Avengers: Pomstitelia

Parádní akční řachec s přílivem nabitých hlášek a s fantastických Hulkem, který dělá z nepřátel „dva malé do školky“. Tato marvelovská týmovka se více než povedla a každá postava získala dostatek prostoru, aby se ve vší parádě předvedla. Zápory vidím jen v absenci napětí.... a že musím čekat na pokračování. Mé hodnocení 5 hvězdiček… (05.05.2012)

Nepamatuju, kdy naposled jsem v tak krátkém období změnil tolikrát názor na jeden film. Příčí se mi hodnotit filmy výhradně podle formalistických kritérií nebo toho, jestli jsou dobrou zábavou, přestože zábava kolikrát může být tím, o co se film primárně snaží. Jenže snad každý film je politický (v širším smyslu toho slova) a film s Kapitánem Amerikou tuplem. Ale Avengers jako kdyby se snažili jakékoli důsledné symptomatické/ideologické čtení filmu znemožnit a zároveň předstírat "hloubku", nebo alespoň minimálně sebeuvědomělou práci s jednotlivými motivy/žánrovými klišé. Ano, McGuffin se doslova nachází v kufříku, o staromódnosti kostýmu Kapitána se otevřeně mluví ve spojitosti s potřebou tradičních hodnot a Lokiho kopí je přímo přirovnáváno k falickému symbolu. To je ovšem všechno - film jako kdyby naznačoval uvědomělost a snad i snahu o nějakou dekonstrukci, ale nic z toho nedotahuje do konce, o ničem z toho se nedá mluvit jako o důsledně rozpracovaném tématu. Všechny pokusy film interpretovat ve vztahu k politice USA, válečným postojům obecně, nebo problematice genderu, totiž vždycky narazí na roztříštěnost a nejednotnost filmu, kdy řada potenciálně zajímavých věcí je podřizována okamžitému efektu v podobě jednoho z třeskutých vtípků a jakýkoli systematičtější výklad ve finále končí u "HULK SMASH!". Pokud tedy Avengers mají nějaké ústřední téma, pokud skutečně něco vyjadřují, pak glorifikaci konceptu "fanboyství". Protože o čem jiném je celý třetí akt, včetně závěrečné bitvy, než právě o znovuustavení fanouškovství jako funkčního společenského fenoménu? Agent Coulson je od začátku jednoznačně "audience insert character", neboli postavou, do níž sama sebe projektují cíloví diváci. On je tím, který je spojujícím prvkem pro všechny a sbírá kartičky superhrdinů. Po jeho sebeobětování je pak Nickem Furym právě tato jeho fanboyovská úloha manipulativně vytěžena ke sjednocení Avengers. Pro film tedy ve skutečnosti není důležitá občanská svoboda, nebo snad obrana nějakých vyšších hodnot, ale právě pomsta jednoho oddaného fanouška, který metaforicky stojí nad vším ostatním. Proto je tento film silně problematický, protože sám ve svém textu nekriticky oslavuje roli svého oddaného publika, a co víc - dělá z něj potenciální mesiáše, bez kterých by tyhle komerční frančízy nemohly existovat. Film je tak sice oslavou "svobody", ale svobody pouze ve spojení s možností zvolit si svého oblíbeného supehrdinu (jak ukazuje mediální montáž v závěru), svůj idol. (18.05.2012)

Mohutná dávka dobré nálady a naděje, že filmy s hromadou nesourodých postav oblečených v různých oblecích a s různými schopnostmi (bůh vs sexy agentka vs lukostřelec), mohou fungovat na výbornou. Málokdo si asi uvědomuje, jak měl Whedon těžké spojit všechny tyhle postavy do funkčního celku a předvést je ve filmu současně, ve scénách a sekvencích, v kterých by se divák smál, tam kde tvůrce chce a nikdy nikde jinde. To se mu povedlo a patří mu za to mé díky, mnohem větší než za přehlédnou akci nebo ve výsledku velmi přesnou stopáž. Tenhle film má totiž všechno. Dobře fungující postavy, svět, relativně logické kroky, komiksovou stylizaci včetně "fyziky" a především vynikající scénář, který dává prostor všem a naťukává "příběhy jednotlivců". Já se snad víc bavil vtipy a konverzací, než akcí, ale i ta včetně triků brala dech. Když pominu klasické postavy, které prostě mají své kouzlo, tak jednoznačný vládce je Hulk, který se v podobě Marka Ruffala konečně dočkal herce hodného jeho ... ehm... velikosti. Každý jeho pohyb je perfektně záměrně dokonalý. Abych jen nechválil,je tu pár věci, co mě trochu trápí. První je, že scénář a Whedon obecně se snaží příliš často rozesmívat publikum, čímž shazuje dramatickou úroveň okamžiku i filmu. Bavilo mě to, ale osobně nechápu, že to má takový vliv na tak široké pole diváků (91%?). Ta sebeparodie přeci nemůže být tak univerzální... Další věc mimozemšťané nezabíjeli, mimozemšťané neefektivně ničili taxíky...a jediné, co Whedon zatím nezvládá je udržení tempu v akčních závěru, který jak má být dlouhý, tak ztrácí na tahu chvílemi. Přesto je to film, který mezi komiksy v podstatě nemá obdobu a zvládnutí celé látky s těmi postavami si zaslouží potlesk. Potlesk, smích, potlesk. PS: proč Josh nezakázal dávat do traileru "Hulk catch Iron man"?:(z vrcholu filmu bylo jen "hm, zase..." (06.05.2012)

Skoro furt tak nějak bavilo (pooomalý rozjezd), takže přidávám do kolonky laskavých neurážlivých blockbusterů hned vedle Ironmanů. Nýmandský seriálový režisér celkem mile překvapil - akce ok (i když vzájemný bitky zbytečně zdlouhavý), vtipy ok (až na trapnosti typu "A mě nepozval!"). Jako vzdělávací kroužek Marvelu na plátně asi taky dobrý - viděla jsem jen Iron Many a nějaký strašný Hulky, takže za pár objasnění dík: Kapitán Amerika je přesně takový dement, jakýho naznačuje jeho přezdívka, a Thor je nevýrazný ta-ble-ty Brad Pitt s vlasama jak Michal Kolesa. Velký pozitivum je určitě rozkošný záporák Loki (škoda, že musí být tolik za vola) - chlap s ulízanými vlasy dozadu je vždycky lepší neulízanýho. Další pozitivní fakt je, že Hulk konečně není za patetickýho pokusnýho králíka, se kterým nějaká pizda hraje loutkový divadlo. Ruffalo mu dal takový to něžně-chlapský charisma, po kterym ženskejm vlhnou kalhotky. Dík. A samozřejmě obligátní dík i za IM. ... Už bude dvojka? (3,5*) (04.05.2012)

Musím se přiznat, že u mne nedošlo k filmovému ani jinému orgasmu ve chvíli, když jsem se doslechl, že ten zelený, ten s víkem od popelnice, ten v kovovém obalu, ten s lučíkem a ten s velkým kladivem budou zachraňovat lidstvo. Spíše jsem měl obavu, aby při prvoplánové touze vydělat několik majlantů nevznikl úplný blábol. Nakonec jsem dostal solidní dávku akce, hrdinství i hlášek, ale celkově jsem se v přehrdinovaném prostoru necítil nijak mimořádně skvěle. Tím samozřejmě nepopírám, že kdyby měl monitor, na kterém záchrana Země probíhala, tak o třicet metrů větší úhlopříčku, tak bych patrně se čtvrtou hvězdou neváhal. (06.09.2012)