze předstírá z „pracovních" důvodů a svého partnera musí sama zkrotit, aby ho získala zpět. 90% Apendix: České titulky jsou podobně odfláknuté jako dabing (překlepy, nedokončená slova, "Halk" namísto "Hulka"...). Zajímavé komentáře: Marigold, StarsFan,genetique, mcb (25.04.2012) (menej) (viac)