Mansfieldské panství

Jane Austen určitě ví, proč některé postavy napsala právě tak, jak je napsala - a rozhodně to nebylo proto, aby filmaři vzali křehkou a jemnou Fanny Pricovou z knihy a převedli ji na plátno coby "panimámu" s kostrou hráče amerického fotbalu, která by leckterému chlapíkovi dokázala dát po papule. Těžko si představit, že tahle osoba je citlivá, slabá a plachá... blond vlasy dojem bohužel nezachrání. Ani příběh jako takový se neobešel bez výrazných změn, postrádám zejména hloubku charakteru u postavy Henryho Crawforda, vysvětlení jeho motivací a dílčích niterních změn, chybí tu celá epizoda z Fannyina domova, osudy některých postav jsou poněkud jiné... A celou dobu mě hrozně štvalo záběrování - proč proboha musí jeden detail na obličej či obličeje střídat druhý? Člověk má pak pocit, že mu ti lidi ve filmu narušují osobní prostor - odstoupit od obrazovky ale bohužel nepomáhá. Na druhou stranu, prostředí je krásné, hudba hezká a Edmund z této adaptace je pro mě ten jediný pravý. 60% (10.01.2016)

Ani třetí adaptace románu Mansfield Park, kterou jsem měla možnost vidět, nesplnila mé očekávání. Chápu, že do stopáže 88 minut se vše vejít nemůže, ale kdyby se scénaristé trochu snažili a dali více prostoru dialogům než dlouhým záběřům na tváře hrdinů, zmítajících se vlastními city (výjimka, kdy Edmundovi konečně docvakne, jak se vše má), tak by film nepůsobil tak nevýrazně. Charaktery jsou hrozně ploché, občas skoro obrácené. A to skrblictví – Fanny nejede domů, aby se ušetřilo na jiných exteriérech a interiérech ; uvedení do společnosti na plese rovněž, takže dojem že se na ni Henry upnul z nouze nelze smazat (stačilo přeci, aby ji jinak učesali a oblékli, hned by tam bylo trochu novoty). K samotnému obsazení Fanny, pro mne je to typ vzpurného děcka a ne prosté skromné dívenky, která díky svému pevnému charakteru dojde štěstí. Na závěr mám ještě jeden postřeh, když pominu moderní líbací scény v novějších adaptacích J.A., tak dalším prvkem asi oblíbeným pro tu dobu je nespoutané běhání, jo sportem ku zdraví. (20.10.2009)

Rychlokvaška, do které se pochopitelně dalo vměstnat jen málo z knižní předlohy. Vznikla tak horkou jehlou spíchnutá slátanina, která nemá hlavu ani patu. Proč někdo zpracovává klasické knižní předlohy tak bezostyšně povrchním způsobem je a není záhadou - komerce pro velmi jednoduché obecenstvo...A pohyblivá kamera zde často krouží kolem hlav účinkujících takovým stylem, že by divák přišel o oči...Už nikdy více, díky! (16.03.2018)

Ve srovnání s adaptacemi BBC projevila americká televize při převodu tohoto románu Jane Austenové pozoruhodnou necitelnost. Stejně jako v případě adaptace hry Oscara Wilda Importance of Being Earnest (2002) byly pominuty nevyřčené náznaky v textu, které de facto tvoří ducha a kouzlo knihy a soustředily se prvoplánově na dialogy plné bonmotů. Což by mělo, stejně jako v případě Emmy (1996), stačit alespoň k oddechové zábavě. Nebýt ovšem toho, že do hlavní role byla zcela nepochopitelně obsazena Billie Piper, jejíž olbřímí předkus, v exteriérových scénách jasně patrný knírek a celkově neotesaný projev jsou zcela v rozporu s pojetím jemné a půvabné hrdinky Austenové. (18.10.2010)

Spíš to na čtyři hvězdičky není, ale vzhledem k tomu, že je to určitě o mnohem lepší adaptace než ta z roku 1999, tak je dávám. Nejvíc mi na celém filmu vadí Billie Piper. Ne, že by byla přímo nehezká, ale holka krev a mlíko s masivním předkusem mi prostě vůbec nesedí na subtilní Fanny. Udělali z ní někoho jiného už jenom tím, že vypadá dost energicky a to se mi nelíbí. I další postavy jsou trošku postavené jinak, například madam Bertramová je tady nějak moc rozumná, apodobně. Blake Ritson se mi spíš jako farář hodil do své pozdější role v Emmě, ale aspoň je to hezký Edmund. Na další dokonalou adaptaci Austen si tedy opět budeme muset počkat. V případě Mansfieldu to není poprvé. (20.06.2014)