Valčík s Bašírom

Film o hrôzach vojny nakrútený tak nevšedným spôsobom, že tu možná forma trochu prebíja obsah a posolstvo. Animácia je fantastická a originálna hlavne tým ako je zároveň realistická aj schematická. Tieto dve zložky sú v neustálom kontraste a vytvárajú tak jedinečnú atmosféru. Milujem animované filmy v takejto komixovej podobe. Animácia je naozaj strhujúca a rozhodne zaujímavá, postavy sú charizmatické a hudobný doprovod sa taktiež veľmi vydaril. (01.01.2015)

Někdo o tom mluvit nechce a někdo zase svoje vzpomínky rád zveřejní do takovéto podoby, která určitě pro plno lidí bude plnohodnotným zážitkem a zajímavou výpravou do světa lidí, které pomalu celý svět nechápe. Naprosto chápu, že film je kreslený, protože kdyby nebyl, nevím, zdali by plno diváků dokázalo pár scén bez problémů zkousnout, na druhou stranu i animace samotné je hodně zajímavá a nekonvenční a proto dokáže Valčík s Bašírem na plno chytnou a nepustit. I když s tím někdo bude mít problémy. Já neměl a se zaujetím jsem na příběh, nebo spíš vyprávění koukal. Tento film si oskara a další hodnocení určitě zaslouží, protože ne každý je schopný takto o svém životě promluvit. To co se tady objeví totiž jen tak někdo na plátno s plnou syrovostí nedokázal vměstnat snad ještě nikdy. Až nyní. (12.04.2009)

Čekal jsem hodně, dostal něco...hmmm, tak nevím. Válku pamatuju, masakr v táborech Sabra a Šatíla nám omílala televize, tehdy ovšem ČST, každý den dokola. Už jsem asi nějak otupěl nebo zestárl, ale z toho všeho jsem se nijak nepoložil. Pro palestince a židy asi převratný kousek, pro mě spíš raritka. I výtvarně. I když ty Merkavy byly zajímavé dost...:-) (10.02.2009)

Sám režisér se v září 1982 jako voják izraelské armády zúčastnil invaze do západního Bejrútu a byl přítomen u krutých masakrů v táborech. Co tam přesně dělal, jak se s tím po tom vyrovnal a jaké to mělo následky na jeho duši? To se můžeme spíše jen dohadovat, nám divákům nabídl velmi netradiční film, z nějž se dá ale leccos vyčíst a jehož výsledný dojem je ještě posílen autenticitou událostí. (Viz youtube, ale odkaz na něco tak hrozného ode mě nečekejte). I když mě poslední vteřiny filmu překvapily, tak jsem je v tu chvíli nepovažovala za nutné, film měl silnou výpovědní hodnotu i bez nich. Vidím, že většina se necítila citově vydírána, já sice také ne, ale trochu sem cítila, že to do nás Folman ´pere´ trochu nad rámec. Co se týče hudební složky filmu, tak ta byla naprosto perfektní, od disko songu Enola Gay na lodi plavících se vojáků (pojmenováno dle bombardéru, jež shodil atomovou bombu na Hirošimu), který zabodoval na mnoha světových hitparádách počátkem 80. let, až po již zmíněný Haunted ocean, který uslyšíme několikrát v opakující se magické vodní scéně. I když jsem taneční neměla ráda, tak tento waltz bych si s chutí zatancovala znovu. P.S. Vytěsnění nepříjemných zážitků do podvědomí, poté touha po oněch odsunutých vzpomínkách... Válka, utrpení, bezmoc, přátelství a vnitřní síla jedince. Tím vším a nejen tím je pro mě tento originální filmový počin...(43. MFFKV 2008) (13.07.2008)

„Dokud maluješ, je to v pořádku, ale nenatáčej“ zní prosba jednoho z režisérových přátel a je to zároveň nejlogičtější opodstatnění animované formy. Folman si může dovolit ukázat nám nepřikrášlenou pravdu, ale zároveň má obrovský rezervní prostor pro vlastní fantazii, pro ukázáni záběrů, které by jako dokumentarista nikdy nezískal. Sledujeme jakousi objektivní realitu subjektivním pohledem. Reálné události nám vyjma té poslední, zlomové, nejsou zprostředkovány stylem důsledné rekonstrukce, nýbrž nesouvislých úlomků paměti, do níž se vždycky nejvíce zaryjí ty nejvýraznější momenty. Jiné jsou z ní zase vytlačeny kamsi do podvědomí, jehož probádání je Folmanovým cílem – chce najít vnitřní jistotu, oddělit noční můry od skutečně prožitého. Rozdíl mezi obojím stírá důsledně (titulní valčík je toho dobrým důkazem). Prolínáním snu a reality jakoby neustále zpochybňoval možnosti našeho poznání. V závěru podaným důkazem, že si nevymýšlel, nás vrací nohama na zem, je to jako náhlé probuzení. Když vezmeme v potaz nadále nejistou situaci v Gaze, lze dokonce mluvit o dvojím probuzení – z filmu animovaného do filmu dokumentárního, z filmu jako takového do okolní nefilmové reality. Marně bych mezi loňskou produkcí hledal něco audiovizuálně oslnivějšího a v hledání nových cest (sebe)poznání originálnějšího, za poněkud nešťastné však považuji zakomponování elementů tradičního dokumentu (především výpovědi mluvících hlav), které Valčík štěpí na dva značně odlišné snímky. Soudě dle vlastního, nijak výrazného emočního zážitku, nelze vycházet vstříc pravdě i divákovi. Ne současně. Chápu ale, že jde do jisté míry o problém individuální, závislý na přístupu každého diváka: chci sledovat napínavé drama s nečekaným vyústěním, nebo pokus pravdivě vypovědět o jedné pozapomenuté kapitole dějin? Nějak jsem se nedokázal rozhodnout. 80% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Renton, Marigold, kiddo, Niktorius, kikuka (12.03.2009)