Siedme nebo

Achich achich, ty věci lidské! Že si staroušci na ta stará kolena včas nepřečetli povídkové "Šílenství lásky" Henriho Barbusse (http://books.google.com/books/about/%C5%A0%C3%ADlenstv%C3%AD_l%C3%A1sky.html?id=rwJdHAAACAAJ), zvláště tedy myslím slepičku Inge... ;-] . . . Každopádně pak tenhle filmek je překvapivě vkusným a inteligentně lidsky syrovým příspěvkem k často tak tabuizovaným tématům sexuálních a vůbec mimomanželských vztahů seniorů v naší kultem mládí a estetikou svěžích krásných těl tak ovlivněné a deformované euroatlantické civilizaci... Jenom se mi trošku nechtěla věřit ta až přílišná počáteční romantičnost Ingridina záletného vztahu, ale to bude asi tím, že sám jsem už přece jen trochu staromladý skeptigik... ;o[] - - - - - (Poprvé viděno 28.10.2011 na >staronebeském prostoru< , hodnocení 212., komentář zde jako jednatřicátý - 28.10.2011) (28.10.2011)

Sedmé nebe je především skvěle vystavěným a zahraným milostným příběhem - věk představitelků v tomto případě nehraje roli a všude proklamovaná skandálnost erotických scén se také nekoná. Všechny sexuální scény jsou natočeny velmi vkusně a především přesně zapadají do vyprávěného příběhu. Sedmé nebe je smutným filmem odehrávajícím se v šedých dederonských interiérech s šedými a smutnými východoněmeckými hrdiny. Silná fixace na postavy, tragická eskalace celého příběhu a křesťanský pěvecký spolek komentující svými písněmi průběh děje - to vše upomíná na archetypálnost antických tragédií. (06.10.2008)

Pro někoho šokující zjištění, že nejen pohlavní orgány osob mladých a krásných se intimně sbližují, není tím, na čem by film stál. Naopak, soulož je zde pojímána s nádhernou věcností, jako akt zcela přirozený v libovolném věku. Nenucenosti napomáhá bourání ostychu trochu morbidním humorem na oblíbené allenovské téma „sex a smrt“. Právě vědomí aktérů, že už si moc neužijí, že je s příštím orgasmem může trefit šlak, ale že by se vzhledem ke svému věku a společenským konvencím zároveň měli chovat „zodpovědněji“, pozdvihuje Sedmé nebe nad konfekční romance, jejichž hrdinové sice také sem tam řeší otázku bytí, spíše však z principu než z nutnosti. Zásluhou v rolích skvěle usazených herců a nefilmově ošklivé kamery jsem měl místy dojem jako při sledování dokumentu: o tom, co mne taky jednou čeká… jestli se toho dožiji a budu dostatečně fit, aby má druhá polovička nemusela na stará kolena dělat stojky. :-) 75% (05.11.2010)

Staří lidé zamrzají o zimách vrásku po vrásce, po tváři jen stopy po víčkách a rtech./ Starý člověk taje, když po něm nechňape pařát - čas. Touha tváře po vyhlazení, v chůzi, té, co zbývá jen škobrtat, roztoužené šukání po cestě. Fábory Smrti nevlají v bezvětří, semenícím v lásce./ Pohyb krabatých těl starých milenců zastavuje nástěnné hodiny a třicet zažitých let manželství. - ... - V s(S)edmém nebi vyklíčila pravda - začarovaný kruh manželského soužití není začarovaný, pokud se s "láskavostí" krouží v kruzích. Když se však hlava zamotá, láska spadne a zvykne si na zemi. A z cesty obou jsou dvě. Jedna se větví, druhá vede do země. A příběh pěkně vypráví. (13.11.2008)

Nízkorozpočtové polodrama v podání čtyř herců a hrstky komparzistů, akční a úderné jako překapávané kafe. Sociálně slabí důchodci a jejich milostně-vztahové eskapády, ukončené předvídatelným pohřbem, na opravdové drama nevystačí, ale snaží se, to jo. Ale nnakonec stejně jediné, co utkví v paměti jsou velké prsy Inge, která vypadala jako má bývalá sousedka. Zajímalo by mě, jestli....:-) (31.05.2009)