Dům ďábla

Aké jednoduché je vrátiť sa atmosférou do hororov 80. rokov! Vtedy sa točilo jednoducho úplne inak. Miesto rýchlych strihov a množstva očakávaných a lacných lakačiek sa kládol dôraz na budovanie atmosféry už od začiatku filmu. Možno to má pomalý rozjazd, no zvedavosť ako sa dej bude vyvíjať je veľmi veľká. Po príjazde hlavnej hrdinky do domu som spozornel a od filmu som sa nevedel odtrhnúť. Aj keď sa vlastne vo filme nič poriadne v prvej polovici nedeje, natočené je to brilantne. Strach z neznáma, pochybnosti, vnútorný nepokoj a napatie som pociťoval neustále. Stále sa to stupňovalo až do akčnejšieho finále. Vymyslené je to celé naozaj veľmi dobre, ale po skončení filmu som si hovoril, že keby tvorcovia pritlačili na pílu viac a už skôr, vystrašil by ma tento horor oveľa viac. Z jednej strany som bol spokojný s kvalitnou robotou (atmosféra filmu je neskutočná), no na strane druhej mi bolo ľúto toho veľkého nevyužitého (strašidelného) potenciálu. Som však veľmi rád, že niečo takéto v dnešnej dobe vzniklo. Po dnešných hororoch plných rýchleho klipovitého strihu, tuposti, lacných lakačiek, bezhlavého násilia a vrážd pôsobí The House of the Devil ako balzam na hororovú dušu. (07.11.2011)

Na "The House of the Devil" se zpravidla oceňuje především věrná stylizace do formy osmdesátkových hororů, ale již méně se zdůrazňuje, že tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Ti Westem nevytvořili poctu či reminiscenci na styl minulé doby. Jejich práce se stylem a postupy žánru je mnohem konstruktivnější, ostatně jistým důkazem může být fakt, že film vůbec neobsahuje žádné odkazy na starší tituly. Toto není retro, neboť retro ze své podstaty je jen módní osvojení něčeho, co bylo módní dříve. "The House of the Devil" by i v 80. letech byl naprosto originální a strhující film. Zvolený styl zde umožňuje, aby se diváci přijali vyprávění, které je diametrálně odlišné ode všeho, co dnes v hororu vzniká. Namísto dravého tempa, excesivních senzací či prvoplánových lekaček zde přichází až delikátně budované napětí. To de facto stojí na převrácení základního principu hororů – zpravidla totiž cosi neuchopitelného vstupuje do každodenní existence postav, tentokrát ale obyčejná postava vstupuje do neuchopitelného hororového domu. Hrdinka se v domě, kam přišla na základě inzerátu na hlídání dětí, chová naprosto přirozeně (lépe řečeno typicky pro hrdinky filmů 80. let, takže volá kamarádce, kouká na televizi, jí pizzu a tancuje na hudbu z walkmanu), ale právě prostředí, do něhož vstupuje je neuchopitelné. Vyprávění dává divákům více informací než hrdince a tak napětí vyvstává z toho, kde se hrdince něco stane či kdy objeví to, o čem diváci již vědí. Většina záběrů z prostředí titulního domu je kompozičně pojatá tak, že okolo hrdinky je ponechán velký volný prostor, který ji jakoby ohrožuje – to nejen v převládajících větších záběrech, ale i v polodetailech a detailech. Ačkoli film stojí na stylu a většinu času se doslova nic neděje a pouze se buduje napětí, má film i chytrý scénář, jehož poučenost žánrem se projevuje jakoby mimoděk (třebas tím, že se hrdinka nechová jako typický žánrový moula a při vstupu do neznámého prostoru si vždy rozsvítí). Nadšení zámořské kritiky je tentokrát naprosto oprávněné - "The House of the Devil" je nejnápaditější a také řemeslně nejvytříbenější původní americký horor posledních let. (10.11.2009)

Najprv sa ospravedlňujem fanúšikom hororových muvies za toto hodnotenie ( beztak viem , že som krypel a buzík, idiot a čurák.. ) , ale dovoľte mi objasniť " very short and sweet " prečo vlastne tak. 1. Do prvej hodiny a 15tej minúty to bol film Babysitter Wanted ( 2008 ) , pričom i napriek tomu, že som to kukal o 11tej v noci a so slúchadlami na ušiach , tak ani jedna ľakačka nezabrala . To bolo doposiaľ za 2 nádejné hviezdičky . 2. Tak debilný a trápny koniec zmazal i tie dve nádejné hviezdičky. Bohužial , Ti West i napriek tomu, že atmosféra 80. rokov , ktorú vytvoril, je nepopierateľná, nevie točiť filmy, ale iba sračky !!! (20.03.2010)

Neoriginální, předvídatelné, zbytečně stylizované. Hororová rozprávka na jedno pozretie, které by však bylo nespravedlivé upřít určitou zajímavou atmosféru a precizní retro-zpracování. Nudné to nebylo, nějaké napětí by se na cine-voltmetru jistě dalo naměřit, ale vykrádání satanistické tématiky a snaha o oživéní 80. let ve mně vzbuzují rozpaky. Stejně tak i nepříliš dotažený scénář. Po celou dobu je divákovi vnucována nejistota - "co se to vlastně děje?", ačkoli se to dá ke škodě filmu vytušit od samého začátku. Samantha postupně naráží na určité podivnosti, ale než by to v ní vzbudilo silnější reakci (a ve filmu gradaci napětí), vrací se po nezbytném úleku k pizze... V závěrečné části se všechno odehrálo tak rychle - a z pohledu záporných postav nehorázně zpackaně - že jsem měl pocit určitého zklamání, neadekvátnosti dlouhé přípravy a neakčnosti 3/4 filmu. Průměrný horor, který těží z minulosti. Nenadchne ani neurazí. (01.08.2010)

Řemeslně solidní (kvalitní kamera, zvuk, hudba, svícení, herecké výkony) s pěkným barákem a postupně houstnoucí atmosférou, leč po čertech nedějové. Rejža Ti West rozhodně nikam nespěchá a ani netlačí na pilu - jen dostat se do titulního baráku trvá hrdince celou první nijak extra záživnou třetinu filmu, aniž by se stalo něco hororového, další třetinu se hrdinka po domě prdelí a jen tu a tam někde něco zašramotí a poslední třetina s akčním krvavým finálem to rozhodně nerozsvítí, obzvlášť pokud čekáte nějakou zajímavou pointu. (06.09.2014)