Všade dobre, prečo byť doma?

Zdánlivě obyčejné, střídmě natočené dílko, decentního a skromného stylu (trochu mě však mrzí, že tohle je první film, kde se Mendes vizuálně nepředvedl), dobře balancující na hraně lehké komedie a existencionálního dramatu. Film skutečně plně nespadá ani do jedné kategorie, je příjemně milý s výborně načasovanými vtipy (geniální "Your fucking uterus is motherfucking secret?"), byť menšího počtu, i vážnějšími života-hloubavými pravdami a inteligentními dialogy. Boužel příběh už není natolik silný, aby zvládl promluvit do duše, či emocionálně sestřelit... Lehce splachovací zážitek. 7/10 (24.09.2009)

Krasinski je výtečný, ale ani on, ani líbivý soundtrack (a už vůbec ne téměř slzopudný závěr) mě nedonutí jít výš než na lehký nadprůměr, jelikož scenáristicky a především myšlenkově nejde o nic převratného a nového. Podobných motivů jako v Away We Go se najdou i v ostatních indie komediích desítky, přičemž zrovna Mendesova novinka jede ke svému cíli po trati, na níž to hodně často drncá víc než by mělo převážně kvůli naprosto nevěryhodným epizodkám, při nichž dva "normální" lidé potkávají samé "freaky" (celou část s Maggie Gyllenhaal jsem - až na kočárek - protrpěl). Kevin Smith mi toho o dospělosti a životních pravdách dokáže říct za stejný čas mnohem víc. (02.08.2009)

Je to tu pro nás jako stvořené…. Ale popořadě. Začínat film sexem je nezvyklé. Ovšem jak jinak než podle ,,ehm“ příchuti můžete poznat, že čekáte potomka. A začít tak cestu, která má pomoci určit ne otcovství, ale kde že vlastně je nejlepší ,,být doma“. Tento šťastný pár se postupně setkává ,,s těmi ostatními“ a o tragikomické situace, které sice nenahradí požitek ,,orálu“, ale mají originalitu není nouze. Životní moudra druhých nakonec vedou k ujištění, že mít děti a rodinu, znamená být lepší než vás vůbec napadlo. A také, že všude dobře, doma nejlíp. Protože domov je tam, kde se cítíme dobře. Další film o vztazích, jen není tak agresivní jako Nouzový východ a ve kterém je vše co obdivovatelé S.Mendese očekávají a odpůrci nenávidí. Já jsem někde uprostřed. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (10.10.2009)

Plný počet - okamžitě a bez kompromisů. Away We Go je komediální drama, u kterého jsem snad poprvé v životě měl pocit, že nesleduji "film", ale že někdo na kameru (někdo velmi zkušený) natáčel životní osud jednoho amerického páru. Bez neupřímnosti, bez přehrávání, bez scének na efekt. Jaké slovíčko mi ve spojitosti se snímkem Sama Mendese přijde na jazyk jako první? Upřímnost. Každý zažije - nebo by měl kvůli svému osobnímu zájmu zažít - něco jako Burt a Verona, ale jen málokterý filmař tento "nejpřirozenější příběh na světě" dokáže podat s takovou samozřejmostí. Away We Go je filmem, při kterém si sledující pár prohlubuje vztah, a to jsem nevěřil, že něco takového někdy napíšu. Je to film, po jehož skončení se milenci utvrdí v lásce, přátelé se dojmou k slzám a lidé po krásném vztahu se na sebe láskyplně podívají a pokývají hlavou. Konec se přitom nesnaží diváka nutně dojmout, jako každé druhé "drama" v top 200 zde na CSFD. Vůbec ne: snímek si prostě v poklidu skončí, nic neřeší, chce jen, abyste si z něj něco odnesli - nenuceně. A já si toho odnesl zatraceně mnoho. P.S. Při nadávací scéně v autě a následným odposlechem srdíčka dítěte jsem se smál přes minutu. Takový ten hurónský nezastavitelný smích, kdy jen čekáte, až zazvoní sousedi - bomba. (20.01.2010)

Veronu s Burtem bych mohla poslouchat pořád. Prosté, avšak krásné dialogy naplněné láskou a strachem z rodičovství. Každý tápeme, bloudíme, pochybujeme, bojíme se a hledáme to svoje místo. Sam Madnes staví především na tom, že postavy nemusejí být zvláštní či jistým způsobem zajímavé, aby snímkem učaroval. Není potřeba ani dramatického či tragického scénáře, aby diváka polapil a dojal. I když se ráda nechám rozcupovat například Iňárrituovským dramatem, občas se přece jen raději nechám unést reálným a tolik opravdovým příběhem jako je právě Away we go. (24.02.2012)