Vojna a mier

Moje první setkání s veledílem Lva Nikolajeviče Tolstého dopadlo nadmíru spokojeně. Neočekávejte žádné "ryanovské" válečné běsnění, tohle není primárně válečný film jako spíš romantický, resp. vztahový, přesto jsou dobové bitvy natočeny vkusně a líbivě (pokud se to dá tak napsat). No nebudu předstírat, že by mě až tak zajímala ruská literatura anebo samotné napoleonské tažení, důvod, proč jsem "obětoval" tři a půl hodiny svého drahocenného času, se jmenuje Audrey Hepburn. Už jen to, že dokázala každou scénu, ve které se objevila, doslova prozářit, mluví, myslím, za své. Ale to není nic výjimečného, jelikož to platí u 99% jejích filmů. A ještě pár slov k Melu Ferrerovi, tehdejšímu partnerovi Audrey, chápu, že si to jeho role žádala, ale byl to prostě tragéd, který mě na celém filmu vytáčel fakt ze všeho nejvíc (anebo jsem možná jen žárlil, já vím, holt obsese :-). (23.06.2013)

Můj vztah k adaptacím podobných těžnotonážních klasik vyjadřuje myslím jasně hodnocení filmů jako Anna Kareina, Jana Eyerová či Pýcha a předsudek. Vojna a mír má navíc naprosto vražedné tři a půl hodiny, takže po týdnu sledování a 4násobném usnutí si můžu odškrtnout další klasiku. Klady jsou jasné - krásná výprava, úchvatné kostýmy, některé kouzelné scény (balet) a herci. Mel Ferrer, Henry Fonda a především skvělá Audrey Hepburnová. Mínusem je smrtící nuda po celý film. První dvě hodiny jsou milostné tokání, melodramatické výlevy, tuny nezajímavých vedlejších postav a žvanění, žvanění, žvanění. Třetí hodinu odpálí v podstatě jediná delší válečná scéna, Napoleon vtrhne do Ruska a začne se konečně trochu něco dít. Vypálená Moskva, pochod smrti ledovou pustinou, stále zoufalejší Napoleon. I tak je to stále šílené melodrama, těch pár válečných scén je kratičkých a zoufale statických. A já budu klidně za barbara a sestřelím "klasiku", protože postavy mě nebavily, děj mě nebavil, dialogy mě nebavily, táhle se to a nudilo a nudilo. Herci, kostýmy a pár slušných scén to vytáhnou pro mě na 2*, ale více ani ťuk. (16.09.2020)

Nebudu nic více komentovat, neboť v tom filmu hraje plejáda obrovských hvězd. A jistě s takovou románovou předlohou měli největší snahu udělat dobrý film. Musím však plně souhlasit s uživatelem BALBA, že to ruské filmové zpracování, ale hlavně procítění všech rolí bylo určitě lepší. Bohužel, pouze 4*. (29.09.2007)

Další z velkolepých amerických velkofilmů. Má skvělé obrazové kompozice, vynikající výpravnou stránku a příjemné herecké výkony. Tolstého literární předloha je obsáhlá a tak musí být obsáhlý i tento film. Jako mnoho dalších jedinečných literárních klasik, je i tato velkou výzvou pro filmaře a King Vidor se s tím popasoval velmi dobře. V historických knihách a filmech bývá život zúžen pouze na ušlechtilou vrstvu, jako by snad obyčejný lid nepatřil mezi představitele lidí. Na druhou stranu pouze aristokracie měla čas a prostředky na lásku, na válečné rozmíšky i oslavy života. Ruská duše byla a je široká, což je patrné i na tomto díle. Jsou zde tři hlavní postavy. Je zde hrabě Pierre Bezuchov (solidní Henry Fonda) s věčnou filozofickou otázkou o životě, odmítáním násilí jako řešení konfliktů, tápáním a hledáním smyslu. Je zde hraběcí dcerka Nataša Rostova (dobrá Audrey Hepburn) s živelnou touhou po životě a lásce, sebetrýzněním, hledáním, chybováním i vykoupením. A také kníže Andrej Bolkonský (zajímavý Mel Ferrer) se státnickou i vojenskou zodpovědností, očekáváním, zklamáním a odpuštěním. Z dalších postav: charismatický a svádějící kníže Anatol Kuragin (Vittorio Gassman), zpropadený i geniální francouzský dobyvatel Napoleon (dobrý Herbert Lom), ruský velitel ozbrojených sil polní maršál Kutuzov (Oskar Homolka), hřešící a přelétavá kněžna Helene Kuragina (Anita Ekberg), bujaře oslavující vojenský důstojník a ctitel krásných žen Dolochov (Helmut Dantine), veselý Natašin otec hrabě Michail Andrejevič Rostov (Barry Jones), ctihodná Natašina sestřenice Soňa Rostova (May Britt), Natašin bratr a vojenský důstojník Nikolaj Rostov (Jeremy Brett), mladý, odhodlaný a neopatrný Péťa Rostov (Sean Barrett), přísný a tvrdý Andrejův otec kníže Bolkonský (Wilfrid Lawson), či prostý Platon Karatajev (John Mills). Všichni hledáme lásku, podléháme svodům, vybíráme si nepravé, litujeme, bouříme se, trpíme, svádíme, zneužíváme, zatracujeme a přesto stále doufáme v nalezení čisté a pravé lásky. Válka je zničující věc pro lidi i pro země. Nejvíce pro ty nejprostší. Válka nemá své vítěze, pouze poražené. Taktika trvalého ústupu a následného napadání při ztížených bojových podmínkách je pragmatický krok, který ale též zavání zbabělostí a zákeřností a chce především potupit. Život je krásný, dokáže být velkolepý ve všech svých krásách hledání a nalézání lásek. Byť mají pouze přechodnou životnost. Ale ty chvíle jsou jedinečné a neopakovatelné! (25.02.2016)

Jako film velmi půvabné, jako adaptace ruské klasiky nejklasičtější a pohled na jedno pohnuté období ruských dějin z opačného břehu už přece jen vyvolávající spíše úsměv na tváři. Ale ne úsměv škodolibý. Pokud ale něco zvedá tenhle film nad průměr, jsou to bez diskuse herci. Mel Ferrer a Henry Fonda tvoří naprosto dokonalé protipóly urozených lidí své doby a jejich postupná proměna stále ještě dokáže diváka zaujmout. Audrey Hepburn-Nataša, zmítaná osudem i vlastní naivitou mezi nimi, podává Natašinu dětinskost, rozpolcenost i postupné vyzrávání bez křečovitosti, jen ten lehounký šátek přehozený přes její ramena mě v jedné scéně přiměl k pousmání a konstatování, že scénáristé houby věděli, co je to ruská zima. Kdo má rád výpravné americké podívané z 50. a 60. let, bude nesporně spokojený, my ostatní si zabrbláme své obvyklé námitky proti zjednodušování, amerikanizaci a schématizaci, ale nakonec se na to podíváme také. (13.07.2007)