Avengers: Pomstitelia

S přítelkyní jsme se na Avengers těšili. Sympatické je, že tvůrci dali do kupy herce, kteří opravdu hrají Iron Mana, Kapitána Ameriku, Thora nebo Lokiho. Dokonce mě překvapili, že do jedné z rolí narvali suprovou Cobie Smulders, kterou máme hrozně rádi. Celkově nemůžeme říct, že bychom se netěšili, těšili a jak. Tyhle komiksové adaptace nás baví, i když je to už po miliónté propraná prakticky stejná písnička. Až tedy na to, že tentokrát se nejedná o konkrétní postavu, ale o celou řadu superhrdinů. Trošičku mně příjde, jako kdyby v Hollywoodu už nevěděli, co natočit. Příběh je totiž naprostý průměr a nebýt skvělé kombinace humoristů, ať už v podobě Iron Mana nebo Thora, tak můžu říct, že bych se začal asi i nudit. Dobře, efekty byly skvělé, akce parádní, ale to je tak nějak všechno. Trošku jsem nad tím přemýšlel a došlo mi, že jsme možná měli velké očekávání. Oni se Avengers tváří jako opravdu velký film. Jenže velký film ze světa komiksů splňuje asi jenom Watchmen. Ten totiž dokáže po všech stránkách být daleko jiný, než filmy se superhrdiny většinou bývají. Avengers jsou totiž ve své podstatě recyklace všech postav nacpané do jednoho filmu s kopou dobrých akčních scén, ale s žádnou inovací. Každopádně nás to zabavilo a to byl u takového filmu účel. Jen nevím, jestli mě to dokáže zabavit i u dvojky. (18.09.2012)

Řeším si teď nějaké svoje krizičky a sledování tohoto filmu vytvořilo dokonale odcizenou platformu pro dospění k následujícímu názoru: Myslím si, že jednou se moje odtržení od reality dostane do takové fáze, že bych byla schopná někoho zabít s přesvědčením, že si to svými skutky na sebe přivolal sám. Konec svěřovacího okýnka, internete. K filmu: Názorná ukázka, jak ošemetné je sledovat, co dělá mnoho postav v jednom čase. Zvláště mě zamrzelo promrhání potenciálu dvou bratrů, ale to jen proto, že bratři jsou moje osobní úchylka. Myslela jsem, že se zamiluji do Lokiho, ale absence jakéhokoliv magického oparu nebo alespoň zdání, že opravdu představuje smrtící hrozbu, způsobila, že jsem se zamilovala spíše do Černé vdovy, respektive jejího exteriéru. Opravdu mám raději, když se bojuje za osobní příběh a nikoliv za záchranu světa. (05.10.2013)

No na to, ze se jedna o prvni Whedonovo celovecerak, kdyz pominu vicemene zavery jeho serialu, tak se fakt vytah. Ne, rozhodne to neni dokonaly, ale ano, je to totalni naklad. Hned od zacatku se film rozjede, i kdyz zase se musi uznat, ze vic nez polovinu filmu vyplnujou souboje mezi Avengers, takze nez jako nejaka osudova bitva o Zemi to je spis spickovani mezi nekolika super silnejma magorama. Ale zase to vynahradi radne epic posledni tretina, kdy nastesti Loki neni jedinej zaporak a tohle byl fakt skvelej napad, misto aby particka superhrdinu bojovala s jednim supersmejdem, radsi to jsou oni versus armada, coz je dobre, protoze je furt co rubat a co si budem povidat, Loki je jen urvanej umastenej chudak. Musim taky rozhodne pochvalit hudbu a hlavne naprosto dokonaly triky, herci jsou perfektni, Ruffalo je zatim nejlepsi Hulk. A je videt, ze je Whedon hlavne fanousek, takze neni nouze o spoustu vtipnejch narazek a hlasek. Celkove sice moh bejt film klidne kratsi, akce vic, pribeh krapet komplikovanejsi, ale na to srat, je to proste nehorazna zabava. (17.05.2012)

Pár slov o tom, proč v Avengers nefungují akční scény a jaké to má příčiny. ____ Problém akce v Avengers spočívá podle mě v tom, jak moc je komiksová a jak málo je filmová. Ne každý si to asi uvědomuje, ale mezi akcí v komiksech a akcí ve filmech je obrovský rozdíl, protože obě ty média jsou zcela rozdílná. Zatímco komiks stojí na izolovaných okénkách, film stojí na rozpohybovaných okénkách. Akce v komiksech je tudíž založená na tom, že se v zastaveném okénku zachytí ten nejvýjimečnější moment, kdežto filmy staví na rozpohybovanosti a kontinuitě. Ačkoliv jsou tedy Avengers filmem, akci pojímají komiksově, a to jaksi ne vždy funguje – názorným příkladem toho je souboj Iron Mana s Thorem v lese, kde Thor nejprve třískne s Iron Manem, velká pauza, načež Iron Man práskne s Thorem, další pauza, Thor zase zasáhne Iron Mana atd. Problém je, že taková akce nevyužívá plně potenciál filmového média, které staví na kontinuitě a nikoliv na izolovaných momentech jak z komiksových políček. Nakonec už od samotného počátku kinematografie byla pro filmaře tou největší metou schopnost udržovat kontinuitu, přičemž cokoliv jako porušování plynulosti střihu (godardovské jump-cuty záměrně vypouštějící prostředek záběru) nebo návaznosti záběru (hraní si s pravidlem osy) odsouvalo filmy do oblasti experimentu. Není proto vůbec náhodou, že všechny tři pilíře filmové akce – honička, boj či přestřelka –, které filmaři po celá desetiletí pilovali, jsou z hlediska kontinuity zcela ideální. Jenže jak chcete natočit honičku, boj či přestřelku s komiksovými hrdiny? To nejde. Nefungovalo by to. Těžko může Iron Man s Thorem vézt pětiminutový souboj à la kung-fu, nebo se honit v autech jako normální dvě lidské bytosti (možná to je jeden z nejpodstatnějších důvodů, proč Nolan zrealističtil Batmana, aby mu fungovala akce). Stejně tak se můžeme zeptat, kolik existuje v komiksech kvalitně zpracovaných automobilových honiček či kung-fu bitek? Moc ne, ba téměř žádná. Samozřejmě i Avengers pojímají akci místy velmi filmově, třeba zápolení Iron Mana se soupeři během letu nějakou klasickou honičku dost připomíná, závěr je každopádně ten, že komiksové filmy vypustily džina z lahve, jehož je těžké zahnat zpátky, a bude tudíž nutné vymyslet zcela nový jazyk akčních scén, který by si nějak dokázal poradit s rozdílem mezi tím, jak je akce pojímána v komiksech (jednotlivá okénka vybízející k zachycení výjimečných okamžiků) a jak ve filmech (kontinuální, hladce rozpohybované záběry s minimem průtahů). (02.09.2012)

Stmeliť úspešne nesúrodý tím superhrdinov, to nie je len tak. Predošlé marvelovské originy pritom nie sú zďaleka takou výhodou ako sa môže zdať. Avengers sa naštastie vydarili a ponúkajú presne to čo sľubovali od samého začiatku - nahláškovanú explozívnu zábavu s dokonale vyváženou zostavou, v ktorej má každý svoje pevné miesto a nik nie je do počtu. Risk pri obsadzovaní režisérskeho postu je nakoniec najväčším marvelovským triumfom a hlavnou ingredienciou úspechu, Joss Whedon, nepoznamenaný veľkými projektami svoj vlastný scenár ukočíroval až s nebývalým prehľadom skúseného harcovníka. Netuším, či to vôbec mohlo dopadnúť lepšie, ale takto nejak má ožívať najklasickejší superhrdinský komiks na veľkom plátne. (04.05.2012)