Dům ďábla

Za 400 dolarů bych se taky čtřičtvrtě hodiny procházel prázdným barákem. Inu, touha po penězích mládež napříč lety neopouští. The House of the Devil je sympaticky poučené dílo (častá sebereflexe žánru), které se vrací třicet let zpátky a nabízí něco diametrálně odlišného, než většina dnešních MTV hororů. Schválně nezačíná lekačkou a není prokládána sekundovými flashbacky na něco hnusného. Strašidelné momenty jsou donekonečna odkládány, ale protože se jakožto hororoví diváci chceme bát, mnohem větší děs díky tomu budí i scény v podstatě neděsivé (nikdy dřív jsem sebou necuknul při pohledu na ostříhané vlasy). Důsledné osmdesátkové stylizaci podléhá prostředí, chování protagonistky i kamera. Dlouhé záběry, znepokojující úhly, detaily znemožňující nám mít přehled o prostředí. Poctivá práce, žádná prvoplánová hra na efekt. Rozpaky vzbuzuje až finále, zbrkle dohánějící po celou dobu zanedbávané. Větší radost by mi udělalo provokativní „vyšumění“ do prázdna, utnutí v tom nejlepším. Na druhou stranu, trpělivost si žádá své ovoce a bez eklektické patnáctiminutovky by se The House of the Devil ani nemohl nazývat hororem. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Němi, sidzej (01.08.2010)

Štylistické cvičenie na tému 70s/80s proto-slasher/satan horror za maximum. Asi najvernejšie retro, aké som kedy videl. Úplne podmanivá atmosféra strašidelných hororov konca sedemdesiatych rokov by sa dala krájať. Štylistická nuda prvých 3/4 filmu ma prekvapivo celkom bavila a koniec to je už klasický strašidelný horor, aký bol v tej dobe bežný, no teraz je to ako blesk z jasného neba. (23.08.2012)

Neoriginální, předvídatelné, zbytečně stylizované. Hororová rozprávka na jedno pozretie, které by však bylo nespravedlivé upřít určitou zajímavou atmosféru a precizní retro-zpracování. Nudné to nebylo, nějaké napětí by se na cine-voltmetru jistě dalo naměřit, ale vykrádání satanistické tématiky a snaha o oživéní 80. let ve mně vzbuzují rozpaky. Stejně tak i nepříliš dotažený scénář. Po celou dobu je divákovi vnucována nejistota - "co se to vlastně děje?", ačkoli se to dá ke škodě filmu vytušit od samého začátku. Samantha postupně naráží na určité podivnosti, ale než by to v ní vzbudilo silnější reakci (a ve filmu gradaci napětí), vrací se po nezbytném úleku k pizze... V závěrečné části se všechno odehrálo tak rychle - a z pohledu záporných postav nehorázně zpackaně - že jsem měl pocit určitého zklamání, neadekvátnosti dlouhé přípravy a neakčnosti 3/4 filmu. Průměrný horor, který těží z minulosti. Nenadchne ani neurazí. (01.08.2010)

Retro horor, který mě skoro celou dobu nudil a u kterého jsem bohužel i usínal se v závěru až neskutečně rozjel a nabídnul opravdu vítečnou přibližně 20 minutovou hororovou podívanou. Opravdu jsem mu chtěl vystřihnout odpad, protože málokdy u filmů usínám, ale díky závěru si tento retro pokus ode mě zaslouží 3 hvězdičky. (15.04.2010)

Ti West všechny svoje filmy točí hlavně pro sebe, nikoliv pro masy. Tenhle chlápek očividně má nakoukáno hodně - ví co divák vyžaduje, ale záměrně na to kašle, a plní si SVŮJ dětský sen. Proto se mu pokaždé podaří rozdělit publikum na dva tábory: na ty, co jeho snímky nenávidí a opovrhují jimi, a na ty, co jeho práci naopak respektují a baví je. West pracuje hlavně s náznaky tušeného zla a nemilosrdně dlouhým očekáváním na zlomový okamžik. Za to lekacími momenty rozhodně šetří, asi se mu nezdají pro příběh důležité. Takže jeden divák je pak samozřejmě nasraný ("Co je to za horor, když se každých pět minut neleknu?!"), druhý je spíš nadšen po stránce řemeslné. A přesně to je případ jak House of the Devil, tak novějšího The Innkeepers. West zkrátka někoho nudí, jiného baví. A mě si rozhodně získal. (14.02.2012)