Symptom Pandorum

Mé pocity z tohoto sci-fi hororu dobře vystihl komentář kOCOURa. Na jedné straně je film pevně ukotvený v béčkových vodách, a to ani ne tak rozpočtem, jako spíš celkovým provedením a brakovými motivy, ať už ve scénáři nebo v režijním pojetí, na druhé straně má na klasické béčko velmi slušné herecké výkony přinejmenším v případě ústřední herecké dvojice, má i slušný vizuál, který navozuje přinejmenším v některých scénách náležitě klaustrofobickou atmosféru tajemna a hrůzy, a co je hlavní, má námět, který skýtá obrovský potenciál a za určitých okolností by mohl vést k špičkovému výsledku. Ty okolnosti by znamenaly vyladění scénáře a zejména filmových dialogů, při kterých jsem se musel místy kousat do rtů, abych zadržel smích, ukázat příšerky mnohem později a pozměnit jejich podobu tak, aby nevypadaly jako z duchařského hororu typu Hellraiser a hlavně si dát práci s charaktery hrdinů a s vyházením spousty klišoidních pitomostí. Symptomu Pandorum neupírám zábavnost, schopnost v některých momentech postrašit a v jiných vybudit napětí, ale s tímhle provedením je to kousek, který bych si vychutnal, řekněme, ve 14 letech a v dnešní době musím zkoušet vypínat mozek nebo brát dění na plátně s obrovským nadhledem. Celkový dojem: 50 %. (30.09.2010)

Solidní a hlavně amosférický sci-fi horor, který má v rukávu pár moc pěkných es. Foster i Quaid jsou hodně dobří a právě první jmenovaný tahá celý film kupředu. Závěrečné překvápko mě dostalo a vůbec jsem mile překvapen celým vyzněním filmu. Tenhle styl se mi prostě zamlouvá. Nenudil jsem se ani na chvilku. (10.11.2009)

Pekelně super Ben Foster a nekonečná zásoba rozlamovacích světel. Jinak mix několika jiných filmů s atmosférou Horizontu události, kterou po slibném rozjezdu zabíjí střih. Vůbec nechápu, proč je tenhle epileptismus v posledních letech tak oblíbený. Ale nakonec zas taková škoda není, protože po půl hodině to začne být blbé ve všech ohledech. (24.12.2009)

Začalo to Heinleinovými Sirotky Oblohy, pro mě osobně vrcholilo Aldissovým Nonstopem, ale kvalitně žilo dál, třebas v podobě Harrisonova Zajatého vesmíru. Řeč je o kosmické lodi vyslané za účelem osídlení vesmírných dálav, jejíž posádka tak docela neví, co se to nyní s lodí děje. V Pandoru nejsou příčinnou neznalostí řady generací, ale amnézie způsobená dlouhodobou hibernací. Rozdíl je to podstatný jen v tom, že v Pandoru všichni vědí, že jsou na kosmické lodi. Jaký nečekaný faktor však může vyhodit z kolejí největší triumf technického umu všeho lidstva? Je to trapné, ale jsou to zombíci. Sice nejenom oni, ale právě technonemrtví jsou mlýnským kamenem, který Alvart svému filmu přivázal ke krku a ten pak zpola utonul v šestákových vodách. Škoda, první minuty filmu si uzurpovala opuštěná, skřípotem naříkající, blikáním o pozornost žadonící a temná loď, v které se není koho zeptat, co se stalo, natož jak. Uzurpovala je a očarovala. Vidím, pravda, že tu loď navrhovali filmaři spíše než inženýři, ale může mi to vadit, když jako inkubátor strachu a paranoie svůj úkol plnila na sto procent? Nemohla by mít taková loď lepší obyvatele než paranoidní sexy Němku s doktorátem v bojové gymnastice, Vietnamce cvičeného v boji s čímsi na způsob naginaty, kůsy či čeho (jenže zubatější, poněvadž zubaté zbraně jsou filmovější), negroidního gangsta šamana a dva pány piloty? A samozřejmě ty zombíky... Také bych velmi ocenil, kdyby šokující závěrečná odhalení byla šokující i pro ty, kdo již něco o generačních a podobných lodích četli a nějaký ten film viděli. Ale máš kliku, Pandorum, Elysium, ta loď milá, ta ti tu třetí Subjektivovu hvězdu vybojovala. (08.03.2010)

Sci-fi horory nemám moc v lásce. Do tohohle jsem se tím pádem nijak nehrnul, ale nakonec mě o to víc potěšil. Rok 2174, naše přelidněná a vyčerpaná planeta je v koncích, startuje záchranná vesmírná loď. Její mise: uchování lidstva na jiném, vzdáleném a Zemi podobném světě. Vrženi do děje jsme současně s hlavním hrdinou, který se probouzí z hibernace a zpočátku ví úplný hovno. Na lodi nic nefunguje jak má, situace se s bližším poznáním jen a jen zhoršuje. Jak brzy zjistí, poflakování se v komplexním systému temných chodeb těžce smrdí průserem... Pocit neznáma, napětí, strachu, v úvodu i klaustrofobie - to vše zvládá PANDORUM na jedna. Nechybí ani taková ta sci-fi rozmáchlost a tíživost situace, plus celkově dost solidní atmosféra. Taktéž nechybí úplně (nechci a nemůžu moc prozradit) výtečná bestiální stvoření. A ze všeho nejvíc jsem se divil, že to působí celkem velkolepě a vůbec ne lacině. Nevím jestli to stálo nějaký větší prachy (řekl bych že ne), každopádně v tomto ohledu nemám jedinou námitku - dobré i na dnešní supertrikovou dobu. Prostředí, masky i triky, to vše se vydařilo, nic není cítit amatéřinou. A ještě jedno velké plus: děj se neustále, neodhadnutelně a zajímavě sune kupředu, nevybalí všechny trumfy hned v úvodu. Naopak, dozvídáme se vlastně téměř až do úplného závěru. Takže dle mého názoru velmi povedený film, který může zaujmout jak fandu sci-fi, tak hororu, tak obojího, tak ani jednoho. P.S. dá se brát i jako takový vesmírný DESCENT. (15.02.2010)