Avengers: Pomstitelia

Šel jsem na projekci od půl desáté, po fyzicky velmi vyčerpávajícím dnu, a tak jsem se zařekl, že pokud mě ten film dokáže zabavit tak, že u něj neusnu, má pět hvězd jistých... takže tady jsou. Ale vážně: Avengers jsou dokonalý blockbuster s ohromným smyslem pro humor, nevídanou chemií mezi postavami a krásnou akcí. Když člověk nečeká batmanovskou depku, watchmenovskej přesah (či cokoli podobně "navíc") a chce se jen kvalitně filmově pobavit, není co řešit, v mezích oddechových letních blockbusterů to prostě skoro nemá konkurenci. A to říkám jako člověk, kterého předchozí marvelovky příliš nebavily. A do Whedonova seriálového fanklubu se taky neřadím. Na konec jen malá výtka: Black Widow a Hawkeye působí mezi těmi ostatními superhrdiny jako pěst na oko a děsní chcípáci. A teta Robin je v řídícím centru SHIELDu divná. Hulk/Banner rulez. (09.05.2012)

Ve váhové kategorii super-hrdinů, kteří místo psychoterapeutických sezení, kde by si ujasňovali dvě hodiny svoji superhrdinskou identitu, všechno zvládají tak, že nechají promluvit své schopnosti, pokud možno pěkně zostra, hlasitě a výbušně, vlastně nemají Avengers konkurenci široko daleko, jelikož první hodinu se s humorem válcují navzájem a tu druhou společně emzáckou invazi; úklona Whedonovi za to, že přesně rozdělil role a každý má prostoru přesně tolik, kolik potřebuje a hlavně je to všechno vynalézavě (kamerové fígle) a nápaditě (vtipné vsuvky i do vážných scén) natočené. [Jediná výtka jde na Lokiho adresu. Hiddleston už není takové nijaké kuře, ale charismatický bastard, kterému scénáristi s vykreslením postavy trošku nestačí. Edit: A po druhé projekci už neplatí ani tahle výtka.] (04.05.2012)

Poslední půlhodinka je suveréně ten největší hukot v dějinách Marvelovských adaptací. Problém však vězí v tom, co jí předchází. Začátek slibuje hory-doly, masakr již od první minuty, ale jakmile se sebranka superhrdinů dostane do pevnosti SHIELDu, tak začíná eskapáda nudných dialogů, které děj posouvají jen minimálně a jejich jediným přínosem je opětovné představení nám už známých postav z předchozích filmů. Z Avengers si tak divák nakonec odnese pouze to, že nový Hulk je frajer a Robin v sexappealu překonává Scarlett Johansson na celé čáře, aniž by musela nosit výstřih až k podlaze. Potenciální ultimátní týmovky stále zůstává nenaplněn. Snad se Whedon ve dvojce polepší. (25.04.2012)

Až ve chvíli, kdy se spustily závěrečné titulky, mi došlo, že se právě mnoha lidem splnilo moře snů. Divákům, kteří od konce prvního Iron Mana tušili, že tenhle superhrdinský sraz bude epický do posledního patra Stark Tower. Jossovi, který se tak dlouho usmíval pod svůj (do posledního chlupu geekovský) plnovous, až nám donesl esenci sama sebe. A v neposlední řadě všem whedonfilům, kteří se tvůrce mnoho let zastávali jako nepřekonatelného vypravěče. A on pak v jednom z nejsledovanějších filmů posledních let dokázal, že měli do puntíku pravdu. Avengers v sobě mají Starkovu drzost, Capovu odvahu, Thorovu neotesanost i Hulkovu titánskou sílu. A všechno míchají do koktejlu, který se napoprvé snad ani nedá vypít celý. Pochytat všechny hlášky, dechberoucí akční scény nebo vypiplané detaily jsem zkrátka nestíhal. Až napodruhé mi došlo, že si Whedon se svou marveláckou hračkou důkladně pohrál a pak ji půjčil i nám, obyčejným smrtelníkům. To, že přitom vytvořil dokonale divácký komiks, který si vyšlechtil minutu po minutě jako zrcadlo žánru, je věc druhá. (08.05.2012)

Když Šejla La Blaf odjede do Izraele nechat si seštelovat obřízku, musí se záchrany světa před nasranou ass-gardskou mykologií ujmout Blikající turbokonzerva, Metrosexuální kladivář, Slizský gay ze čtyřicátých let, Agentka Kobylí prdel, Zelené hovado na steroidech a Wilém Tell, co číhá všude. Pro homixové funoušky, kteří o opravdové knize slyšeli jen z nesrozumitelného blábolení svých alsheimerických babiček, nepochybně důvod k cákání různých tělních tekutin kolem sebe, nicméně obstarožní otyloň z Ostravy nechává obě ruce na peřině a moc velký rozdíl mezi tímhle a uhrovitýma Transformulema nevidí. Shodnu se s ostatními mentály pouze v tom, že to je určitě to nejlepší, co Mrvelovských omalovánek vylezlo a je to docela příjemná kulisa k plivání nevypukaného popcornu po zapařeném sále Cinestaru a hlasitému srkání patrně inflačně cenově znetvořené, naředěné Fanty z postmixu. Efektově perfektní, místy i tumorná patetická sračka, po které jsem si musel ihned při příchodu domů vytřít prdel americkou vlajkou a plivnout hustý chrchel na obrázek jednoho keňského demokrata, zdobící mou toaletu. Jednu rudou hvězdu navíc vytlačím jen proto, že se mi děsně líbil pohled na Lokiho přes mezeru mezi macatými, celulitickými stehny Johansonovic Skarletky. Docela by mě zajímalo, jestli bych na něj pořád viděl, kdyby si sundala ty pitkáče. (22.05.2012)