Dům ďábla

Přiznávám, že osmdesátkové horory v malíku zrovna nemám, pokud ale děsí a napínají tak jako The House of the Devil, vzdělání si s chutí doplním. Ti West dosahuje minimem prostředků (jeden dům, jedna dívka, mrtvolné ticho) maximálního efektu - atmosféra houstne každou minutou, každým dalším otevřeným pokojem, každým rozsvíceným světlem a pak se nikdo nemůže divit, že u obyčejného zazvonění telefonu leknutím nadskočíte. Závěrečná desetiminutovka se nese v trochu jiném duchu (nebudu spoilerovat), výsledku ovšem na působivosti neubírá. Spíš naopak. 80% (05.12.2009)

Kde se vzal, tu se vzal, Ti West a nenapadny bonbonek. __ "Dabluv dum" svou duslednou retro stylizaci (vcetne vyrysovanych bombardaku hlavni hrdinky), ktera neparoduje ani se nevystavuje na odiv, odkazuje na vsechny ty uzasne horory s brakovym nametem, ktere mely v '70 & '80 zlaty vek. Pribeh je opravdu velmi jednoduchy a prakticky ho shrnuje nazev, ale West se plne soustredil na oldschoolovou hororovou atmosferu, ktera casto pripomene to nejlepsi napr z Carpenterova "Vládce temnot" nebo Polanskiho "Rosemary má děťátko". A i kdyz prostredni tretinu tvori jen des z rozlehleho domu a temer zadny dej, se sympatickou Jocelin Donahue a znacne 'zneklidnujicim' Tomem Noonanem ma naboj i ta nejpomalejsi pasaz a West i dik nim vycaroval neuveritelne napjate hororove momenty, kde budouci nebezpeci hnusne vysi ve vzduchu. Vlastne jediny negativni pocit z filmu byl, kdyz jsem se podival priposrany na stopaz a zjistil, ze je temer konec. __ Uvodni a zaverecne titulky jsou slast! (20.02.2010)

Na "The House of the Devil" se zpravidla oceňuje především věrná stylizace do formy osmdesátkových hororů, ale již méně se zdůrazňuje, že tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Ti Westem nevytvořili poctu či reminiscenci na styl minulé doby. Jejich práce se stylem a postupy žánru je mnohem konstruktivnější, ostatně jistým důkazem může být fakt, že film vůbec neobsahuje žádné odkazy na starší tituly. Toto není retro, neboť retro ze své podstaty je jen módní osvojení něčeho, co bylo módní dříve. "The House of the Devil" by i v 80. letech byl naprosto originální a strhující film. Zvolený styl zde umožňuje, aby se diváci přijali vyprávění, které je diametrálně odlišné ode všeho, co dnes v hororu vzniká. Namísto dravého tempa, excesivních senzací či prvoplánových lekaček zde přichází až delikátně budované napětí. To de facto stojí na převrácení základního principu hororů – zpravidla totiž cosi neuchopitelného vstupuje do každodenní existence postav, tentokrát ale obyčejná postava vstupuje do neuchopitelného hororového domu. Hrdinka se v domě, kam přišla na základě inzerátu na hlídání dětí, chová naprosto přirozeně (lépe řečeno typicky pro hrdinky filmů 80. let, takže volá kamarádce, kouká na televizi, jí pizzu a tancuje na hudbu z walkmanu), ale právě prostředí, do něhož vstupuje je neuchopitelné. Vyprávění dává divákům více informací než hrdince a tak napětí vyvstává z toho, kde se hrdince něco stane či kdy objeví to, o čem diváci již vědí. Většina záběrů z prostředí titulního domu je kompozičně pojatá tak, že okolo hrdinky je ponechán velký volný prostor, který ji jakoby ohrožuje – to nejen v převládajících větších záběrech, ale i v polodetailech a detailech. Ačkoli film stojí na stylu a většinu času se doslova nic neděje a pouze se buduje napětí, má film i chytrý scénář, jehož poučenost žánrem se projevuje jakoby mimoděk (třebas tím, že se hrdinka nechová jako typický žánrový moula a při vstupu do neznámého prostoru si vždy rozsvítí). Nadšení zámořské kritiky je tentokrát naprosto oprávněné - "The House of the Devil" je nejnápaditější a také řemeslně nejvytříbenější původní americký horor posledních let. (10.11.2009)

Rozhodne treba oceniť originálny prístup. Stvárnenie dobovej atmosféry bolo dokonalé a prepracované do najmenších detailov. To najlepšie na filme bolo postupné budovanie a gradovanie atmosféry, vlastne už od samého začiatku. Strach hlavnej hrdinky bol uhrančivý a veľmi presvedčivý, vynikajúci herecký výkon. V hororoch však očakávam splnenie aspoň jednej podmienky z nasledovných: ľakačky, strašidelný bubák alebo krvavý masakrík. Pokiaľ nie je splnená ani jedna, nemôžem ísť s hodnotením vyššie ako len priemer. 60/100 (17.05.2014)

Nechci tady hanit horrory 80. let, ale tohle je střela do vákua. Na jednu stranu film sebejiště buduje hned od začátku silnou znepokojující atmosféru a diváka dobře vyladí do nervózního stavu. Jenže! Slovo promarněný čas je pro House of the Devil ještě slabý výraz. Místo nějaké scenáristické invence totiž ubíjí neskutečně dlouhou nudnou pasáží, kde by bylo dějovým zvratem i spláchnutí záchodu. Nekonečné čekání je korunováno nevalným koncem, a tak nad pěknou stylizací převládá negativní dojem. Alternativa: Skeleton Key. (22.05.2011)