Milk

Na Milkovi je možná nejzajímavější to, že i když na jednu stranu je o homosexuálech a nějakém hnutí, ve skutečnosti o nich vůbec není a právě tam je opravdu hluboký, až překvapivě... Když si vezmu, kolik předsudků jsem před ním měl (ne kvůli problematice, nevěděl jsem, o čem je, jen mě štval ten zubatej úsměv z billboardů), je až strašlivé, jak moc si mě ten film získal. Problémy v něm jsou stále aktuální a úroveň jejich podání ještě víc, a určitě si myslím, že Penn si sošku zasloužil. (10.03.2009)

O nejakym Milkovi jsem v zivote neslysel a i kdyz jsem zhruba vedel, o cem film je, tak jsem byl zvedavej, jesli do danyho zanru vnese neco novyho. Nevnese. Nemuzu za to vinit scenaristy, byly svazany pravdivym zakladem pribehu, ale podobnej dej uz byl provarenej fakt hodnekrat. Druha vec je konec, kterej nejenom, ze mi prisel nerealistickej (jenze holt pravdive skutecnosti), ale v zaverecnym infu se clovek dozvi hromadu zbytecnejch informaci i o postavach, kterejch jsem si behem filmu sotva vsimnul, ale aby se zminily, jak to dopadlo s Navrhem 6 a podobne, to ne. Nicmene i pres tohle vsechno Van Sant vypravi pribeh v docela sviznym tempu, dokaze ho podat zajimave a misty napinave a i kdyz se treba resi neco dulezityho, porad si to udrzuje takovou docela pohodovou atmosferu. Coz nevim, jesli je plus, nebo minus. Ve filmu totiz kolikrat nevite, jestli se mate smat, nebo to brat vazne. Za coz hlavne muzou herci. Nemam problem sledovat ve filmu teplouse a treba takova Zkrocena hora ukazala, ze i kdyz jsou teply, muzou se chovat jinak naprosto normalne. Jenze tady to je neskutecna sestava super buzerantu s charakteristickejma gestama, hlaskama, proste vsim, ze fakt uz byly misty k smichu a skoro pusobily jak nejaky karikatury. Vyjimky se najdou, ale rozhodne ne v hlavnich rolich, obzvlast Sean Penn, kdybych nevedel, co je zac, tak bych ho hned dal za krale gayu. Ale kdyz pominu ten fakt, ze jsou ze sebe vsichni nuceny delat super gaye, porad tu zustavaj skvely herecky vykony, hlavne samozrejme Penna a pak me i mile prekvapil James Franco, kteryho ale stejne radsi priste uvidim v nejaky zhulenecky komedii, nez takhle. Kdo se mi naopak nezdal, byl Josh Brolin, kterej furt vypada za peknyho gaye, ale bejt jim nema a furt se tam tak otravne motal. Druhej, jeste otravnejsi, byl Diego Luna. Nicmene kdyz pominu ten fakt s prehnanym teploustvim a to, ze Van Sant desne nadrzuje gayum a vsichni ostatni sou za zly, porad se jedna o zajimave natoceny drama, ktery ani na chvilku nenudi. (11.01.2009)

Absolutně dokonalé. Milka jsem si v době uvedení příliš neužil (oscarový humbuk). Teprve nyní s dvouletým odstupem a novým zhlédnutím mohu směle prohlásit, že se jedná o vynikající záležitost, které zmiňovaný oscarový humbuk spíše ublížil než pomohl. Režisér Gus Van Sant opět uchopil svoje životní téma a natočil netypický životopisný film, který převyšuje Raye, Walk the Line a vůbec všechny ty "oscarové hity", po kterých po roce neštěkne ani pes. Harveyho Milka tak zastihneme jako zralého muže uvědomujícího si své problémy a potřebu něco s tím udělat. Van Sant se plně podřizuje estetice 70. let, takže nejednou divák nabude dojmu, že nesleduje historický film natočený v současnosti, ale snímek, který vypadá, že byl natočen právě v těchto 70. letech. Tomu napomáhá též skutečnost, že film obsahuje také spoustu archivních materiálů z té doby, přičemž někdy je těžké odlišit, zda sledujeme archivní či nově natočený materiál. Oscarové ocenění za nejlepší původní scénář je sice stále polemické, nicméně je nutno poznamenat, že scénárista Dustin Lance Black dává prostor oběma stranám, tedy jak té prohomosexuální, tak i té konzervativně orientované, a snaží se o nečernobílost postav. Jinými slovy Dan White (Josh Brolin) se zde nejeví jako prvoplánový hajzl, za kterého je leckdy vydáván. Totéž platí i o Harveym Milkovi (Sean Penn), který zde také není za světce, ale za člověka, jenž má pochopitelně i svou slabou stránku. Herci se svých rolí zhostili naprosto fantasticky (včetně Diega Luny, který mi před dvěma lety přišel maximálně otravný). Sean Penn odvedl neskutečnou práci a Harveyho Milka ztělesnil bez teatrálního přehrávání a podařilo se mu vyvarovat nechtěné parodii sebe sama. Jeho oscarové ohodnocení je proto z dnešního pohledu zcela zasloužené. Milk je tak neprávem nedoceněný snímek, který oceníte, pokud jej uvidíte s dostatečným odstupem a bez umělého humbuku. Je třeba se však naladit přesně na tu vlnu, kterou Gus Van Sant po vás požaduje, a za druhé, nesmíte očekávat to, čím Milk není, tedy politickou objednávkou pro homosexuální menšinu. Což je ovšem pro mnohé diváky velmi problematické a z těchto důvodů pak rozumím záporným hodnocením. (20.05.2011)

Sean Penn už chce zase Oscara, a tak hraje homosexuála. Van Sant k tomu přihazuje scény, v nichž se líbá s Francem nebo Lunou a občas se zastaví Josh Brolin, jehož nominace na všelijaké ceny vůbec nechápu. A i když jsem nepobral ani to, proč mám absolvovat těch 8 let napěchovaných do dvou hodin, když se na začátku dozvím, jak to všechno dopadne, není Milk taková nuda, jak by se mohlo zdát. Zachraňují ho hlavně kvalitní herecké výkony (vypíchnul bych obzvlášť Emila Hirsche) a silný závěr, který se vás asi dotkne chtě nechtě. 7/10 (15.12.2008)

Že by snad kolektivní herecký výkon roku? Jistě to všem může připadat jako přehlídka karikatur (a dle ohlasů to taky tak mnoho lidí bere), ale málo kdo si uvědomí, že pro napsané postavy byly předlohou skutečné osobnosti, skuteční lidé a hlavně - skuteční gayové. Jestli byly takzvanými karikaturami i ve skutečnosti pak není chyba scénáristů. Mně stačilo, když jsem viděl perfektní civilní výkon Jamese Franca, ten přeci není ve filmu žádnou napodobeninou ani karikaturou gaye. Proto si myslím, že herci odvedli obrovský kus práce a ten "titul" kolektivní herecký výkon roku bych jim udělil. Samotné téma je kontroverzní až na půdu americké akademie a v políčku pro počet proměněných nominací určitě nezůstane současná nula. Když nad tím však přemýšlím, nevím za co bych toho Oskara udělil, Sean Penn je sice skvělý ale Frank Langella jej předčí ve všech ohledech, to samé se dá říci o Gus Van Santovi a i ostatních nominovaných, samotné klání bude zajímavé sledovat (já nad ceremoniálem ještě hůl nezlomil). Milk si zařazuji do poličky s názvem jednou a dost, film mě chytil za srdce, nenudil mě a dozvěděl jsem se zase něco nového, ale nevidím jediný důvod projekci opakovat. (31.01.2009)