Wendy a Lucy

Akože vážne 69%? A za čo? 80 minút neúnavného behania Wendy v jednom zapadnutom mestečku, kde zistí, že kradnúť sa nevypláca a po strate jej psa už sa celý príbeh točí len okolo hľadania. No a keď sa pes nájde, tak jej to všetko dôjde... No "famózny" príbeh. Rád by som dal aspoň 1*, ale nie je za čo. Nudnejší a nezmyselnejší film som už dlho nevidel. (21.03.2014)

Michelle Williamsová si mě povodila, její Wendy mě dojala i rozesmutnila, mladá žena bez domova, bez zázemí, bez práce, bez auta, to musí být strašně těžké protloukat se životem sám/sama.. Kelly Reichardtová nám naservírovala deziluzi amerického snu takovým způsobem, že se mi dostala pod kůži a jsem si jistá tím, že v myšlenkách se k tomuto filmu budu ještě dlouho vracet.. (08.10.2022)

Mladé ženě bez domova a bez práce (a bez minulosti, o které bychom věděli) zůstalo v důsledku ekonomické krize pouze auto a pes, fena Lucy. Auto se porouchalo a oprava bude zřejmě stát víc, než si může dovolit (nemůže si dovolit nic). Když se Wendy v supermarketu pokusí pro Lucy ukrást pár konzerv s psím žrádlem, je zadržena a odvezena na policii. Po návratu k obchodu zjišťuje, že Lucy zmizela. Nemá peníze, auto ani psa. Jediné, co jí zbývá, je naděje, že najde psa i práci a nebude muset ustavičně řešit, kde složit hlavu a jak získat něco k snědku. Chmurné sociální drama se vyznačuje poměrně volnou dramaturgií, vytvářející dojem, že hrdinka pouze reaguje na situace, které se jí přihodí, namísto toho, aby sledovala určitý cíl a naplňovala tím větší scenáristický plán. Interakce Wendy s okolím, zohledňovaným i zásluhou distancovaného snímání Michelle Williams a ambientních zvuků (nahrazujících nondiegetickou hudbu), je přitom klíčová. Pomáhá pochopit proč je film řazen do cyklu neo-neorealistických dramat o hrdinech žijících, zpravidla vinou systému, v němž pro ně není místo, v ustavičné nejistotě, jak přežijí den a co s nimi bude dál (viz také filmy Debry Granik a Courtney Hunt). Samozřejmě nejde o nahodilé vršení okamžiků (stejně jako o něj nešlo v poměrně klasicky vystavěných filmech italského neorealismu). Reichardt pouze dokáže z jednoduchých scén, zpravidla podrobně zachycujících určitý proces, budovat emocionálně vrstevnaté vyprávění, přenášející na nás alespoň část existenční tíhy jejích hrdinek. Její filmy jsou nenápadné, zdánlivě se v nich nic nestane a na rozdíl od jiných festivalových dramat nenabízejí výraznou pointu nebo katarzi, ale svou pravdivostí, přesností a melancholickou náladou se vám dokážou pomalu dostat pod kůži a zůstat s vámi ještě dlouho po skončení. 80% (11.05.2021)

Pravda že príbeh dosť divne a nezmyselne začína kradnutím v obchode (teda z toho hľadiska, že to vôbec nemalo zmysel, tak zle na to nebola aby nemohla utratiť 5 doláčkov, koľko predpokladám, že to asi mohlo stáť). Potom už je to ale fakt len o Amerike a o dementnom prístupe, totálne ma vytočil ten aktívny predajca (american hero) a aj prístup polície, ktorý ale asi musel byť taký aby sa dej posunul ďalej. Jednoducho z logického zľadiska sa ten film posúval dosť divne, ale inak niečo na tom bolo... (16.03.2009)

Zvláštní film, místy nepochopený, místy bezradný. Wendy se v tom babrá, nic ji nevychází, nemá sílu na to se vzchopit, ale proč je vlastně taková nebo se mi to jen zdá? Chce mít snad klid? Jede za novým životem a okolnosti ji v tom brání?.Člověk tady očekává nějaký zvtrat, ale možná je to zbytečné. Když se budu dívat podruhé vychutnám si tu čistou jednoduchost, ta je tady zřetelná.3,5 (13.08.2011)