Dům ďábla

Kde se vzal, tu se vzal, Ti West a nenapadny bonbonek. __ "Dabluv dum" svou duslednou retro stylizaci (vcetne vyrysovanych bombardaku hlavni hrdinky), ktera neparoduje ani se nevystavuje na odiv, odkazuje na vsechny ty uzasne horory s brakovym nametem, ktere mely v '70 & '80 zlaty vek. Pribeh je opravdu velmi jednoduchy a prakticky ho shrnuje nazev, ale West se plne soustredil na oldschoolovou hororovou atmosferu, ktera casto pripomene to nejlepsi napr z Carpenterova "Vládce temnot" nebo Polanskiho "Rosemary má děťátko". A i kdyz prostredni tretinu tvori jen des z rozlehleho domu a temer zadny dej, se sympatickou Jocelin Donahue a znacne 'zneklidnujicim' Tomem Noonanem ma naboj i ta nejpomalejsi pasaz a West i dik nim vycaroval neuveritelne napjate hororove momenty, kde budouci nebezpeci hnusne vysi ve vzduchu. Vlastne jediny negativni pocit z filmu byl, kdyz jsem se podival priposrany na stopaz a zjistil, ze je temer konec. __ Uvodni a zaverecne titulky jsou slast! (20.02.2010)

Za 400 dolarů bych se taky čtřičtvrtě hodiny procházel prázdným barákem. Inu, touha po penězích mládež napříč lety neopouští. The House of the Devil je sympaticky poučené dílo (častá sebereflexe žánru), které se vrací třicet let zpátky a nabízí něco diametrálně odlišného, než většina dnešních MTV hororů. Schválně nezačíná lekačkou a není prokládána sekundovými flashbacky na něco hnusného. Strašidelné momenty jsou donekonečna odkládány, ale protože se jakožto hororoví diváci chceme bát, mnohem větší děs díky tomu budí i scény v podstatě neděsivé (nikdy dřív jsem sebou necuknul při pohledu na ostříhané vlasy). Důsledné osmdesátkové stylizaci podléhá prostředí, chování protagonistky i kamera. Dlouhé záběry, znepokojující úhly, detaily znemožňující nám mít přehled o prostředí. Poctivá práce, žádná prvoplánová hra na efekt. Rozpaky vzbuzuje až finále, zbrkle dohánějící po celou dobu zanedbávané. Větší radost by mi udělalo provokativní „vyšumění“ do prázdna, utnutí v tom nejlepším. Na druhou stranu, trpělivost si žádá své ovoce a bez eklektické patnáctiminutovky by se The House of the Devil ani nemohl nazývat hororem. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Němi, sidzej (01.08.2010)

je úplne jasné, o čo sa film snaží a za túto snahu dávam autorovi hviezdičku naviac, pretože v dnešnom svete, kde v žánri horor dominujú a prevládajú dve výrazné línie - a obom ide buď o lacný efekt alebo prekročenie hranice brutality, či o silenú pointu a dôraz na "mechanické" ľakanie - je tento počin a pokus o istý návrat k hororvej tradície rokov sedemdesiatych, s budovaním atmosféry a stavaním na stupňujúcom napätí naozaj ojedinelý a chvályhodný, bohužiaľ však výsledok nie je taký účinný a k vzorom, ktoré kopíruje či sa im približuje, má ďaleko, čo je hlavne smutným dôsledkom trestuhodne slabého a neoriginálneho scenára a mdlého herectva, miestami až iritujúceho; (31.03.2013)

Vždy mě hned na úvod znechutí reklamní blábol: podle skutečné události. Tomu snad už dnes nikdo nevěří. Naštěstí snímek je dosti mysteriozní na to, než aby mohl zachycovat skutečný příběh. První část snímku je velmi komorní. Ve vzduchu je sice nejasný pocit, že něco není úplně vpořádku, ale jinak příběh teče líně a peřeje v nedohlednu. Jakmile nastane boj o život, vše se rychle změní. Mladá studentka rychle pochopí, že se platí za naivitu a také za to, když si tancuje po domě a přitom rozbíjí (i když nechtěně) drahý porcelán. Rituál je působivě odpudivý a Samanta ukáže, že nehodlá prodat svou kůži lacino. Napětí je sice kolísavé, gore efekty jsou ovšem vydařené. mezi 3 a 4*. (30.03.2012)

Retro horor, který mě skoro celou dobu nudil a u kterého jsem bohužel i usínal se v závěru až neskutečně rozjel a nabídnul opravdu vítečnou přibližně 20 minutovou hororovou podívanou. Opravdu jsem mu chtěl vystřihnout odpad, protože málokdy u filmů usínám, ale díky závěru si tento retro pokus ode mě zaslouží 3 hvězdičky. (15.04.2010)