Avengers: Pomstitelia

Stmeliť úspešne nesúrodý tím superhrdinov, to nie je len tak. Predošlé marvelovské originy pritom nie sú zďaleka takou výhodou ako sa môže zdať. Avengers sa naštastie vydarili a ponúkajú presne to čo sľubovali od samého začiatku - nahláškovanú explozívnu zábavu s dokonale vyváženou zostavou, v ktorej má každý svoje pevné miesto a nik nie je do počtu. Risk pri obsadzovaní režisérskeho postu je nakoniec najväčším marvelovským triumfom a hlavnou ingredienciou úspechu, Joss Whedon, nepoznamenaný veľkými projektami svoj vlastný scenár ukočíroval až s nebývalým prehľadom skúseného harcovníka. Netuším, či to vôbec mohlo dopadnúť lepšie, ale takto nejak má ožívať najklasickejší superhrdinský komiks na veľkom plátne. (04.05.2012)

Nepamatuju, kdy naposled jsem v tak krátkém období změnil tolikrát názor na jeden film. Příčí se mi hodnotit filmy výhradně podle formalistických kritérií nebo toho, jestli jsou dobrou zábavou, přestože zábava kolikrát může být tím, o co se film primárně snaží. Jenže snad každý film je politický (v širším smyslu toho slova) a film s Kapitánem Amerikou tuplem. Ale Avengers jako kdyby se snažili jakékoli důsledné symptomatické/ideologické čtení filmu znemožnit a zároveň předstírat "hloubku", nebo alespoň minimálně sebeuvědomělou práci s jednotlivými motivy/žánrovými klišé. Ano, McGuffin se doslova nachází v kufříku, o staromódnosti kostýmu Kapitána se otevřeně mluví ve spojitosti s potřebou tradičních hodnot a Lokiho kopí je přímo přirovnáváno k falickému symbolu. To je ovšem všechno - film jako kdyby naznačoval uvědomělost a snad i snahu o nějakou dekonstrukci, ale nic z toho nedotahuje do konce, o ničem z toho se nedá mluvit jako o důsledně rozpracovaném tématu. Všechny pokusy film interpretovat ve vztahu k politice USA, válečným postojům obecně, nebo problematice genderu, totiž vždycky narazí na roztříštěnost a nejednotnost filmu, kdy řada potenciálně zajímavých věcí je podřizována okamžitému efektu v podobě jednoho z třeskutých vtípků a jakýkoli systematičtější výklad ve finále končí u "HULK SMASH!". Pokud tedy Avengers mají nějaké ústřední téma, pokud skutečně něco vyjadřují, pak glorifikaci konceptu "fanboyství". Protože o čem jiném je celý třetí akt, včetně závěrečné bitvy, než právě o znovuustavení fanouškovství jako funkčního společenského fenoménu? Agent Coulson je od začátku jednoznačně "audience insert character", neboli postavou, do níž sama sebe projektují cíloví diváci. On je tím, který je spojujícím prvkem pro všechny a sbírá kartičky superhrdinů. Po jeho sebeobětování je pak Nickem Furym právě tato jeho fanboyovská úloha manipulativně vytěžena ke sjednocení Avengers. Pro film tedy ve skutečnosti není důležitá občanská svoboda, nebo snad obrana nějakých vyšších hodnot, ale právě pomsta jednoho oddaného fanouška, který metaforicky stojí nad vším ostatním. Proto je tento film silně problematický, protože sám ve svém textu nekriticky oslavuje roli svého oddaného publika, a co víc - dělá z něj potenciální mesiáše, bez kterých by tyhle komerční frančízy nemohly existovat. Film je tak sice oslavou "svobody", ale svobody pouze ve spojení s možností zvolit si svého oblíbeného supehrdinu (jak ukazuje mediální montáž v závěru), svůj idol. (18.05.2012)

Parádní akční řachec s přílivem nabitých hlášek a s fantastických Hulkem, který dělá z nepřátel „dva malé do školky“. Tato marvelovská týmovka se více než povedla a každá postava získala dostatek prostoru, aby se ve vší parádě předvedla. Zápory vidím jen v absenci napětí.... a že musím čekat na pokračování. Mé hodnocení 5 hvězdiček… (05.05.2012)

Přísahám, že je to poslední 3D, na které jsem šel do kina. Uvědomil jsem si, že 3D dokáže ohromit po X letech vidění světa 2D, pak je to zcela jiná dimenze, která dokáže učarovat, ale po zhlédnutí několika super extra bijáků v 3D kině, jakoby se to otupilo a teď už mi to přijde jako velice přeceňované vylepšení filmů, že skoro bych se až dostal do vln kritických proudů a ještě tak dva tři filmy a úplně bych to zatratil. A zrovna Avengers by byli stejně super, kdyby byli jen 2D. Ono vůbec se těžce takový film hodnotí. Práce mého oblíbeného tvůrce Josse Whedona (Firefly) jde znát a zcela posouvá komiksový žánr zas o kus dál. Je to opravdu moc krásné, ale nesmí si člověk říkat, že je to vlastně strašná blbost. Strašná slátanina novodobých spasitelů, kteří jen vypadají přitažlivě, a to na všech frontách (vlastně se divím, že tam taky nebyl nějaký Vietnamec, aby došlo na uspokojení půlky světa, totiž asijského světa). Nicméně, dokážu pochopit, že mládež, která je od raného dětství masírovaná komiksy o Zeleným, Plechovým, Teplým a Božským , musí u toho slinět a šahat si na příro a na rozjařených uhrovitých obličejích z kina odcházejících mládežníků to bylo jasně vidět. Já, coby zplozenec normalizace, co se ukájel na Fifince a hltal namachrované kousky prchlivého Bobíka, obdivoval intelekt Mišpulína a chechtal se Pinďovi, když metal kozelce ze schodů, této vlně tolik zase nepodléhám. Kdyby byli tito čtyrlístkový hrdinové převedeni do 3D hávu Jossem Whedonem a masakrovali třeba obří mouchy v Třeskoprscích, asi bych se tvářil podobně pitomě spokojeně. Mě zkrátka ten všechen nádherný balast útoku Emzáků a bitvy v ulicích a humorů jak Plecháče, tak i kupodivu Zelenýho tolik nerajcoval. Ale jako složenina předchozích filmů o superhrdinech to funguje brilantně. V podstatě se dá říct, že by to v té scénaristické rovině za daných okolností nemohlo být lepší. (14.06.2012)

Skoro furt tak nějak bavilo (pooomalý rozjezd), takže přidávám do kolonky laskavých neurážlivých blockbusterů hned vedle Ironmanů. Nýmandský seriálový režisér celkem mile překvapil - akce ok (i když vzájemný bitky zbytečně zdlouhavý), vtipy ok (až na trapnosti typu "A mě nepozval!"). Jako vzdělávací kroužek Marvelu na plátně asi taky dobrý - viděla jsem jen Iron Many a nějaký strašný Hulky, takže za pár objasnění dík: Kapitán Amerika je přesně takový dement, jakýho naznačuje jeho přezdívka, a Thor je nevýrazný ta-ble-ty Brad Pitt s vlasama jak Michal Kolesa. Velký pozitivum je určitě rozkošný záporák Loki (škoda, že musí být tolik za vola) - chlap s ulízanými vlasy dozadu je vždycky lepší neulízanýho. Další pozitivní fakt je, že Hulk konečně není za patetickýho pokusnýho králíka, se kterým nějaká pizda hraje loutkový divadlo. Ruffalo mu dal takový to něžně-chlapský charisma, po kterym ženskejm vlhnou kalhotky. Dík. A samozřejmě obligátní dík i za IM. ... Už bude dvojka? (3,5*) (04.05.2012)