Avengers: Pomstitelia

3D verze ,,JSOU NEBEZPEČNÍ?“ ... ,,TO ROZHODNĚ JSOU! A CELÝ SVĚT TO TEĎ VÍ. VĚDÍ TO TEĎ VŠECHNY SVĚTY.“ ... ,,V TOM JE TEDY JEJICH SMYSL? BÝT HROZBOU?“ ... ,,NADĚJÍ....“ /// Parádní popcornová jízda, který chybí jen propracovanější 3D efekt (jestli vám je 3D u prdele, asi nebudete řešit rozmazanost v rychlých sekvencích, a že je zajímavý až v závěrečným megafinále). Stejně tak dabing votravoval jen občas - když zrovna nebylo na co čumět – a já ho měl čas řešit. Samuel L. Jackson neomládnul (jen nějak víc zčernal) a nástup Tonyho Starka (za doprovodu AC/DC) nadchne nejen příznivce australskejch elektrikářů. Loki je snesitelnej (místy i sympatickej) padouch, ale nejvíc obdivuju, jak si filmaři poradili s rozdělením a podělením akce a času gerojů (nepřekvapí, že si Stark urval pro sebe body navíc...). AVANGERS jsou (podle mě!) lepší (mnohem!) jednotlivejch ,,hrdinskejch“ filmů. Všeho je víc. Prostě všeho! Takhle nějak bych si představoval superhrdiny v New Yorku. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem infantilní jedinec, kterej má rád infantilní zábavu. 2.) Myslel jsem, že New York dokáže zničit jen Al-Káida. 3.) Miluju tě Tony Starku! /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ***** NAPĚTÍ * (14.05.2012)

Nepamatuju, kdy naposled jsem v tak krátkém období změnil tolikrát názor na jeden film. Příčí se mi hodnotit filmy výhradně podle formalistických kritérií nebo toho, jestli jsou dobrou zábavou, přestože zábava kolikrát může být tím, o co se film primárně snaží. Jenže snad každý film je politický (v širším smyslu toho slova) a film s Kapitánem Amerikou tuplem. Ale Avengers jako kdyby se snažili jakékoli důsledné symptomatické/ideologické čtení filmu znemožnit a zároveň předstírat "hloubku", nebo alespoň minimálně sebeuvědomělou práci s jednotlivými motivy/žánrovými klišé. Ano, McGuffin se doslova nachází v kufříku, o staromódnosti kostýmu Kapitána se otevřeně mluví ve spojitosti s potřebou tradičních hodnot a Lokiho kopí je přímo přirovnáváno k falickému symbolu. To je ovšem všechno - film jako kdyby naznačoval uvědomělost a snad i snahu o nějakou dekonstrukci, ale nic z toho nedotahuje do konce, o ničem z toho se nedá mluvit jako o důsledně rozpracovaném tématu. Všechny pokusy film interpretovat ve vztahu k politice USA, válečným postojům obecně, nebo problematice genderu, totiž vždycky narazí na roztříštěnost a nejednotnost filmu, kdy řada potenciálně zajímavých věcí je podřizována okamžitému efektu v podobě jednoho z třeskutých vtípků a jakýkoli systematičtější výklad ve finále končí u "HULK SMASH!". Pokud tedy Avengers mají nějaké ústřední téma, pokud skutečně něco vyjadřují, pak glorifikaci konceptu "fanboyství". Protože o čem jiném je celý třetí akt, včetně závěrečné bitvy, než právě o znovuustavení fanouškovství jako funkčního společenského fenoménu? Agent Coulson je od začátku jednoznačně "audience insert character", neboli postavou, do níž sama sebe projektují cíloví diváci. On je tím, který je spojujícím prvkem pro všechny a sbírá kartičky superhrdinů. Po jeho sebeobětování je pak Nickem Furym právě tato jeho fanboyovská úloha manipulativně vytěžena ke sjednocení Avengers. Pro film tedy ve skutečnosti není důležitá občanská svoboda, nebo snad obrana nějakých vyšších hodnot, ale právě pomsta jednoho oddaného fanouška, který metaforicky stojí nad vším ostatním. Proto je tento film silně problematický, protože sám ve svém textu nekriticky oslavuje roli svého oddaného publika, a co víc - dělá z něj potenciální mesiáše, bez kterých by tyhle komerční frančízy nemohly existovat. Film je tak sice oslavou "svobody", ale svobody pouze ve spojení s možností zvolit si svého oblíbeného supehrdinu (jak ukazuje mediální montáž v závěru), svůj idol. (18.05.2012)

Až ve chvíli, kdy se spustily závěrečné titulky, mi došlo, že se právě mnoha lidem splnilo moře snů. Divákům, kteří od konce prvního Iron Mana tušili, že tenhle superhrdinský sraz bude epický do posledního patra Stark Tower. Jossovi, který se tak dlouho usmíval pod svůj (do posledního chlupu geekovský) plnovous, až nám donesl esenci sama sebe. A v neposlední řadě všem whedonfilům, kteří se tvůrce mnoho let zastávali jako nepřekonatelného vypravěče. A on pak v jednom z nejsledovanějších filmů posledních let dokázal, že měli do puntíku pravdu. Avengers v sobě mají Starkovu drzost, Capovu odvahu, Thorovu neotesanost i Hulkovu titánskou sílu. A všechno míchají do koktejlu, který se napoprvé snad ani nedá vypít celý. Pochytat všechny hlášky, dechberoucí akční scény nebo vypiplané detaily jsem zkrátka nestíhal. Až napodruhé mi došlo, že si Whedon se svou marveláckou hračkou důkladně pohrál a pak ji půjčil i nám, obyčejným smrtelníkům. To, že přitom vytvořil dokonale divácký komiks, který si vyšlechtil minutu po minutě jako zrcadlo žánru, je věc druhá. (08.05.2012)

Pro lidi, co se nechali poslední čtyři roky ládovat marveláckými filmy, je to asi událost roku. Což jenom ukazuje, že Avengers jsou kulminací kultu, jenž věrný své podstatě soustavně pracoval na tom, aby diváky zbavil jakékoli soudnosti. Jinak si nedokážu představit, jak u takhle rozvleklého a nezáživného filmu plného otřepaných pseudo-hlášek můžou tak nadšeně všichni masturbovat. Pro člověka nezasaženého či přímo otráveného předchozími marveláckými filmy jsou Avengers v zásadě úmorným zážitkem. Zastánci samozřejmě budou kontrovat tím, že právě znalost předchozích snímků dává neživoucím sekvencím z Avengers energii právě díky předchozí profilaci postav. Jenže je řeč o profilaci, jež nejde hlouběji než je jedna věta (např. Stark je hejsek, ale taky správňák). Zatímco filmy podle komiksů od DC (a nutno dodat, že jako výjimka potvrzující pravidlo i "Amazing Spider-Man" od Marvelu) se snaží své hrdiny polidštit, ukázat odstíny v jejich povaze či jim alespoň do cesty stavět nejen akční, ale i citové a dramatické překážky, pak v Marvel Studios pouze poslední roky soustavně pracovali na tom, aby mohli z povrchních figur z filmů se šablonovitými scénáři udělat vystřihovánky do leporela, jež bude sestávat výhradně z nabubřelých či užvaněných výjevů, jejichž prázdnotu budou svou hvězdnou září maskovat právě ony figury. Příznačně lze podobně popsat princip fungování bulváru. (28.12.2012)

Nikdy nechcem vyrásť z toho, že sa budem rozplývať a ulietavať si na takomto type filmov. Dokonalé odtrhnutie od reality, v ktorom som chcel aj ja byť na chvíľu jedným z tímu superhrdinov, nech to znie akokoľvek infantilne. Zatiaľ bezpochyby popcorňák roku, v ktorom je všetko takmer dokonale zohraté. Samozrejme mi budú oponovať tí, ktorí nezachytili niektorý z filmov jednotlivých marveloviek, ktoré tvoria základ a východisko pre tento. Môžu sa tak občas stratiť v súvislostiach, čo kazí celkový dojem, ale to je už ich problém. Ja som sa zo začiatku tiež trošku obával, pretože už od prvej FF som mal pochybnosti, či dokáže niekto skrotiť comicsovú tímovku tak, aby nevyzerala smiešne a pôsobila konzistentne. Ale práca Jossa Whedona môže byť vzorom pre ďalšie pokusy, keďže týmto filmom sa s nami Averngers zrejme nelúčia. Tie dve hodiny a dvadsať minút bola radosť sa pozerať na plátno, aj keď nejaké štrbinky by sa našli. Možno voľba jedného záporáka nebola najlepšou voľbou. Každá z postáv si predsa v jednotlivých filmoch poradí so záporákmi tohto typu tvárou v tvár. Takáto enkláva rôznych superschopností si mohla poradiť s väčším bremenom, než bol Thorov sólo nepriateľ. To je ale asi jediné, čo by som vytkol. O kvalite efektov som nemal pochýb, tým viac som bol nadšený, že som dostal dvojitú dávku ako obyčajne. 3D platforma konečne využila to, čo sa od nej očakávalo a nebola len trápnou okrasou a žmýkačkou peňazí. Takže ultimátny zážitok, ktorý som zhltol na jeden šup a bezpochyby poskytol dôvod prečo sa tešiť na ďalšie pokračovania jednotlivých malveloviek. 100%. (06.05.2012)