Avengers: Pomstitelia

Avengers jsou snad s výjimkou prvních dvou nolanovských Batmanů či druhých X-men jednoznačně nejlepší film o superhrdinech v barevných kostýmech, který jsem viděl. Zatímco zmíněné série vlastně původní komiksové světy v rovině jejich fungování zcivilňovaly, metaforizovaly a přibližovaly fungování světa našeho, Avengers na to zvysoka... Jsou o superhrdinech a se superhrdiny, superpadouchy a transdimenzionálními bitvami. Civilnost? Ale jděte. Více na Douglasových poznámkách. (05.05.2013)

No na to, ze se jedna o prvni Whedonovo celovecerak, kdyz pominu vicemene zavery jeho serialu, tak se fakt vytah. Ne, rozhodne to neni dokonaly, ale ano, je to totalni naklad. Hned od zacatku se film rozjede, i kdyz zase se musi uznat, ze vic nez polovinu filmu vyplnujou souboje mezi Avengers, takze nez jako nejaka osudova bitva o Zemi to je spis spickovani mezi nekolika super silnejma magorama. Ale zase to vynahradi radne epic posledni tretina, kdy nastesti Loki neni jedinej zaporak a tohle byl fakt skvelej napad, misto aby particka superhrdinu bojovala s jednim supersmejdem, radsi to jsou oni versus armada, coz je dobre, protoze je furt co rubat a co si budem povidat, Loki je jen urvanej umastenej chudak. Musim taky rozhodne pochvalit hudbu a hlavne naprosto dokonaly triky, herci jsou perfektni, Ruffalo je zatim nejlepsi Hulk. A je videt, ze je Whedon hlavne fanousek, takze neni nouze o spoustu vtipnejch narazek a hlasek. Celkove sice moh bejt film klidne kratsi, akce vic, pribeh krapet komplikovanejsi, ale na to srat, je to proste nehorazna zabava. (17.05.2012)

Žádné zbytečné vytáčky, přímý tah na bránu. Tvůrci sázejí na to, že znáte předchozí filmy, víte, o co šlo na Asgardu, kdo skončil jako kus ledu a proč má někdo problém se svou druhou identitou. Je to rozumné, protože v opačném případně by film působil jako zbytečná rekapitulace (na druhou stranu se však nedostává dostatečného backgroundu postavám bez „vlastního filmu“). Whedon to každopádně ustál a přestože děj mohl být o něco méně classic, není důvod, proč brblat. Týmovka se vydařila a nabízí přesně to, co fanoušci chtějí (=vydatnou porci kvalitní akce, hlášek a ikonických scén, hodných svých hrdinů). Jako bonus dost možná nejlepší ukončení monologu záporáka, jaké kdy bylo natočeno! (25.04.2012)

Přísahám, že je to poslední 3D, na které jsem šel do kina. Uvědomil jsem si, že 3D dokáže ohromit po X letech vidění světa 2D, pak je to zcela jiná dimenze, která dokáže učarovat, ale po zhlédnutí několika super extra bijáků v 3D kině, jakoby se to otupilo a teď už mi to přijde jako velice přeceňované vylepšení filmů, že skoro bych se až dostal do vln kritických proudů a ještě tak dva tři filmy a úplně bych to zatratil. A zrovna Avengers by byli stejně super, kdyby byli jen 2D. Ono vůbec se těžce takový film hodnotí. Práce mého oblíbeného tvůrce Josse Whedona (Firefly) jde znát a zcela posouvá komiksový žánr zas o kus dál. Je to opravdu moc krásné, ale nesmí si člověk říkat, že je to vlastně strašná blbost. Strašná slátanina novodobých spasitelů, kteří jen vypadají přitažlivě, a to na všech frontách (vlastně se divím, že tam taky nebyl nějaký Vietnamec, aby došlo na uspokojení půlky světa, totiž asijského světa). Nicméně, dokážu pochopit, že mládež, která je od raného dětství masírovaná komiksy o Zeleným, Plechovým, Teplým a Božským , musí u toho slinět a šahat si na příro a na rozjařených uhrovitých obličejích z kina odcházejících mládežníků to bylo jasně vidět. Já, coby zplozenec normalizace, co se ukájel na Fifince a hltal namachrované kousky prchlivého Bobíka, obdivoval intelekt Mišpulína a chechtal se Pinďovi, když metal kozelce ze schodů, této vlně tolik zase nepodléhám. Kdyby byli tito čtyrlístkový hrdinové převedeni do 3D hávu Jossem Whedonem a masakrovali třeba obří mouchy v Třeskoprscích, asi bych se tvářil podobně pitomě spokojeně. Mě zkrátka ten všechen nádherný balast útoku Emzáků a bitvy v ulicích a humorů jak Plecháče, tak i kupodivu Zelenýho tolik nerajcoval. Ale jako složenina předchozích filmů o superhrdinech to funguje brilantně. V podstatě se dá říct, že by to v té scénaristické rovině za daných okolností nemohlo být lepší. (14.06.2012)

Nepamatuju, kdy naposled jsem v tak krátkém období změnil tolikrát názor na jeden film. Příčí se mi hodnotit filmy výhradně podle formalistických kritérií nebo toho, jestli jsou dobrou zábavou, přestože zábava kolikrát může být tím, o co se film primárně snaží. Jenže snad každý film je politický (v širším smyslu toho slova) a film s Kapitánem Amerikou tuplem. Ale Avengers jako kdyby se snažili jakékoli důsledné symptomatické/ideologické čtení filmu znemožnit a zároveň předstírat "hloubku", nebo alespoň minimálně sebeuvědomělou práci s jednotlivými motivy/žánrovými klišé. Ano, McGuffin se doslova nachází v kufříku, o staromódnosti kostýmu Kapitána se otevřeně mluví ve spojitosti s potřebou tradičních hodnot a Lokiho kopí je přímo přirovnáváno k falickému symbolu. To je ovšem všechno - film jako kdyby naznačoval uvědomělost a snad i snahu o nějakou dekonstrukci, ale nic z toho nedotahuje do konce, o ničem z toho se nedá mluvit jako o důsledně rozpracovaném tématu. Všechny pokusy film interpretovat ve vztahu k politice USA, válečným postojům obecně, nebo problematice genderu, totiž vždycky narazí na roztříštěnost a nejednotnost filmu, kdy řada potenciálně zajímavých věcí je podřizována okamžitému efektu v podobě jednoho z třeskutých vtípků a jakýkoli systematičtější výklad ve finále končí u "HULK SMASH!". Pokud tedy Avengers mají nějaké ústřední téma, pokud skutečně něco vyjadřují, pak glorifikaci konceptu "fanboyství". Protože o čem jiném je celý třetí akt, včetně závěrečné bitvy, než právě o znovuustavení fanouškovství jako funkčního společenského fenoménu? Agent Coulson je od začátku jednoznačně "audience insert character", neboli postavou, do níž sama sebe projektují cíloví diváci. On je tím, který je spojujícím prvkem pro všechny a sbírá kartičky superhrdinů. Po jeho sebeobětování je pak Nickem Furym právě tato jeho fanboyovská úloha manipulativně vytěžena ke sjednocení Avengers. Pro film tedy ve skutečnosti není důležitá občanská svoboda, nebo snad obrana nějakých vyšších hodnot, ale právě pomsta jednoho oddaného fanouška, který metaforicky stojí nad vším ostatním. Proto je tento film silně problematický, protože sám ve svém textu nekriticky oslavuje roli svého oddaného publika, a co víc - dělá z něj potenciální mesiáše, bez kterých by tyhle komerční frančízy nemohly existovat. Film je tak sice oslavou "svobody", ale svobody pouze ve spojení s možností zvolit si svého oblíbeného supehrdinu (jak ukazuje mediální montáž v závěru), svůj idol. (18.05.2012)