Všade dobre, prečo byť doma?

Sam Mendes je zručný režisér a v podstatě to potvrzuje i na tomto pohodovém snímku. Sub žánr road movie mám rád, takže mě brzy začal bavit i tento příběh, který je šmrncnutý komediálním žánrem, občas i dramatem, ovšem nad tím vším vyčnívá zejména žánr romantický. Je tu spousta příjemných myšlenek o rodině, početí, hledání vhodného domova a soužití. Herecké výkony působí dost autenticky, což může mít příčinu i v méně známých tvářích. Soundtrack je zvolen dobře, potěší divákovo ucho a tempo snímku je natolik slušné, že film rychle utíká. (29.07.2013)

Sam Mendes opisuje zvláštní autorskou dráhu, vlastně zcela opačnou než většina ostatních amerických režisérů, ve svém pátém filmu se vydává od hollywoodských velkoprodukcí na nenápadnou cestu k nezávislé kinematografii. Marginální rozpočet, místo velkých hollywoodských hereckých es neokoukané herecké tváře, jednoduchá story. Skoro to vypadá, že si elitní režisér chtěl vyčistit stůl i hlavu. Ona se to také špatně zvyšuje umělecká laťka, když hned na začátku své kariéry natočíte svůj nejlepší film. Tenhle úkrok je vlastně celkem logický. Sam Mendes výborně využil road-movie, tuhle velmi populární formu nezávislého filmu, a jeho koncept projet se Amerikou jako obludáriem je opravdu originální, to neuvěřitelné panoptikum podivných existencí a jejich ještě podivnějších rodin vzešlých z amerického multikulturalismu a akceptování odlišnosti vedoucí v jisté nadsázce ke světu abnormálně trhlých lidiček, ta americká multi-kulti odysea, je jedním z nejoriginálnějších pojetí subžánru, s jakým jsem se kdy setkal. Už sám ústřední pár je vzorem ulítlosti, dobře vystihující premisu, že každý člověk je naprostý originál, což ovšem v západní civilizaci vede k jakémusi životnímu absolutismu, což dobře ilustrují rodiny, skrze něž vede cesta Burta a Verony - sebestředně ukotvení sluníčkoví Burtovi rodiče, Veronina neskutečně afektovaná sestra (odpusťte mi ono slovo, ale nelze ji lépe charakterizovat než jako opravdu neuvěřitelnou krávu) a její vyhořelý muž, snobsky pozitivní pár odmítající kočárky a ulítávající na laktaci a rozmnožování mořských koníků, celkem sympatičtí spolužáci z Vancouveru s potlačovanou rodinnou tragédií či aktuálním rozpadem manželství poznamenaný Burtův bratr. Přehnaně liberální svět vede k rozostření jistot a pevných bodů, tím se nakonec pro naši dvojici stává místo, kde má jeden z nich kořeny. A to je možná jedno z klíčových poznání filmu - to, co hledáme, jsou zpřetrhané vazby k místu, k tradici, ke kontinuitě, k rodu...hledáme své kořeny. Ať už je zpřetrhalo cokoliv, zrychlená doba, přehnaně progresivní civilizační trendy, ono vyvýšení svých hodnot a životního stylu nad všechny ostatní, nebo třeba tragédie v rodině, ať už tím myslíme neštěstí, smrt rodičů nebo dítěte, či rozvod a ztráta kontaktů s jedním z rodičů...známe to i tady, uprostřed Evropy, náš svět se mění a my se budeme muset změnit s ním... Výborná komedie, překvapivě hluboký a dobrý film, byť na nejlepší Samovy opusy (myslím tím samozřejmě především Americkou krásu) nemá... (24.04.2014)

Americkú krásu považujem za vynikajúci film, ktorý je bezpečne usadený v mojej Top 100. Ďalším trom Mendesovým filmom (Cesta do zatratenia, Mariňák a Núdzový východ) sa už ušli iba tri hviezdičky a viac, či menej rozpačitý dojem, ale stále to boli ešte zaujímavé filmy. To sa nedá povedať o tomto výtvore s čudnými postavičkami, ktoré žijú čudné životy a trúsia pritom čudné reči. Dalo mi dosť námahy dopozerať ho do konca a zasmial som sa až potom, keď som si prečítal, že to mala byť aj komédia. Ale keď som sa nad tým zamyslel, ani som nemal byť prečo prekvapený. Sam Mendes je určite dobrý režisér. Ale s výnimkou Americkej krásy dopláca na mizerných scenáristov. A keď je zlý scenár, tak šikovný režisér odvráti katastrofu, ale vynikajúci film z toho nevzíde. A v tomto prípade ani mierne nadpriemerný. (25.03.2012)

Veronu s Burtem bych mohla poslouchat pořád. Prosté, avšak krásné dialogy naplněné láskou a strachem z rodičovství. Každý tápeme, bloudíme, pochybujeme, bojíme se a hledáme to svoje místo. Sam Madnes staví především na tom, že postavy nemusejí být zvláštní či jistým způsobem zajímavé, aby snímkem učaroval. Není potřeba ani dramatického či tragického scénáře, aby diváka polapil a dojal. I když se ráda nechám rozcupovat například Iňárrituovským dramatem, občas se přece jen raději nechám unést reálným a tolik opravdovým příběhem jako je právě Away we go. (24.02.2012)

Tak při tomto filmu nejenom že jsem se nudil, ale také nas*aně zatínal pěsti už po pár minutách. Ani jeden herec mi nebyl sympatický, žádné zasmání, protivný scénář a některé dialogy bych nálepkou odpad dokonce i pochválil. K cíli to byla opravdová štreka a psychické mučení. Po tomto filmu doporučuji si koupit boxovací pytel, nebo si zahrát jakoukoliv vraždící hru a k jednotlivým postavám postupně přidávat identity všech, co se podíleli na tomto paskvilu. (26.09.2009)