Hugo a jeho veľký objav

[imdb: 8.2/10] | me: Čarovná rozprávka, ktorá vťahuje diváka do svojho príbehu a výnimočnej atmosféry posilnenej krásnymi detailami, vizuálne-magickou kamerou a veľmi dobrým hereckým výberom a ponúka tak možnosť vrátiť sa v čase na Parížsku vlakovú stanicu a prežiť jeden krásny príbeh plný dobrodružstva a detskej fantázie umocnenej šikovným tretím rozmerom. If you've ever wondered where your dreams come from, you look around... this is where they're made. (20.02.2012)

Osobně Huga chápu nejen jako barvitou exkurzy do dětského stavu kinematografie, ale rovnou jako výzvu k návratu do dětského stavu prožívání filmu, k bezelstné bezprostřednosti, či chcete-li k prvotnímu snění, v němž nás obrazy oslovovali na té “nejprimitivnější” (a přesto tak plné) úrovni. Samozřejmě, nevinné oko neexistuje; avšak nevinnosti nazírání se lze přiblížit dočasným zapomenutím omezených nároků dospělosti. V této logice zpřítomňuje Scorsese minulostí odváté časy*, kdy se nám film ještě dokázal doslova zabořit do nepřipraveného oka. Přímo, cíleně, hluboko. Vyzývá nás, abychom film vnímali jako šanci, skrze niž se duše spojuje s přesahující rozlohou kosmu, abychom se na proudy jisker a oblaka pyrotechnického kouře v Mélièsových féeriích dívali jako na počátek úsvitu a vření mlhovin, protože tak se ohlašuje dětská obraznost. Již mistrovsky zinscenovanou úvodní scénou nás vede k tomu, abychom na uplývající dění upírali fascinovaný pohled nadšeného snivce (a jevilo se nám tudíž jako pohyb-zázrak), nikoli krajně jednorozměrný pohled distingovaného skeptika-dospělce, který se zdráhá přiznat, že jej nějaké umělecké dílo – nedej Bože – dojalo k pláči. Fiktivní filmový historik („nevyléčitelně cituplný vědec“) René Tabard se dostává do Mélièsova ateliéru jako okouzlený malý chlapec, nerudný nádražní inspektor musí oživit vytěsněné vzpomínky na nešťastné dětství, a vzkřísit tak odumřelý soucit… s dětstvím jako takovým. (...) (17.02.2012)

První půlka celkem nuda, ovšem ta druhá je vyvážený mix magična a dramatu, které potěší. Scorseseho autorský vklad v tom úplně nevidím, nicméně se jedná o výbornou pohádku se vším všudy. A jelikož si k pohádce odskočil třeba i Matthew Vaughn, zřejmě to vypovídá o režisérově mnohostrannosti. Asa Butterfield mě zprvu velice štval, ovšem jakmile jsem si na něj zvykl, dobře jsem se bavil. Z mé strany je Hugo oscary trošku nadsazen, nicméně se stále jedná o výborný "film pro celou rodinu"...75% (28.03.2015)

"If you've ever wondered where your dreams come from when you go to sleep at night, just look around. This is where they are made." To by bylo asi tak vše... Jsem naprosto okouzlen, opravdu, nádherná pocta filmařině a průkopníku filmového vyprávění Meliesovy. I když bych mohl hledat mouchy (nesympatický hlavní hrdina, pitomý otravný Cohen,..) nebudu, protože z tohoto filmu přímo číší úcta a srdce, at si mluví, co kdo chce. chtěl bych zažít takové okouzlení z filmu, jaké pocitovali hlavní hrdinové, ty magické počátky plné invence.. Vzdávám holt.. (05.03.2012)

Paradox: nejprostší filmová iluze stvořená technicky nejsložitějším způsobem. Návrat k prvotnímu údivu. Pro mě nejblíže nikoli The Artist a další zde uváděným paralelám, nýbrž Herzogově Jeskyni zapomenutých snů. I Scorsese se zkouší vrátit do magického momentu vytržení ze světa přízraků, do dimenze, v níž se obraz na sítnici mění ve spletitý svět za ní. Strávil jsem v kině dvě hodiny blaženosti a vytržení z něčeho, co nebylo a není. Hodnota Huga není v jeho (faktograficky pochybné) encyklopedické naučnosti, ale v tom, že nás učí radovat se z imaginace - nikoli z podbízivé vizuální expanze, která vyvolává její naprosté zakrnění, ale z cesty do nitra, v němž se vždy děla ta nejkrásnější kouzla, podněcovaná magií mistrů pera i celuloidu. Bodejž někdy vychovám robě, které bude anachronický iluzionista Hugo bavit, i se svojí zastydle romantickou (a konejšivou) vizí světa jako mechanismu, v němž má vše své pevné místo... (06.03.2012)