Dům ďábla

je úplne jasné, o čo sa film snaží a za túto snahu dávam autorovi hviezdičku naviac, pretože v dnešnom svete, kde v žánri horor dominujú a prevládajú dve výrazné línie - a obom ide buď o lacný efekt alebo prekročenie hranice brutality, či o silenú pointu a dôraz na "mechanické" ľakanie - je tento počin a pokus o istý návrat k hororvej tradície rokov sedemdesiatych, s budovaním atmosféry a stavaním na stupňujúcom napätí naozaj ojedinelý a chvályhodný, bohužiaľ však výsledok nie je taký účinný a k vzorom, ktoré kopíruje či sa im približuje, má ďaleko, čo je hlavne smutným dôsledkom trestuhodne slabého a neoriginálneho scenára a mdlého herectva, miestami až iritujúceho; (31.03.2013)

Trapná nuda hrající si na oživení 80.kových klasik "temných domů", která se snaží možná strašit, ale pouze nesmyslně nudí ... Předkládá divákovi indicie, aby si ten stále říkal "O co tady sakra jde?!", aby se v posledních 20 minutách změnila v naprosto trapnou a opět nesmyslnou krvavou řezničinu. Samotný závěr je až uboze neoriginální a dokáže tak akorát naštvat ... kdy si divák řekne "a kvůli tomuhle jsem byl 90 minut přilepenej na obazovce?". Kdyby film alespoň pořádně budoval atmosféru, ale prostě se mu to nedaří ... Nic moc, tohle mne prostě nebavilo ani nezaujalo ... (13.02.2010)

Na "The House of the Devil" se zpravidla oceňuje především věrná stylizace do formy osmdesátkových hororů, ale již méně se zdůrazňuje, že tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Ti Westem nevytvořili poctu či reminiscenci na styl minulé doby. Jejich práce se stylem a postupy žánru je mnohem konstruktivnější, ostatně jistým důkazem může být fakt, že film vůbec neobsahuje žádné odkazy na starší tituly. Toto není retro, neboť retro ze své podstaty je jen módní osvojení něčeho, co bylo módní dříve. "The House of the Devil" by i v 80. letech byl naprosto originální a strhující film. Zvolený styl zde umožňuje, aby se diváci přijali vyprávění, které je diametrálně odlišné ode všeho, co dnes v hororu vzniká. Namísto dravého tempa, excesivních senzací či prvoplánových lekaček zde přichází až delikátně budované napětí. To de facto stojí na převrácení základního principu hororů – zpravidla totiž cosi neuchopitelného vstupuje do každodenní existence postav, tentokrát ale obyčejná postava vstupuje do neuchopitelného hororového domu. Hrdinka se v domě, kam přišla na základě inzerátu na hlídání dětí, chová naprosto přirozeně (lépe řečeno typicky pro hrdinky filmů 80. let, takže volá kamarádce, kouká na televizi, jí pizzu a tancuje na hudbu z walkmanu), ale právě prostředí, do něhož vstupuje je neuchopitelné. Vyprávění dává divákům více informací než hrdince a tak napětí vyvstává z toho, kde se hrdince něco stane či kdy objeví to, o čem diváci již vědí. Většina záběrů z prostředí titulního domu je kompozičně pojatá tak, že okolo hrdinky je ponechán velký volný prostor, který ji jakoby ohrožuje – to nejen v převládajících větších záběrech, ale i v polodetailech a detailech. Ačkoli film stojí na stylu a většinu času se doslova nic neděje a pouze se buduje napětí, má film i chytrý scénář, jehož poučenost žánrem se projevuje jakoby mimoděk (třebas tím, že se hrdinka nechová jako typický žánrový moula a při vstupu do neznámého prostoru si vždy rozsvítí). Nadšení zámořské kritiky je tentokrát naprosto oprávněné - "The House of the Devil" je nejnápaditější a také řemeslně nejvytříbenější původní americký horor posledních let. (10.11.2009)

Mladá studentka zareaguje na inzerát, ve kterém se hledá chůva. Netuší však, že spadla do osidel satanského kultu a hlídání dítěte byla jen záminka, jak nalákat další oběť do honosného domu na odlehlém venkově, jehož postarší obyvatelé vyhlížejí přinejmenším podivně. Jenže vidina snadno vydělaných peněz je pro nemajetnou studentku mnohem lákavější než varovné pocity. Tohle je horor, u kterého budete mít (ne)příjemné mrazeníčko v zádech až do finále, které mohlo být sice zběsilejší, ale hlavně dívka přeživší evidentní průstřel hlavy, není zrovna to, za co bych mohl režiséra a scenáristu Ti Westa pochválit. On zaslouží velkou pochvalu za vynikající vybudování strašidelné až tíživé atmosféry, perfektně vystihl atmosféru a autentický styl 80 let, včetně úvodních a závěrečných titulek a hlavní představitelka Samanthy Jocelin Donahue sem perfektně zapadla. Poslední dobou není mnoho hororů, u kterých by se dalo spolehlivě bát a proto si tenhle zaslouží výjimečnou péči, ačkoliv nějaká ta piha na kráse se najde. Film byl natočen podle údajně nevysvětlitelných faktů a nebýt toho přehnaného konce, tak bych tomu i věřil. Mé hodnocení: 70% (30.01.2011)

Najradšej by som dal iba 3*, lebo scenár proste nie je zázrak. Ale nedá mi to. Nemôžem. Poprel by som tým v sebe niečo temné a hororové, niečo, vďaka čomu od detstva vyhľadávam horory. The House of the Devil je v rámci možností pecka, ale osobne by som ju predsa len zrejme odporúčal skôr tvrdým hororovým fanúšikom, než divákom, ktorí si pozrú 10 light hororov do roka. Na tomto filme oceňujem skvelú retro atmosféru, kedy od začiatku viete, že niečo je strašne zle, ale neviete ČO presne. No tušíte, že to nič pekné nebude a že to radšej hádam ani nechcete vidieť. Body k dobru aj za výborný kasting (zábavná Greta Gerwick, mrazivý Tom Noonan a sympaťáčka Jocelin Donahue) a skvelý dom. (23.04.2020)