Valčík s Bašírom

„Dokud maluješ, je to v pořádku, ale nenatáčej“ zní prosba jednoho z režisérových přátel a je to zároveň nejlogičtější opodstatnění animované formy. Folman si může dovolit ukázat nám nepřikrášlenou pravdu, ale zároveň má obrovský rezervní prostor pro vlastní fantazii, pro ukázáni záběrů, které by jako dokumentarista nikdy nezískal. Sledujeme jakousi objektivní realitu subjektivním pohledem. Reálné události nám vyjma té poslední, zlomové, nejsou zprostředkovány stylem důsledné rekonstrukce, nýbrž nesouvislých úlomků paměti, do níž se vždycky nejvíce zaryjí ty nejvýraznější momenty. Jiné jsou z ní zase vytlačeny kamsi do podvědomí, jehož probádání je Folmanovým cílem – chce najít vnitřní jistotu, oddělit noční můry od skutečně prožitého. Rozdíl mezi obojím stírá důsledně (titulní valčík je toho dobrým důkazem). Prolínáním snu a reality jakoby neustále zpochybňoval možnosti našeho poznání. V závěru podaným důkazem, že si nevymýšlel, nás vrací nohama na zem, je to jako náhlé probuzení. Když vezmeme v potaz nadále nejistou situaci v Gaze, lze dokonce mluvit o dvojím probuzení – z filmu animovaného do filmu dokumentárního, z filmu jako takového do okolní nefilmové reality. Marně bych mezi loňskou produkcí hledal něco audiovizuálně oslnivějšího a v hledání nových cest (sebe)poznání originálnějšího, za poněkud nešťastné však považuji zakomponování elementů tradičního dokumentu (především výpovědi mluvících hlav), které Valčík štěpí na dva značně odlišné snímky. Soudě dle vlastního, nijak výrazného emočního zážitku, nelze vycházet vstříc pravdě i divákovi. Ne současně. Chápu ale, že jde do jisté míry o problém individuální, závislý na přístupu každého diváka: chci sledovat napínavé drama s nečekaným vyústěním, nebo pokus pravdivě vypovědět o jedné pozapomenuté kapitole dějin? Nějak jsem se nedokázal rozhodnout. 80% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Renton, Marigold, kiddo, Niktorius, kikuka (12.03.2009)

Kdyby Joe Sacco nepsal komiksy, ale točil filmy, vypadaly by přesně takhle. Ovšem Sacca (nebo klidně Satrapiovou), který ve svých knihách pečlivě překresluje i dobové fotografie, by nejspíš nikdy nenapadlo zahodit své pečlivě stylizované, surreálné a přesto o realitě stále ještě vypovídající dílo s vlastním funkčním světem ve prospěch laciné manipulativní šarády s reálným záznamem – nevzpomínám si na žádný jiný film, který by mě jednu chvíli měl se spuštěnýma kalhotama v hrsti a následně mě vytrhl z atmosféry tak, že jsem snímek i autora posílala do horoucích pekel. Myšlenka naroubovat rozpomínání hlavní postavy na přibližování filmového světa realitě, není vůbec špatná, ale toto není de Palmovo Redacted, kde právě přiznání reality je emocionálním vrcholem snímku; tady si odbudeme celý hrůzný klimax animovaný, vše se propojí, zapadne do sebe, a násilně to cpát na roveň nováckého živého přenosu je tudíž tak trochu zbytečné. Po stažení ořežu závěr a možná pak dám i 5*. (24.01.2009)

Dobré ráno Libanone. Ať se splní Tvé sny. Ať skončí Tvé noční můry. Tvoje přítomnost je požehnáním, Libanone. Jsi rozerván na kusy. Vykrvácíš v mém náručí…… Pod záminkou ztráty paměti mužů, kteří v Libanonské válce odehráli ,,svoji roli“, oživuje Izraelský režisér paměť ostatním a neznalé poučuje. Zajímavá animace, solidní tempo vyprávění, téma celosvětové, ale přeci jen názvy jako Osvětim, Dachau, Terblinka se mnou pohnou více. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** Co uvidíme (možná) příště? Každá země, jenž vedla válku, má svoji temnou minulost. Paměť nepotřebuje oživovat jen lid Izraele!!! (27.07.2009)

Valčík s Bašírem aneb válka je svinstvo po xx-té, tentokrát v animované podobě. A právě vizuální stránka je největším plusem filmu, který klade důraz především na atmosféru a emoce. Bytelná základna silného tématu má trhliny v kolísavém tempu vyprávění, kdy scény pomalé střídají scény šouravé až nehybné. Nechybí spousta kecání, co mi intonací znělo jako by všichni mluvili po požvýkání hrsti thorazinu... ale co já vím, možná to pro dabéry s Davidovou hvězdou byly hotové cituplné výlevy, jiný kraj - jiný mrav, vždyť třeba takoví Japonci zuřivě ječí, když upřímně děkují své milované za skvělou ranní trtkačku. Je na co koukat, je nad čím přemýšlet a určitě se nebudu vyhýbat repríze, přesto mě to úplně do mých vrzavých kolen nedostalo. 75% (12.09.2011)

Vynikajuci mix pristupu hraneho a dokumentarneho filmu, ktory rovnako ako o vojne vypoveda a priblizuje aj proces ukladania spomienok a nasledneho "rozpominania sa". Prebudenie na konci filmu z fikcie animacie do krutosti reality tak nie je citovym vydieranim ale nazornym predvedenim predtym vo filme opisaneho. Velmi silne. (12.12.2008)