Blondiačik

Francuzsku kinematografiu mam od tvorby Truffauta a Luc-Godarda dost rad. Tuto sa predstavuje vyborny Gerard Depardieu v roli otca, ktoreho rodina si adoptuje akehosi moslima. Chvalim herecke koncerty pana Gerarda Depardieu, Nathalie Baye. Dokonca sa vo filme mihne aj Mathieu Amalric /Quantum of Solace/. Vyborny pocin, vrele odporucam. 85 % (14.01.2014)

Já vůl už málem zapoměl, že Grerad má v sobě mnohonásobně větší herecký talent než číslo na který ukázuje váha, když jí Gerard poctí svou návštěvou. Příběh je díky jeho živelnému a přirozenému hereckému projevu plný lidskosti, lásky a tolerance, který ani na chvíli nepůsobí vypočítavě a nevěrodně. Díky tomu je strašně lehký si Gerogese, Gisele a Michoua zamilovat a držet jim palce, ať se vyrovnaj sami se sebou i se značně xenofobním okolí. Film funguje i jako velmi kvalitní ukázka tehdejší francouzské společnosti a lehce se dotýká francouzské černé můry s názvem Alžírsko. (29.06.2014)

Moc hezký film v kterem dominuje Depardieu. Viděno zcela náhodou v televizi. Upoutalo mě to hlavně proto, že jsem nějak nevěděl, o co tam vlastně jde a taky díky již zminovanému Depardieumu, který prostě od první až do poslední chvile filmu neuvěřitelně bavil každým slovem a pohybem. Nakonec se z toho vyklubalo vážně milé a i docela chytré dílko o toleranci a netoleranci. Velmi civilní pojeti, což se mi taky hodně líbilo a napěti třeba i ohledně toho, jak se vlastně víceméně netolerantni, nevlastni otec postavi k tomu, že syn ktereho si tak oblibil, je arab. Zajimavost pak je, že mi ten film připadal, že je minimálně 20 let stary a ono je to z roku 2007. To jsem fakt čuměl. Ještě na závěr, někdo tady psal, že by se měl Gerard soustředit na jine typy filmů a to je podle mě pěkná blbost, tohle je víceméně umělecká tvorba a právě takove filmy, by podle mě jeho karieru mohli nakopavat ještě dal. Ještě bych vypíchl super soundtrack seskládaný z krásných francouzkých písniček. (04.05.2015)

Překrásná francouzská tvorba! Film u kterého jsem se přísahám ani jednou nenudila a celé dvě hodiny jsem s ním prožila. Příběh o malém nevinném arabském chlapci, který se dostal do sociální péče a našli mu rodinu - manželé Georges,Gisele s chovancem, který u nich pomáhal. Skvěle rozdělené dvě roviny - starost o chlapce a politické události tehdejší Francie, nenávist k jiným rasám a pozdější uvědomění Georgese, že rasa není vše ale že jsou mnohem důležitější věci. Bylo mi chlapečka líto, že si zvykl na oba pěstouny a musel odjet zpět se svou rodinou ale naštěstí se jejich vztahy nepřetrhly. Líbí se mi také fakt, že je to podle skutečné události. (10.03.2012)

Spíš drama nežli komedie. O malém chlapci, který měl štěstí na svou dočasnou náhradní rodinu - a o náhradních rodičích, kterým přineslo štěstí svěřené dítě … Protože právě děti někdy donutí dospělé podívat se z jiného úhlu na sebe i na svět a jeho problémy - včetně národních zájmů, mocenských ambicí a náboženských rozdílů. P.S.: Podle skutečných událostí. (07.05.2010)