Vojna a mier

Náročný, ale krásný filmový zážitek. S knižní Vojnou a mír jsem začal, avšak po nějaké té stránce skončil, protože se u čtení (přijměte prosím moji omluvu vy všichni její fanoušci) dostavila docela velká nuda. Trochu zajímavější byly jen bitvy a jediná postava, které jsem fandil, byl starý Bolkonsky (navenek tvrdý, nepřístupný, ale uvnitř dobrý a čestný chlapík). O to větší paradox mě čekal u sledování filmu, kde mně tato postava přišla docela nepříjemná, zatímco ostatní se mi silně zamlouvali. Vojna a mír stojí hlavně na hercích; rozkošné Audrey Hepburn (u které jde ale také velmi dobře pozorovat proměna její postavy v průběhu filmu), Henry Fondovi (pro mě největší sympaťák) a krom dalších také na příjemném překvapení v podobě Herberta Loma, jehož Napoleona jsem mu fakt „žral“. Dále jsou zde také velmi zdařile provedené bitvy (a vůbec davové scény), dobrá hudba a pěkně udělané kostýmy. A ať už mi to budete chtít věřit, nebo ne, za těch 205 minut jsem se ani chvíli nenudil (stejně tak při druhém zhlédnutí). P.S. Co se týče té ruské atmosféry, o které se zde několik uživatelů zmiňuje...ne, že by na mě dýchala z každého záběru, to netvrdím, ale obrovsky mě potěšila scéna, kdy umírá Bezuchův otec a u jeho postele je slyšet píseň posledního pomazání, a to v ruštině (v tu chvíli jsem ji cítil naplno). Výstižné komentáře: Véča, tahit (14.01.2010)

Moje první setkání s veledílem Lva Nikolajeviče Tolstého dopadlo nadmíru spokojeně. Neočekávejte žádné "ryanovské" válečné běsnění, tohle není primárně válečný film jako spíš romantický, resp. vztahový, přesto jsou dobové bitvy natočeny vkusně a líbivě (pokud se to dá tak napsat). No nebudu předstírat, že by mě až tak zajímala ruská literatura anebo samotné napoleonské tažení, důvod, proč jsem "obětoval" tři a půl hodiny svého drahocenného času, se jmenuje Audrey Hepburn. Už jen to, že dokázala každou scénu, ve které se objevila, doslova prozářit, mluví, myslím, za své. Ale to není nic výjimečného, jelikož to platí u 99% jejích filmů. A ještě pár slov k Melu Ferrerovi, tehdejšímu partnerovi Audrey, chápu, že si to jeho role žádala, ale byl to prostě tragéd, který mě na celém filmu vytáčel fakt ze všeho nejvíc (anebo jsem možná jen žárlil, já vím, holt obsese :-). (23.06.2013)

Typický, solídní hollywoodský velkofilm natáčený v Cinecittà v 50. letech. Ústřední trojice herců je velmi dobrá. Nataša v podání Audrey Hepburn měla náběh na úžasnou, oduševnělou mladou ženu, ale ve scéně po válce je z ní najednou kvočna-hospodyňka. Na dnešní poměry směšně vyzní výlet Pierra Bezuchova podívat se na válku. Z objemné knihy Lva Nikolajeviče Tolstého zůstal srozumitelný výběr scén událostí a zvratů. Všechno skvělé zapadá do sebe, scény utíkají jedna za druhou. 3 hodiny při sledování filmu uběhly jako nic. (02.06.2014)

Film se mi velmi líbil. Ale k tomu je třeba mít rád staré americké velkofilmy, odmyslit si jakékoli triky a užívat si báječných herců. Nevím, nakolik byla původní předloha Tolstého zprzněna nebo dodržena, ale z čistě filmařského hlediska jsou především davové scény velmi dobře udělány, kulisy jsou velmi milé, přestože Moskva nevypadá jako ruské velkoměsto a u mnoha scén jde vidět, že jsou natáčeny ve studiu a ne v reálu. Ale to přece nevadí, důležité je, jak film na vás působí. A já jsem měl z něho upřímhou radost. (30.10.2003)

Aj pri tej dĺžke sa mi zdal dej skratkovitý a prvá časť prakticky nie je o žiadnej vojne ani o mieri. Skôr o živote ruskej smotánky, pletkách, úletoch, tanci, zvádzaní a odpúšťaní. Druhá časť je, naopak, takmer samá vojna. Tie scény sa mi nezdali nijak chudobné ani slabé. Spolu so skvelými hercami nemôžem inak ako za štyri hviezdy. –––– Jestli se na mě při další figure podívá a usměje, stane se mou ženou. (12.03.2024)