Dylan Moran: Monster

Ono je to občas tak, že si sadnete, a dumáte nad tým čo by ste si asi tak teraz, presne o tomto čase pozreli, aby vám bolo lepšie, aby ste sa zabavili, alebo jednoducho zabili čas, pred tým ako vyjdete do baru s kamošmi na jedno pivko. Na nič nové nemáte chuť a tak začnete vo svojej mysli hľadať niečo čo sa vám páčilo, čo máte radi a čo vás zaručene pobaví, lebo vás to pobavilo už kopec krát predtým.... Dylan Moran je komik, ktorý doslova ožil v našich mysliach ako knihkupec Bernard Black. Kultová postavička, neskutočne dobre stvárnená týmto ukecaným Írom s prefajčením pohľadom. To že sa skôr či neskôr dozviete o jeho Stand – Up predstaveniach je už len otázka času. A potom príde ten deň kedy neviete, čo z načatým časom a siahnete po jeho prvom vystúpení z názvom Monštrum. Skvelo si ho užijete, pretože jednoducho nemá tendenciu skĺzavať do nudy, alebo do samoúčelnosti. Ak máte Dylana Morana radi, tak budete viacej než len spokojný. Neskutočne spokojný. A tým neskutočne, myslím fakt neskutočne. Odprezentuje sa pred vami ako jeden z perfektných komikov so zmyslom pre správne načasovanie a tých pár nezabudnuteľných vtipov, ktoré si zapamätáte, môžete použiť pri pivku s vašimi kamošmi o dve hodiny neskôr. Znamenité dielko. Klobúk dole. (01.11.2010)

Pri sledovaní stand-up počinov Dylana Morana som začal nanovším, a skončil najstarším. A musím skonštatovať, že práve tento najstarší, bol pre mňa najlepší. Oproti novším, mi tu síce chýbalo: viac Fuckovania (ako v Like, Totally) alebo "hang-over vagus look" (ako v What It Is), ale aj tak, skvelá prvotina. Dnes to schytali najmä náboženstvá, všetky druhy alkoholu, a tradične aj vďačná téma muži VS. ženy.///////////////////////////// "I got my pecs, I got limos, I got bitches, and all my limo's powered by bitch juice, and my spare pecs are in the limo." ... "I'm gonna fuck you up. I'm gonna dig up your dad, and shove him up your mum and drink your blood from a drinking cup, you fuck!" (Dylanov príklad textu rapovej hudby :)..........I don't want to make any huge generalisations about women, I'm not here to do that, it's — it's vulgar. But all I'll say is that they have no feelings. Because it's actually men, you'll find, who are the far more romantic. Men are the people you will hear say, "I've found somebody. She's amazing. If I don't get to be with this person, I'm fucked. I can't carry on, no, I mean it, she's totally transformed my life. I have a job, I have a flat, it means nothing. I can't stand it, I have to be with her. Because if I don't, I'm going to end up in some bedsit, I'll be alcoholic, I'll have itchy trousers. I can't — I can't walk the streets any more." That is how women feel about shoes. (o ženách, a kurva výstižne :)).............................."Death before dishonour." I always used to wonder, Hey, exactly how much dishonour are we talking about here? 'Cause I could handle quite a lot. I would, for instance, fellate a Smurf before I picked death. I'd cook him a little Smurf omelette as I was doing it, you know, I'd be perfectly happy doing that. Seasoning it with thyme, you know, listening to his happy satisfied Smurf lip smacks. But every man thinks about Smurfs. They don't say it, but they do. That's why I'm here—to be honest. Just once, you know, what would it be like? Nobody needs to know, you go away for the weekend. Just once, to have the blue salty bulb lolling on your tongue... if I don't say it, nobody else will." (zosmiešnenie motta britskej špeciálnej jednotky SAS :))) A čo Vy, aj Vy by ste dokázali vyfajčiť Šmolka? :D lebo Dylan ÁNO :P (09.04.2010)

...a pak pustili tu písničku. Jmenovala se "The Funk Soul Brother". Na to nikdy nezapomenu, protože to byl taky veškerej její text. Byl z té písničkářské školy, kde to se slovama nepřehánějí ...pro případ, že by jich byla škoda. Znělo to jako milion požárních aut, který honí 10 milionů sanitek přes válečné území. A pouštěli to tak nahlas, až z toho začala prázdná židle vedle mě krvácet. Zpívalo se tam: "The funk soul brother. Právě teď, jé. Je to funk soul brother. Vomrkni to. Je to, no, funk soul brother. V podstatě." Já neříkám, že je to špatná písnička. To vůbec ne. Říkám jen, že byste mohli vzít dejme tomu koště, namočit ho do ňějaké brzdové kapaliny, strčit druhý konec do mýho zadku ... a posadit mě na trampolínu v jezdícím výtahu, na jehož stěny bych napsal lepší písničku, jen tohle tvrdím. Tohle nemůžu nepodepsat :-) (30.03.2010)

Jedna z nejlepších stand-up comedy jakou jsem měl možnost vidět. Dylan se v projevu jako obvykle hodně stylizuje (?) do charakteru Bernarda Blacka, což je rozhodně dobře, protože je to charakter vskutku zbožňováníhodný (ať žijí konzervativní nihilisti!), na druhou stranu by mě docela zajímalo, jestli by měl tak nadaný komik v repertoáru ještě jiné smíchopudné zbraně. Některé kanóny které tady vytáhl jsou však dostatečně masivní, aby vám takhle nesmyslné šťouralské otázky vyhnaly z hlavy a udělaly vám z bránice cukající se řešeto... Takže neváhejte a vyslechněte si Dylanovy "zasvěcené komentáře" na účet rasismu, rapu, Enyi, irských médií, Francouzech, nábožentví či alkoholu... ;) 90% (10.06.2008)

Obhroublý cynismus na ujetých až úchylných tématech z úst brilantního komika Dylana Morana. Ztělesnění Bernarda Blacka v reálném světě. Neuvěřitelný výkon. Obrovská porce britského humoru té nejtvrdší kategorie. Splendid! Ale.../toto je můj osobní problém, formát stand-up comedy není pro mne asi to pravé ořechové - tedy není to chybou Dylana Morana, nýbrž chybou formátu/..., z hlediska koukatelnosti, vtipu a celkové zábavnosti je to 90 minut s jedním "ksichtem" na obrazovce, často se ztrácí tempo, často se hledá co kde jak vypointovat, často je to "čekání na fór". Ano, je to boží, ale není to tak úplně pro mne. (07.10.2009)