Avengers: Pomstitelia

Tohle je válka! Superhrdinové tady sice jsou sebestřední pošuci (jako Watchmen), ale když je svět potřebuje, vědí, co dělat a dlouho nad tím neváhají (jako Superman). Nordický bijec s kladivem a sklony k teatralitě, vědátor, který se čas od času vytočí až do zelena, oživená akční figurka – dokonalý produkt amerického válečné propagandy, jinak taky hrdinové marvelovského univerza. Všichni byli v souladu s cílovým publikem vsazeni do nerdovského světa Tonyho Starka (tzn. protagonisty dvou komerčně nejúspěšnějších titulů série). Nadsazená optika popkulturně poučeného diváka, kterou je na Thora nebo Kapitána pohlíženo, film chrání před přílišnou vážností, aniž by na druhou stranu vznikal dojem, že vlastně o nic nejde. Emocionální vtažení do děje představuje hlavní cíl Whedona, který potřebuje přesvědčit diváky, i Furyho, které musí dovést k pevnějšímu semknutí hrdiny. Jde přitom skutečně o čistě pragmatický cíl, pracovní úkol, chcete-li, takže se nekoná zbytečné sentimentální plkání a plakání. Teprve zneužitím smrti jedné z důležitějších postav končí sebe-destruktivní přeměřování eg a děj se může přesunout k vícekrát zmíněné válce „my“ versus „oni“ (Avengers jsou v důsledku jenom dalšími zbraněmi hromadného ničení, až na ty emoce…). Neznamená to, že by předcházejících sto (nebo kolik) minut nemělo mimo akční scény a Starkovy hlášky co nabídnout. Je radost sledovat, s jakou důsledností, a bez otravného opakování pro natvrdlé, tvůrci využívají každičkou poskytnutou informaci, díky čemu se nemusíme sami sebe ptát, jak ta a ta postava ví tohle a tamto. První třetinu vyplňuje postupné, chytře provázané představování jednotlivých superhrdinů (přesněji jejich uvádění na scénu, neboť většina z nich byla představena v samostatném filmu). Následuje konfrontační druhá třetina, kde je Whedon očividně na jemu blízkém bojišti – stejně jako ve Firefly zde diriguje partu individualistů na palubě jednoho dopravního prostředku. Pouze konflikty, které mezi nimi vznikají jsou díky jejich schopnostem i díky rozpočtu filmu výrazně těžkotonážnější. Nutnost potlačení individuálních úchylek ve prospěch týmu tvoří jádro vyprávění, jak názorně ukazuje poslední záběr s emblematickým Áčkem. Dát dohromady peníze (Stark), vědu (Banner), idealismus (Rogers) a mravní étos (Thor), dostat všechny hrdiny s odlišným stylem vystupování i mírně odlišným stylem režie „jejich“ scén (staromódně patriotický Kapitán, hororově neodhadnutelný Hulk, divadelně veletragický Thor, konverzačně komediální Iron Man) na stejnou loď (ve významu doslovném i přeneseném). Sladění různých stylů nutností semknutého boje, to je hlavní cíl Avengers. Přibližně dvě třetiny filmu jsem si říkal, že je to zábava velmi dobrá, nikoli mimořádná. Teprve finální akční bakchanálie a speciálně dvě nepopsatelné a na takhle masivní mainstream odvážně sebeironické scény s rozzuřeným Hulkem mne přiměly nehodnotit jenom spokojeně, ale rovnou nadšeně. Jsou to přízemní důvody, vím – ty důmyslnější si nechávám pro snímky, které nenabízejí atrakce typu jednookého Samuela L. Jacksona s bazukou. Pro příště bych akorát prosil méně techno-fetišismu a více Scarlett Johansson, hrající zřejmě historicky první superhrdinku, již lze brát vážně, neboť křehkost a emoční labilitu pouze předstírá z „pracovních" důvodů a svého partnera musí sama zkrotit, aby ho získala zpět. 90% Apendix: České titulky jsou podobně odfláknuté jako dabing (překlepy, nedokončená slova, "Halk" namísto "Hulka"...). Zajímavé komentáře: Marigold, StarsFan,genetique, mcb (25.04.2012) (menej) (viac)

možné menší spoilery: Whedon splnil, co slíbil a očividně všem vytřel zrak. A já rozhodně ani tentokrát nepudu proti proudu. Tedy, spíše tentokrát určitě, protože i přes to, že jsem se bál, jaký bude Jossův start v první lize, on ani trošku nezaváhal a adaptaci jedné z nejsilnějších a nejlepších Marvel značek ukočíroval tak dobře, že se zařadil zcela na vrchol pyramidy zábavných neurážejících a v rámci možností inteligentních blocbkusterů po boku Transformers 1 a Star Treku. Přičemž, jelikož se Star Trek odehrává trošku jinde a je taky o něčem trošku jiném a taky je to stará škola a zkultovnělá série, Avengers se podobají spíše TF. A taky ho téměř ve všem překonávají, aneb král je mrtev, at žije král. Whedon je přece jenom stále lepší tvůrce než Bay, v mnoha ohledech a teď to jenom dokázal v opravdu obrovském měřítku. V tak obrovském, že ostatní marvel filmy, které pěkně vybudovaly cestičku k tomuto obrovi, se krčí smutně v koutě. Marvel si tímto zářezem nad sebe tak trochu zavěsil pěkně ostrý Damoklův meč, a doufám, že se bude snažit, aby všechny jeho další filmy vypadaly v rámci svých mezí co nejblíže tomuhle, protože náhle se moje požadavky nějak nechutně zvětšily. A teprve teď vidím, jak moc malé měřítko měl např. takový Thor. Nicméně i když by se až do A2 už neukázalo nic takhle dobrého, stále tu budou ti hrdinové a dokud budou působit tím způsobem, jakým působili zde a i dříve, dokážu odpustit mnoho. V poslední době jsem se prostě do těchto směšných dětinských postaviček (jak je někdo stále schopen tvrdit) zcela zabouchl. A je to láska osudová, celoživotní. Avengers to jenom zpečetili. Vždy jsem si přál, aby jednou přišel film, který by většinu času působil dojmem, že je to rozpohybovaný komiks. A ještě při trailerech jsem se při pohledu na civilní obyčejné baráky New Yorku obával, že to nedosáhne té neodolatelné hravosti a přitažlivosti kreseb. Ale Whedon si překvapivě většinu trumfů ještě schoval pro sebe, a teprve v celku a jednotě jeho práce dosáhla Olympu. Teď pěkně popořádku - první zaznamenané plus hned na začátku filmu - žádné pětiminutové titulky, jenom Marvel a šup do děje. Ten se otvírá v rámci mých předchozích poznatků - pěkně komiksově. Tedy prologem. Pak nastává krátké uvedení do děje a rozdání karet pro nadcházející anihilaci či ovládnutí lidstva. K téhle části mám pravděpodobně jedinou výraznější výtku, kvůli které bych snad dal jenom 9,5 místo 10ti bodů. A to, že se očividně Whedon nestihl okamžitě zorientovat a přistoupit na tu velkolepost hned ze začátku a taky byl omezen časově - proto působí první scéna a rozhovory v ní až příliš nekomiksově, znovu použiji civilně a příchod nebo první vystoupení záporáka není tak velkolepé jak by mělo, stejně jako kamera ještě působí jaksi seriálově (možná subjektivní pocit) a následná digi scéna zase nepřiměřeně. Pochyby jsou ale téměř v mžiku rozptýleny při začátku opravdového děje a jak se rozjede eskapáda zábavných situací, narážek a pomrkávání na komiksové či alespon filmové znalce, Whedon nahrne do filmu nadhled a inteligentní humor, chrochtal jsem blahem. Postavy jsou pomalu představovány, každá dostatečně podrobně (zase v rámci mezí, možná na mistra Singera Whedon něco ztrácí, ale na druhou stranu taky volí trochu jiný přístup k práci), akce se rozjíždí, Tony Stark neumí vycházet z jinými, a pomalu se ukazuje, že dát dokupy takto různorodé "lidi" nebude zcela jednoduché. Ale po použití pár ne zcela čistých momentů (od klišé) začíná finální akce a teprve tam se ukazuje pravá hodnota týmu. A jejich odhodlání udělat cokoliv, aby byl udržen světový mír a byli ochráněni nevinní obyvatelé naší matičky Země (my). Konec je pak taková druhá chybička, poznatelně menší, než to leknutí na počátku, ale přece tu je. A to až přílišně pateticky vyjádřené všeobecné nadšení a adorování supehrdinů, a to i od jindy skeptického Furyho. Jo, naštěstí jsem si zvykl na mnohem horší věci od Michaela, a forma reportáže tomu dodala takový zvláštní nádech, proto mně to neurazilo tak, jak jiné. A myslím si, že to možná bude mít nějaké spojitosti s vývojem vztahu veřejnosti k Mstitelům v letech příštích. K postavám - jak jsem už napsal, jsou dostatečně dobře představeny a hlavně - každý má krásně popsaný sobě typický charakter, který se nemění jako mávnutím proutku a jejich motivace tak působí zatraceně dobře na komiksák. A rozdíly jsou pak krásně vidět. Nejlepší na tom je, že si Whedon dokázal poradit s tím nebezpečím zanedbání postav na úkor postav důležitějších a každý hrdina dostane tolik, aby to působilo dobře, a všem jsou rozděleny funkce, aby nikdo nepřišel zkrátka. To se například ne zcela vydařilo Vaughnovi v První třídě. Ten sice zářil zase ve zcela jiných formách, ale Whedon svou zanícenou a hravou režií v klidu Vaughnovu doběhl. Vůbec nejlepší postava je ale Hulk. Mark Ruffalo si mně svým děsivě dobrým výkonem podmanil hned od první scény, kde se ukázal a při jeho grimasách a trošku sociopatických gestech apod. jsem si říkal, jestli náhodou opravdu nesním a v hlavě mi neprobíhá pouze snově vytvořená verze nějakého komiksu. Protože tohle JE Bruce Banner, a Bana se náhle zdá proklatě daleko, a Norton proklatě nehulkovsky a dětinsky (a už rozhodně ne jako trošku šílený geniální vědec). A když dojde k transformaci v zelené monstrum, a to se dostane do akce, nastává taková záplava úžasnosti a eye-candy kulervoucích šíleností, že ho nejde nemilovat. Sem s filmem. Druhá postava, která dodává filmu tu auru zábavnosti a nadhledu je samozřejmě Robert Downey či lépe řečeno Tony Stark. Díky němu jsem se půl filmu smál, kadence hlášek smrtící. Co se týče akce, střih je v pořádku a kamera je ještě lepší, těch eye-candy je fakt hodně, osobním favoritem scéna v lese. Technicky na vrcholu. Záporák Loki správně šílený a uvěřitelně motivovaný, takže dokáže utáhnout to velké břemeno i bez jakýchkoliv pomocníků - ti jsou mimochodem dost unylí a nevýrazní. A potitulková scéna už jen důstojně zakončuje nejvelkolepější supehrdinskou jízdu od Marvelu ever. Chci další nášup. PS: Dabing překvapil a příjemně, snad jen Kapitán měl trochu mladý hlas. PPS: 3D v pořádku, dokresluje hloubku zcela správně a působí značně vyspěle. PPPS: AC/DC scéna rulez PPPPS: vyčerpávající komentář (kolega Blaken to shrnul zcela perfektně a inteligentně) :D (04.05.2012) (menej) (viac)