Réžia:
František FilipScenár:
Eduard VernerKamera:
Vladimír OpletalHrajú:
Luděk Munzar, Petr Haničinec, Ilja Racek, Jan Vágner, Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Čestmír Řanda st., Jiří Holý, Jana Šulcová, Vladimír Krška, Lída Plachá, Libuše Štědrá (viac)Obsahy(2)
S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)
(viac)Recenzie (76)
Československá dvojdílná televizní adaptace románu Hanse Fallady odehrávající se v Hamburku na konci 20.let 20. století popisující snahu nevinně odsouzeného vězně pana Kufalta o vybudování nové kariéry. Fenomenální L. Munzar v hlavní roli muže nadaného výjimečnou výřečností, jenž si odseděl pět za zpronevěru, je pevně rozhodnut co nejdříve zbohatnout a k tomu chce využít všech prostředků, jakkoli amorálních či nelegálních. V prvním díle můžeme sledovat Kufaltův vzestup v písařské firmě, jež zaměstnává propuštěné vězně za mizernou mzdu. S využitím svých nevšedních manipulativních schopností a dobré znalosti psychologie osob zaujme vedoucího firmy abbé Seidkopfa v podání R. Hrušínského a ten důvěřujíc Kufaltovým vábivým řečem mu dá doporučení k továrníkovi Zahnemu (Č. Řanda). Ke svému vzestupu na společenském žebříčku bezohledně využívá náklonnosti tamější sekretářky I. Janžurové i své kolegy, bývalé trestance, opilce Oserse (P. Haničinec) a lstivého Maacka (I. Racek). Podvody, nestoudná manipulace a dluhy však panu Kufaltovi neprochází věčně, jak se dozvíme v druhém dílu inscenace, kde ho neustálý kolotoč hanebných lží a dechberoucí přetvářky postupně začne dohánět a jeho kariéra nabírá sestupnou tendenci. V okamžiku, kdy mu začíná téct do bot a jeho věřitelé na něj naléhají, aby vrátil půjčené peníze, se rozhodne vsadit vše na jednu minci a vykrade klenotnictví. Ačkoli činí i nemožné, aby si zachránil zbytky nově nabyté reputace, jeho dny na svobodě jsou sečteny. Inscenace je nabitá nejlepšími českými hereckými jmény, kromě už zmíněných osobností mě také zaujal vynikající výkon propuštěného vězně trpícího depresemi v podání J. Somra, J. Vinkláře coby hloupého kapesního lupiče Batzkeho či majitele zastavárny J. Holého. V každém případě lze však herectví pana Munzara nejen v závěrečné části, kdy pochopil, že svou vysokou hru prohrál, označit slovem mistrovské a celou inscenaci Františka Filipa s přispěním všech ostatních hereckých výkonů považuji za zcela mimořádně kvalitní dílo a klenot mezi československou televizní tvorbou. ()
,,Na pravých místech říkat pravá slova." Psychologický román Hanse Fallady s autobiografickými prvky Kdo už jednou seděl v base, který v něm popsal osudy své a svých spoluvězňů, patří mezi skvosty německé literatury. Sáhnutí režiséra Františka Filipa po něm coby zajímavém materiálu pro dvoudílný TV film nejen s rozsáhlou stopáži, ale i precizním hereckým obsazením byl bezesporu šťastný počin. Luděk Munzar v jedné ze svých nejlepších filmových postav zde stvárnil kontroverzního člověka plného psychologických proměn − úspěšného podnikatele, galantního svůdníka krásných žen, který se vlivem hospodařské krize i zrady ze strany přátel stává čím dál větším zločincem a geniálním manipulátorem, nad nímž může každou chvílu spadnout klec. Absence vydání filmu na DVD i místa v širším diváckém povědomí je úplně škoda, protože případ Kufalta je sám o sobě atraktivní drama s napínavým příběhem na pozadí meziválečné situace v Německu, které v sobě výrazně doplňuje psychologické, kriminální i komediální prvky. Málokteré filmové postavy mi bývá i po několikáté reprizy tak líto, jako zdejšího Kufalta, který se poprvé dostává do vězení zcela nevinně, poté však bohužel nenálezá v sobě nic jiného než touhu po pomstě (ač sám na začátku říká, že ,,pomsta je pro individua se sníženou inteligencí... je směšná, bezhlavá a člověk při ní dělá chyby"). Z hereckého obsazení mě vedle Munzara nejvíc fascinuje Ilja Racek v roli Maacka, ovšem výkony Petra Haničince a Ivy Janžurové patří také k jejím nejlepším v celoživotní kariéře před filmovou či televizní kamerou. A ty nadčasové myšlenky!! ,,Malé zloděje chytí vždycky, ale velkým, těm podávaj' ruku ministři!" 100% ()
Hans Fallada bol významný nemecký spisovateľ. Vlastným menom sa volal Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen. V roku 1934 napísal knihu "Wer einmal aus dem Blechnapf frißt" (Kto už raz sedel v base). Je to román o trestancovi, ktorý sa po prepustení z väzenia snaží opäť začleniť do normálneho života. Nie je to však vôbec jednoduché. Pán Kufalt naráža na prekážky, zákazy a pravidlá, ktoré nedokáže zvládnuť. V roku 1981 sfilmoval tento príbeh český režisér František Filip. Je to veľmi podarená filmová adaptácia kvalitnej literárnej predlohy. Hlavnú úlohu stvárnil Luděk Munzar. Podal výborný herecký výkon. **** ()
První díl je výtečný a skvěle rozjetý (Munzar, Somr, Hanicinec, Racek, Janzurova - vsichni skveli!!), druhý jakoby ta očekávání nedokázal zcela naplnit, celek přesto vysoce nadpůměrný. Jsem zvědavý, jestli ještě někdy připraví Česká televize televizní filmy jako tenhle: za pár šupů, ovšem s herci, kteří výborně hrají výborně napsaný příběh. ()
Jedna z pozapomenutých a přitom z pohledu dramatické látky, hereckým obsazením i předvedenými výkony mimořádně zajímavá televizní hra, velká a skvěle využitá příležitost pro Luďka Munzara v hlavní roli zatrpklého propuštěného trestance, který se rozhodne stůj co stůj vybudovat si znovu kariéru a využít k tomu jakoukoli příležitost. Jeho protihráčem je Rudolf Hrušínský v roli majitele firmy, která zaměstnává bývalé vězně a zneužívá jejich beznadějného postavení na trhu práce v době hospodářské krize. Střetnou se dvě silné osobnosti, dvě přetvářky. Vítěz může být jen jeden...Celkový dojem 90 %. ()
Reklama