Mlčanie Lorny

Ze začátku trochu komplikované ve smyslu rozdělení sympatií, ale člověk je v podstatě vržen do rozehraného příběhu a chvilku trvá než se chytne. Od momentu, kdy se tak stane, jde ale o minimalisticky strhující sled událostí, které doznívají tak jak začaly, tedy náhle (chcete-li předčasně) a bez ukotvení. Za reálnou atmosféru vděčíme jednak bez výjimky přesným hereckým výkonům a v neposlední řadě střídmé a věcné režii i kameře. 85% (27.04.2009)

Po silnom zážitku z Dieťata bratov Dardennovcov som sa "tešil" na podobnú emocionálnu pecku..Lorna ma ale zvláštnym sposobom iritovala, nedokázal som sa ani na chvíľu stotožniť s jej konaním. Ani pri Dieťati mi to nešlo, ale samotný príbeh, sposob, akým bol vystavaný, ma úplne odrovnal. Zmätok v Lorne sa síce na mňa preniesol, ale zároveň má dráždil, vadil mi, emocionálne ma znepokojil, nie ale tým, čo sa na plátne dialo ako také, ale že sa to na seba nabaľovalo a nedostavila sa ani chvíľková katarzia..a preto ani záver na mňa nezafungoval a z kina som odchádzal otupený.. (28.02.2009)

Film o jedné v podstatě hloupé malé rybě, která nemá ani náznak kontroly nad svým životem, a i když si sama myslí, že všechno dělá právě proto, aby tu kontrolu nabyla, nakonec musí přijít deziluze. Lorna na mě působí mnohem víc na osobní než sociální úrovni, vlastně jako sociální drama mě nepřišla moc zajímavá, ale to není špatně, protože ona osobní rovina mě zaujala víc, než je u Dardennů běžné. (06.09.2015)

Očekávala jsem silné drama a dostalo se mi spíše skrovně podaného příběhu. Celkově na mě film zapůsobil jako velmi kvalitní, ale chladný, emočně prázdný a dějově nepříliš výrazný. Čistě evropský, nezávislý, často soustředěn na záběry beze slov. Z výkonu Arty Dobroshi mám stále poněkud neucelené dojmy. Často jsem chování její postavy ne zcela chápala. A v závěru filmu jsem byla už naprosto ztracena. Zato mě zaujal Jérémie Renier coby zoufalý feťák. Z Mlčení Lorny si budu nejvíce pamatovat "nahou" scénu:) (29.03.2011)

Mám dost ambivalentní pocity, Mlčení Lorny je bezesporu zajímavým kouskem, i když jsem od jeho návštěvy v kině nic moc nečekal, dokázal mě připoutat na celých 100 minut. Přesto po jeho shlédnutí nejsem tak nějak "vnitřně uspokojen". Největší chyba? Vykreslení Lorny jako docela chladnokrevné a cílevědomé ženštiny, které její činy přerostou přes hlavu až do psychického kolapsu nejenže divák nevidí postupně, on se té přeměny jako kdyby ani nedočká, jen špekuluje co je špatně - a to si myslím, že je problém herecký a nechtěný... Jinak tak nějak na nic prstem ukázat nedokážu. Jako pozitivní beru střídmé a střízlivé ztvárnění celého příběhu (hl.hrdinka na plátně stráví spoustu časy mlčky, vykonávajíc různé "obyčejné" úkony - tyto úkony souvisí s dějem a každý chápe, že je Lorna musí vykonat, ve filmu ale na ně jako kdyby nejsme zvyklí, protože většinou nikdo nevidí důvod je ukazovat - to je velmi zajímavý přístup, který si mě nevtíravě našel a já to kvituju s potěšením). To je zhruba všechno co k tomu tak dokážu říct. Kvalitní evropský snímek. 7/10 PS: připojuji se k pochvale pro Jérémie Reniera alias feťáka Claudyho (03.04.2009)