Mlčanie Lorny

Od této bratrské režisérské dvojice jsem doposud viděl pouze snímek L' Enfant. Le Silence de Lorna je pak dalším snímkem, který se velmi emotivně dotýká sociálních témat. Jedinou výtkou z mé strany je snad závěr, který mi přišel o něco víc protahovaný, než by bylo záhodno, přesto - pokud nemáte problém s evropskou tvorbou - mohu jen doporučit. (09.02.2010)

Prostě vyprávěný zlomek nevyslovitelného příběhu ženy, která se jako většina lidí teprve na osudové hraně života a smrti učí rozumět ostatním i sobě samé. A to ostří je jako vždy předlouhé a nestejnoměrně naostřené. Banální obrazy, vyprázdněné scény, neporozumivé pokusy o stejně zbytečný dialog, končící canettiovskou „ejakulací, jež bídně živoří v gramatice,“ listují životem s neobvyklou (anebo až příliš běžnou) lhostejností, až se nakonec zdá, že se nic neodehrává. Nekonečné stopování chůze, nakládání s věcmi, oblékání a svlékání, všech všedních, cyklicky se opakujících úkonů, těch neduživých přírodnin lidské kultury, ale konečně vrcholí záhadným – a jediným skutečným, ryzím – dialogem, hovorem odevzdávajících se těl, nad nimiž snad i duše jenom žasnou. Mlčení, které ženu obklopuje, skličuje jako plíce, které se nedokáží naplno nadechnout, a zastavuje jakýkoliv pohyb přinejlepším v půli. Její cesta se tak ani nerozeběhne: otáčí se, jako by chtěla najít a pohltit svůj počátek. Vše se mění až s vírou v těhotenství, které vyváží spoluúčast na zločinu. Když žena počíná ke svému dítěti promlouvat, začíná její hlas konečně ožívat životem, a rodí se vedle nové bytosti také mateřština, dosud nejistý, nejvýš podvědomý led, přes nějž lze uniknout vsugerovaným vlkům. (09.12.2017)

Ze začátku trochu komplikované ve smyslu rozdělení sympatií, ale člověk je v podstatě vržen do rozehraného příběhu a chvilku trvá než se chytne. Od momentu, kdy se tak stane, jde ale o minimalisticky strhující sled událostí, které doznívají tak jak začaly, tedy náhle (chcete-li předčasně) a bez ukotvení. Za reálnou atmosféru vděčíme jednak bez výjimky přesným hereckým výkonům a v neposlední řadě střídmé a věcné režii i kameře. 85% (27.04.2009)

Po silnom zážitku z Dieťata bratov Dardennovcov som sa "tešil" na podobnú emocionálnu pecku..Lorna ma ale zvláštnym sposobom iritovala, nedokázal som sa ani na chvíľu stotožniť s jej konaním. Ani pri Dieťati mi to nešlo, ale samotný príbeh, sposob, akým bol vystavaný, ma úplne odrovnal. Zmätok v Lorne sa síce na mňa preniesol, ale zároveň má dráždil, vadil mi, emocionálne ma znepokojil, nie ale tým, čo sa na plátne dialo ako také, ale že sa to na seba nabaľovalo a nedostavila sa ani chvíľková katarzia..a preto ani záver na mňa nezafungoval a z kina som odchádzal otupený.. (28.02.2009)

Skličující, ale ne beznadějný film; až nepříjemně skutečné drama, které se nesoustředí jen na sociální otázky - jakkoliv věrohodně je v něm svět přistěhovalců v "blahobytné Belgii" zachycen - ale především na lidské charaktery, na zápasy v duši. Sledujeme tichý přerod albánské imigrantky Lorny, pro niž se druhý člověk, feťák Claudy, jehož si vzala kvůli občanství, postupně stává z věci člověkem, ne prostředkem, ale cílem. Utkvělo mi v srdci nekolik krásných okamžiků: například nečekaná milostná scéna (byť trochu příliš dlouhá), kde je sex mnohem spíše projevem sebedarování než chtíče. Ocenění poroty v Cannes za scénář však moc nechápu. Film v poslední třetině příliš dějově zrychlí a zhoustne, takže divák ukolébaný pomalým rytmem vyprávění najednou lapá po dechu, přemýšlí, co se to vlastně na plátně stalo a příběh se mu mírně odcizí. Zkratkovitsot začne vadit. Navzdory tomuto nedostatku si minimalismu bratří Dardennů cením - podivuhodně pravdivě a bez kašírování totiž spájí sociální výpověď s duchovnem. Dával-li bych zlatou palmu, pak za režii. Jako jiné dardennovské filmy, ani Lorna nepotěší, nepobaví, neposkytne únik... kdo jí však bude ochoten věnovat pozornost, mnoho si odnese - přinejmenším jednu užitečnou jizvu navíc. Ale Bohu díky za takovéto chirurgické zákroky na duši, pomáhají člověka léčit z jedovatého opojení, do něhož se v multikinech - chrámech eskapismu - často tak ochotně vrhá. (23.02.2009)