Avengers: Pomstitelia

"Mám armádu!" - "My máme Hulka." Na toto som čakal 20 rokov a je to nakoniec presne také dobré, ako to za daných okolností byť malo a mohlo. Každý z hrdinov má svoje veľkolepé okamihy, medzi postavami to správne iskrí, každá je iná a nad všetkými stojí otec Nick Fury a snaží sa stoj čo stoj uzmieriť rozhádaných členov svojej novej rodiny. Šikovný scenár si nájde viacero spôsobov, ako proti sebe postaviť viacerých hrdinov, hoci sú to spojenci (Hulk vs. Thor, kapitán vs. Iron Man...). Je to svižné, zábavné a má to všetko, čo od toho čakáte. „Je to šialenec!“ – „Pozor na ústa, je to môj brat.“ – „Za dva dni zabil osemdesiat ľudí!“ – „...Je adoptovaný.“ (09.01.2017)

Pár slov o tom, proč v Avengers nefungují akční scény a jaké to má příčiny. ____ Problém akce v Avengers spočívá podle mě v tom, jak moc je komiksová a jak málo je filmová. Ne každý si to asi uvědomuje, ale mezi akcí v komiksech a akcí ve filmech je obrovský rozdíl, protože obě ty média jsou zcela rozdílná. Zatímco komiks stojí na izolovaných okénkách, film stojí na rozpohybovaných okénkách. Akce v komiksech je tudíž založená na tom, že se v zastaveném okénku zachytí ten nejvýjimečnější moment, kdežto filmy staví na rozpohybovanosti a kontinuitě. Ačkoliv jsou tedy Avengers filmem, akci pojímají komiksově, a to jaksi ne vždy funguje – názorným příkladem toho je souboj Iron Mana s Thorem v lese, kde Thor nejprve třískne s Iron Manem, velká pauza, načež Iron Man práskne s Thorem, další pauza, Thor zase zasáhne Iron Mana atd. Problém je, že taková akce nevyužívá plně potenciál filmového média, které staví na kontinuitě a nikoliv na izolovaných momentech jak z komiksových políček. Nakonec už od samotného počátku kinematografie byla pro filmaře tou největší metou schopnost udržovat kontinuitu, přičemž cokoliv jako porušování plynulosti střihu (godardovské jump-cuty záměrně vypouštějící prostředek záběru) nebo návaznosti záběru (hraní si s pravidlem osy) odsouvalo filmy do oblasti experimentu. Není proto vůbec náhodou, že všechny tři pilíře filmové akce – honička, boj či přestřelka –, které filmaři po celá desetiletí pilovali, jsou z hlediska kontinuity zcela ideální. Jenže jak chcete natočit honičku, boj či přestřelku s komiksovými hrdiny? To nejde. Nefungovalo by to. Těžko může Iron Man s Thorem vézt pětiminutový souboj à la kung-fu, nebo se honit v autech jako normální dvě lidské bytosti (možná to je jeden z nejpodstatnějších důvodů, proč Nolan zrealističtil Batmana, aby mu fungovala akce). Stejně tak se můžeme zeptat, kolik existuje v komiksech kvalitně zpracovaných automobilových honiček či kung-fu bitek? Moc ne, ba téměř žádná. Samozřejmě i Avengers pojímají akci místy velmi filmově, třeba zápolení Iron Mana se soupeři během letu nějakou klasickou honičku dost připomíná, závěr je každopádně ten, že komiksové filmy vypustily džina z lahve, jehož je těžké zahnat zpátky, a bude tudíž nutné vymyslet zcela nový jazyk akčních scén, který by si nějak dokázal poradit s rozdílem mezi tím, jak je akce pojímána v komiksech (jednotlivá okénka vybízející k zachycení výjimečných okamžiků) a jak ve filmech (kontinuální, hladce rozpohybované záběry s minimem průtahů). (02.09.2012)

Ve váhové kategorii super-hrdinů, kteří místo psychoterapeutických sezení, kde by si ujasňovali dvě hodiny svoji superhrdinskou identitu, všechno zvládají tak, že nechají promluvit své schopnosti, pokud možno pěkně zostra, hlasitě a výbušně, vlastně nemají Avengers konkurenci široko daleko, jelikož první hodinu se s humorem válcují navzájem a tu druhou společně emzáckou invazi; úklona Whedonovi za to, že přesně rozdělil role a každý má prostoru přesně tolik, kolik potřebuje a hlavně je to všechno vynalézavě (kamerové fígle) a nápaditě (vtipné vsuvky i do vážných scén) natočené. [Jediná výtka jde na Lokiho adresu. Hiddleston už není takové nijaké kuře, ale charismatický bastard, kterému scénáristi s vykreslením postavy trošku nestačí. Edit: A po druhé projekci už neplatí ani tahle výtka.] (04.05.2012)

Whedon to dokázal. Propojil všechny Marvelovky posledních let, dokázal dát postavám lidský rozměr, díky němuž mnohem lépe vynikají jejich schopnosti a vše zakončil absolutním akčním infernem, které ustojí srovnání s těmi největšími z největších. Na emoce se mohlo trochu přitlačit a především v první polovině trochu zlobí střih kontaktní akce, jinak ale naprosto precizní. Za zmínku pak stojí především způsob, jakým neuvěřitelně jemným způsobem Whedon pracuje s humorem a to i v jinak docela dost vážných scénách. (04.05.2012)

Mírné zklamání. Pro zasvěcené jsou tu sice krásné momenty (Kapitán Amerika se ve své první misi musí vrátit do Německa; agent Coulson, jehož postava doposud zůstávala v pozadí, konečně dostává větší prostor; píseň od AD/DC, kteří stojí za soundtrackem k Iron Manovi 2, doprovází příchod Starka na scénu), nicméně film jako takový není zas takový nářez, jak trailer sliboval. První polovina se (snad po vzoru Thora) snaží o odlehčenější zábavu, bohužel sarkastické narážky tentokrát působí přírozeně jen v Tonyho podání. Druhá polovina je sice o poznání velkolepější, nicméně ani létající prehistorická ryba neudělá závěrečný souboj tak výjimečným, abyste si jeho scény vybavovali i po odchodu z kina. (Zrovna v traileru použité: "Guys, I'm bringing the party to you," je jednou z mála světlých výjimek.) Odečteme-li si však přehnaná očekávání způsobená nadšením jednoho diváka předchozích filmů, který se těšil, jak se všechny postavičky objeví na velkém plátně vedle sebe, musím přiznat, že se jedná o sympatický počin a povedený blockbuster, po kterém se pomalu začínám těšit na pokračování. A mimochodem, to, že se pro mě po Starkovi nejsympatičtějšími a nejvýraznějšími postavami celého filmu stanou Hulk a Coulson, jsem skutečně nečekala. Dodatek 4. května 2012 Po druhém zhlédnutí musím trochu změnit názor, protože když člověk nemá přehnaná očekávání a přenese se přes relativně jednoduchý námět (skupinka superhrdinů, kteří se nemají příliš v lásce, se musí spojit, aby zachránila lidstvo), je to pecka. A mimochodem už teď jsem rozhodnutá jít do kina i napotřetí! (26.04.2012)