Dům ďábla

Neznámy mladík, režisér a určite i intenzívny filmový fanúšik Ti West pre nás prichystal na pochmúrnu jeseň veľmi príjemné, hororové prekvapenie. Minimalistická, interiérová snímka ma primäla prakticky bez dychu sledovať výraznú väčšinu filmu, ktorá primárne vsádza na nepríjemné, skľučujúce pocity, ktoré zažíva mladá dievčina, skvelá Jocelin Donohue, v odľahlom dome. Áno, The House of the Devil, snímka stvorená amíkmi, ktorých hororovú produkciu posledných rokov poľahky valcuje európska konkurencia, pracuje veľmi intenzívne s atmosférou a celkovou, dobovou štylizáciou a preto môže byť pre niektorých akciechtivých divákov nudnou zívačkou, no zarytý hororový fajnšmeker, neopovrhujúci explicitnými masakrami ani pocitovými hrami s divákovou fantáziou, musí byť určite spokojný. Pripočítajte si k tomu príjemné herecké obsadenie, i keď otravnej kamarátke hlavnej hrdinky som prial smrť od úvodných minút, na svojskej manželskej dvojici, ktorú stvárnili Tom Noonan, jeho výšku využil režisér veľmi pekne už pri jeho prvej scéne a bývalá warholovská herečka Mary Woronov, som si skutočne zgustol a dostanete snímku, ktorá pohladí oko i dušu každého milovníka temnej zábavy. 70% (04.12.2009)

Tak tohle si jednou za čas nechám líbit velice rád! Skvělá napodobenina atmosférických (okultních) hororů z přelomu 70. a 80. let. Od hudby, přes titulky, až po určité milé scénáristické berličky (Co udělá hrdinka v klíčový moment? Ano, ... - nechci spoilerovat). Pro člověka zvyklého na moderní horory, kdy divákovu pozornost probudí každých pět minut nějaká laciná lekačka, je tenhle film peklem. V příjemném i nepříjemném slova smyslu, záleží, jak se k tomu kdo postaví. Atmosféra se buduje v dlouhých záběrech, v nichž hrdinka velice pomalu prochází prázdnou barabiznou, nikde nic, jen tísnivá hudba a sem tam nějaký prapodivný zvuk. A ne a ne něco vybafnout. Někdo u toho usne (imho většina diváctva), někdo naopak bude napjatý jak struna. Podle hodnocení je očividné, do které skupina spadám já. Závěrečná divácky vděčnější "akčnější" patnáctiminutovka je poměrně sympatickým způsobem přestřelená, atmosférické inferno z prostřední části však nepřekonává. Horror movie of the year (31.10.2009)

Najprv sa ospravedlňujem fanúšikom hororových muvies za toto hodnotenie ( beztak viem , že som krypel a buzík, idiot a čurák.. ) , ale dovoľte mi objasniť " very short and sweet " prečo vlastne tak. 1. Do prvej hodiny a 15tej minúty to bol film Babysitter Wanted ( 2008 ) , pričom i napriek tomu, že som to kukal o 11tej v noci a so slúchadlami na ušiach , tak ani jedna ľakačka nezabrala . To bolo doposiaľ za 2 nádejné hviezdičky . 2. Tak debilný a trápny koniec zmazal i tie dve nádejné hviezdičky. Bohužial , Ti West i napriek tomu, že atmosféra 80. rokov , ktorú vytvoril, je nepopierateľná, nevie točiť filmy, ale iba sračky !!! (20.03.2010)

Za 400 dolarů bych se taky čtřičtvrtě hodiny procházel prázdným barákem. Inu, touha po penězích mládež napříč lety neopouští. The House of the Devil je sympaticky poučené dílo (častá sebereflexe žánru), které se vrací třicet let zpátky a nabízí něco diametrálně odlišného, než většina dnešních MTV hororů. Schválně nezačíná lekačkou a není prokládána sekundovými flashbacky na něco hnusného. Strašidelné momenty jsou donekonečna odkládány, ale protože se jakožto hororoví diváci chceme bát, mnohem větší děs díky tomu budí i scény v podstatě neděsivé (nikdy dřív jsem sebou necuknul při pohledu na ostříhané vlasy). Důsledné osmdesátkové stylizaci podléhá prostředí, chování protagonistky i kamera. Dlouhé záběry, znepokojující úhly, detaily znemožňující nám mít přehled o prostředí. Poctivá práce, žádná prvoplánová hra na efekt. Rozpaky vzbuzuje až finále, zbrkle dohánějící po celou dobu zanedbávané. Větší radost by mi udělalo provokativní „vyšumění“ do prázdna, utnutí v tom nejlepším. Na druhou stranu, trpělivost si žádá své ovoce a bez eklektické patnáctiminutovky by se The House of the Devil ani nemohl nazývat hororem. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Němi, sidzej (01.08.2010)

Amerika byla v sedmdesátých letech posedlá okultismem a uctíváním satana. Ne že by byl na každém dvorečku vedle psí boudy nakreslený panenskou krví pentagram, ale tak nějak to patřilo do kultury Spojených států amerických. Vzniklo proto hodně béčkových filmů těžících z tohoto fenoménu. A Ti West je měl asi hodně rád, protože před pár lety vzal kameru, pár tisíc dolarů a natočil poctu tomuto subžánru. A jakou. Můžete se těšit na velmi pomalu budované napětí, kdy kamera skoro až fetišisticky projíždí každým koutem starého a děsivého domu a sleduje při tom mladou a nevinnou hrdinku, na kterou se něco chystá. Pokud chcete lekačku každých pět minut, jděte o dům dál (doslova). Tady je to opravdu o té děsivé atmosféře, které budete muset podlehnout. (25.02.2024)